Nemluv o tom co děláš, nevíš kdo tě poslouchá!

Labutí jezero 13.02.2009 v 19:00

15. února 2009 v 22:12 | klm007 |  Národní divadlo
Ač se zdálo po nedávné derniéře Labutího jezera, že nové nastudování nebude nijak vzbuzovat emoce, opak se ukázal být pravdou. Neurčitá šeptanda ze začátku zkoušek postupně koncentrovala "do zaručených informací" jaké to bude hrozné či vynikající. I zájem médií několik dní před premiérou ukázal, že Labutí jezero, ať je inscenováno v jakékoliv podobě, vždy přitáhne pozornost.

Šuškanda byla zaručená, Kenneth Greve dělá moderní Labutí. A podle optimismu či pesimismu jednotlivých osob to bylo komentováno, jako "hrozné" či "skvělé". Byl jsem na II. premiéře a tak mohu říct, že nové Labutí jezero je opravdu nové a neokoukané (není to ani Zuska ani Kylián). Rozhodně doporučuji porovnat s inscenací ve Státní opeře Praha. Ať již byl úmysl chtěný či nechtěný, podařilo se tyto dvě inscenace natolik odlišit, že si rozhodně nebudou konkurovat. Konzervativci budou mířit do Opery, divák 21.století do Národního divadla.

V Národním divadle se hodně měnilo, hodně škrtalo a tím se děj koncentroval. Scéna je velmi efektní, nálada je temná, až mne mrzí, že je tohle Labutí se šťastným koncem. Mám však jednu velkou výtku ke světlům - tanečníkům není vidět do obličeje. Za zmínku také stojí báječně vymyšlené proměny postav, přičemž za nejzajímavější uvádím proměnu Benna v Odilii.

Jak jsem již psal, prolínají se klasickým dějem moderní pasáže. O přestávce se nejvíc řešila "Odetta v lidské podobě", kterou velmi pěkně tančila Klára Kutilová, nicméně je to naprosto syrová moderna, která velmi tahá za oči, a myslím, že tuhle pasáž mnoho diváků nepřijme. Greve zcela instinktivně vyškrtal veškerá taneční čísla, která děj neposunují kupředu, a nahradil je svou vizí. Jednu věc však změnit nemohl, ač je v celém obraze jako pěst na oko - a tou je klasické Pas de quatre. Tohle prostě změnit nešlo, zase taková moderna to nebyla. Abyste se však nelekali, klasických prvků je tam dostatek a všechnu důležitou klasiku uvidíte.

Příběh je poněkud upraven, je posílena pozice Princova přítele Benna. Bohužel interpret dnešní postavy Jiří Waňka byl nejen mimo čas, ale i prostor. Jeho "gay verze" vztahu k Princi byla natolik herecky slabá, že kdybychom tuhle postavu škrtli, tak by se vůbec, ale vůbec nic nestalo. Ovšem nejde jen o herecký projev - výkon v Pas de trois, byl velmi, velmi slabý a nebýt kolegyně, která ho zachytila, tak padnul k zemi. V dalším výstupu, pak chtěl dokázat, že tančit umí a tak se zbytečně na sílu snažil víc a víc. Tak nerad to píšu. Rád tanečníkům fandím, jsem ochoten odpustit pokažený výstup (nohy se prostě někdy zamotají), ale celkový dojem musí být alespoň zapomenutelný, když už ne pozitivní. Proto by mne zajímalo pojetí Karla Audyho, zda on dokázal oživit Bena tak, aby se stal hybatelem děje.

Viktor Konvalinka a Klára Jelínková byli sympaticky artističtí v Maďarském tanci. Adéla Pollertová, mistryně světa gagu, svými "nenávistnými pohledy" vůči konkurenční nevěstě Michaele Wenzelové, rozesmála všímavého diváka. Ovšem hrát jen Adéle nestačilo, její Španělský tanec byl skutečně ohnivý a dotažené detaily skvělého tance rozohnily všechny diváky. K tomu také pomohly sbory, které ve Španělském tanci spolu s Adélou tančí. Zde musím zcela jednoznačně vyzdvihnout Mirka Urbana, jehož Španěl byl naprosto realistický. Velkým překvapením byl Ruský tanec - Michaela Wenzelová. Choreograf přesunul tanečnici ze slovanské části Ruska do té orientální. Ruska byla vlastně taková Arabka a to nejen kostýmy, ale i tancem. Diváci pak byli velmi nadšeni. Jistě stojí také za zmínku, že v představení účinkuje plno studentů (dětí) z Konzervatoře, což já osobně mám velmi rád.

Michal Štípa předvedl svůj standardní princovský výkon a to myslím v tom nejlepším slova smyslu. Byl technicky velmi jistý a působil velmi uvolněným dojmem. Velmi polidštil obvykle napjatou premiéru. Škoda jen, že interakce s Bennem a díky Bennovi působila, jakoby Princ odháněl obtížný hmyz.

Richard Kročil v naprosto úžasném kostýmu, který z něj neudělal jen tak nějakého von Rotbarta, ale přímo ďábelskou postavu, byl kořením celého představení. Záporná postava je jeden z nejdůležitějších prvků divadla a zde Richard dokázal vytěžit maximum. Pokud zrovna nemarodí, tak patří mezi hvězdy Národního divadla. Skoky lehké, vysoké a daleké a uhrančivý pohled byl natolik přesvědčivý, že se v publiku nikdo Královně (Nelly Danko) nedivil, že takového svůdce vedle sebe má. Greve z této chodící postavy udělal postavu hodně tančící, což byl velmi dobrý krok.

A Nikola? Nikola Márová byla v životní formě. K popisu co se dělo na jevišti vám postačí asi sto superlativů, které vás napadnou. Pořád nemohu najít slova, jak popsat tu neuvěřitelnou věc, co jsem viděl. Připadal jsem si jako v nejlepším divadle galaxie se zážitkem na celý život. A to jsem ještě nepsal o protáčeném fouetté. V publiku to vřelo, byl to pravý kotel!

Toto představení bude jistě velmi kontroverzní, bude se o něm hodně diskutovat, ale myslím si, že pokud chtělo divadlo dělat moderní Labutí jezero a přitom něco nechat z Petipy a Ivanova, pak se to povedlo. Rozhodně toto představení budu doporučovat a to nejen baletomaniakům, ale i laikům. Inscenace totiž i přes moderní verzi zachovává obecnou představu o Labutím jezeře, jakou má běžný občan.

Těm co se dnes úplně nedařilo, se snad povede příště lépe - moc jim to přeji. Také snad nebude mít inscenace přezdívku "Labutí na Berounce", protože namalovaný hrad velmi silně připomíná Karlštejn. A zcela na závěr. Kdo si koupil program, tak se může dočíst, že Jiří Čumpelík je fizioterapeut. Skutečně je tam pravopisná chyba.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama