Nemluv o tom co děláš, nevíš kdo tě poslouchá!

Tři sestry 16.01.2009 v 19:30

18. ledna 2009 v 22:26 | klm.007 |  Divadlo Na Fidlovačce
15. ledna 2009 měli v Divadle Na Fidlovačce premiéru klasiky. To jsem hned 16. ledna nemohl chybět. Anton Pavlovič Čechov "Tři sestry".

Miluji ruskou klasiku, pro ten nekonečný prostor ruských dálek a to prázdné, neuvěřitelně reálné tlachání o životě. Ta beznaděj je tak beznadějná. Těšil jsem se tedy, jak si s touto notoricky známou hrou na Fidlovačce poradí. Je to starý evergreen, jak se vypořádat s Čechovem. Ten totiž své hry psal jako komedie, ale většina inscenátorů jeho hry interpretuje jako dramata či tragédie. Kudy se tedy vydat?

Osobně mám rád obojí interpretaci. Beznaděj a prázdnota servírována divákovi hned od začátku jej rozloží na jednotlivé molekuly vlastní deprese. Na druhou stranu inscenace pojatá jako komedie, je nenápadná a vlastně i pěkně zákeřná. Smějeme se hrdinům, kteří dělají bláznivé kousky, i když do toho pseudofilozoficky tlachají. A pak přijde závěr, ostrý a smrtící jako bodnutí nože.

A co Fidlovačka? Jak je pojata jejich inscenace? Režisér Juraj Deák inscenoval komedii. První polovinou se člověk lehce pochechtává, neboť postavy jsou tak přesvědčivě vykresleny, že tu vidí sebe, tu někoho známého. Ale zkušený divák je ve středu, a ačkoliv akce je komediální, z textu se vynořuje budoucí tragédie. A všude ta prázdnota a samota. Ach, jak děsivé!

Hraje se dosti civilně, žádná zbytečná stylizace. Moderní divadelní jazyk sice trochu ubírá onen ruský patos, nicméně díky tomu bude představení stravitelnější pro mladého diváka, který zatím pln ideálů nechápe a vlastně ani nemůže vidět, co jej v dalším životě nejspíš potká.

Průběh času výborně charakterizovaly kostýmy Sylvy Zimuly Hanákové, hudba (občas i živá) zase krásně přibližovala Rusko, za což patří dík autorovi Ondřeji Brouskovi.

A co herci? Nebylo malých rolí! Tým je evidentně kompaktní, a každý věděl, co má dělat. Začněme podle programu:

Andrej Prozorov - Ondřej Brousek se potácí životem a od ideálů, postupně nejen vlivem své ženy, upadá do šedi maloměsta. Takhle skončí každé mládí. Není úniku a Andrej se ani nesnaží uniknout. Vynikající Ondřej Brousek nastavuje nám všem zrcadlo.

Natálie, jeho milá, potom žena - Iva Pazderková - zprvu nenápadná, ale postupem času zlá, panovačná a děsivě nebezpečná. Ve scéně "likvidace Anfisy" (jinak to nazvat nejde), běhá mráz po zádech. Je to jedna z nejděsivějších scén, co jsem na divadle viděl. Hrůza mne jímá ještě nyní.

Olga, nejstarší sestra - Vnitřně velmi ukázněná Martina Randová, stmelující prvek celé rodiny, vytěžila z omezení svého temperamentu maximum. Olga, která se zdá být vnitřně smířená, že do Moskvy se stejně nepojede, stejně nakonec odkryje svou duši a divák opět trpí s ní. Ta bolest žití bez partnera… Zatímco Káču si vezme Čert, tak Olga zůstává sama, úplně sama, i když žije s Anfisou, kterou zachránila před Natálií. Olga tak zůstává sama, neboť není v okolí muže pro mladší, natož pro ni.

Máša, prostřední sestra - v alternaci Andrea Černá. Pesimismus a beznaděj. Olga, ta se již smířila a Irina, ta je ještě plna nadějí. Máša však prožívá vystřízlivění z dívčích ideálů. Andrea Černá je nejvýraznější "sestrou". Nevěra s Veršininem dává naději na změnu, ta se však nekoná a Máši nezbude, než se vrátit k manželovi. Síla Andrey Černé je neuvěřitelná. Kdepak Eliška z Princezny ze mlejna. Je jí všude plno a rozhodně touto rolí na sebe připoutá zaslouženou pozornost. Jen škoda, že Máša, ač sestra prostřední, vypadá mnohem starší než Olga.

Irina, nejmladší sestra - Ta je na tom vlastně nejlépe. Ač jí před svatbou zabijí ženicha, je pořád dostatečně mladá, aby zde byla šance, že se nakonec najde nějaký muž, který ji udělá šťastnou. Pokud tomu ovšem chceme věřit. Mám pocit, že stejně jako já, i představitelka Iriny Zuzana Vejvodová je přesvědčena, že žádný muž již nepřijde. Irina je svým temperamentem velmi blízká naturelu Zuzany Vejvodové, takže její projev je velmi přirozený.

Fjodor Kulygin, profesor, Mášin muž - k nepoznání maskovaný Daniel Rous, věčný optimista a vtipálek. Jelikož je však jediný vtipálek široko daleko, přestává být jeho humor nakonec vtipný. Daniel Rous je na jevišti jako kapka rtuti a divák musí stále sledovat, v které části jeviště zrovna je. Fjodor, šťastný, že má takovou ženu, velmi lehce odpouští její nevěru, neboť představa osamocení v daleké Rusi je zřejmě skutečně děsivá.

Alexandr Veršinin, podplukovník, velitel baterie - Otakar Brousek ml. jakoby se v uniformě narodil. Jeho důstojník je velmi věrohodný a uvěřitelný. Stejně tak je uvěřitelné, že se do něj Máša zamilovala.

Ivan Čebutykin, vojenský lékař - veselá postavička, která však ukazuje ty konce, konce života. Promarněný život. Takhle dopadneme všichni. Je optimismus Čebutykina pravý, či je to jen berlička na vyvážení stresu z beznaděje? Tomáš Töpfer je v této roli skvělý. Dost starý na to, aby mohl rekapitulovat život, ale dost mladý na to, aby se ještě pěkně dlouho trápil.

Nikolaj Tuzenbach, baron, poručík - Marek Holý v uniformě naopak nepůsobí vůbec přirozeně. Civil mu jednoznačně sluší víc. Možná je to kouzlo nechtěného - vždyť Tuzenbach pořád hovoří o tom, že chce z armády odejít (a nakonec odejde). Miluje Irinu, ale nakonec se od ní dozví, že ho nemiluje. Má ho ráda, vezme si ho, ale láska to není. Přesto jde na souboj a umírá. Nebyl to zbytečný život? Marek Holý svým herectvím velmi příjemně působí na diváky, jdou jednoznačně s ním a po celou dobu, kdy je na souboji, se v duchu modlí, aby to dopadlo dobře. Tři sestry však není pohádka. Šťastný konec se nekoná.

Vasilij Solený, štábní kapitán - ne příliš inteligentní postava, která se chce Irinu, ale když ta ho odmítne, tak zabíjí Nikolaje. Jednoduchá řešení jsou nejlepší řešení. Pavel Nečas je protikladem ve všem oproti Marku Holému. A protože protiklady se přitahují, tak i tato postava krásně zapadá do celé koncepce inscenace.

Alexej Fedotík, Vladimír Rohe, podporučíci - postavy doplňující počet vojáků na scéně. Nemají moc prostoru. Přesto, když se loučí s městem a obyvateli před svým odjezdem, i oni trefí diváky šípem zvaným marnost. Hrají - Matěj Kužel (Fedotík), a v alternaci David Voráček (Rohe).

Ferapont, vrátný u krajské správy - Zdeněk Maryška zde zestárl o desítky let. Malá role vynikajícím způsobem zahraná.

Anfisa, chůva - Ludmila Molínová dokázala vytěžit ze své role maximum. Její chůva je tak stará a tak bezmocná. Kámen by se nad ní ustrnul a divák si jistě říkal, že by nechtěl dopadnout jako ona.

Muzikant - do uniformy oblečený Dominik Renč hrál na hudební nástroje a tím přivedl živou hudbu na jeviště.

Tato inscenace má v sobě obrovský potenciál. Doporučuji všem divákům. Není zde prázdné minuty, čas letí jako divý. Zcela jistě neuvidím tuto inscenaci jen jednou. Mnohovrstevnatost textu a skvělá interpretace tvůrčího týmu dává Třem sestrám sílu udržet se na scéně divadla dlouho dobu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama