Nemluv o tom co děláš, nevíš kdo tě poslouchá!

Helverova noc 20.03.2009 ve 21:00

29. března 2009 v 12:42 | klm007 |  Divadlo v Celetné
Zdá se, že malá komorní představení v Celetné umí. Někdy si říkám, že je to škoda, že se sedí na jevišti, že se hraje pro tak malý počet lidí (kolem třiceti), ale to už je úděl komorního divadla.

Helverova noc byl pro mne nic neříkající název. Vůbec jsem neměl ponětí kdo nebo co Helver je. Pak se ukázalo, že je to obyčejné mužské jméno. Obyčejné jméno v neobyčejném příběhu. Anotace na stránkách divadla hovoří o malém komorním dramatu, ale pro mne to bylo velké komorní drama. Rozhodně hned na začátku uvádím, že něco tak opravdového, živého a děsivého jsem snad ještě neviděl. Ani jsem se nemohl pohnout, ani jsem nemohl dýchat a bál jsem se. Monika Zoubková a Petr Lněnička mne absolutně zhypnotizovali a svým naprosto čistým herectvím dokázali předat 100% emocí.

Ocitáme se někdy ve třicátých letech 20. století, kdesi v Německu. Atmosféra ve společnosti houstne, ale i tehdy žijí lidé svým vlastním, snad spokojeným životem. Jsme v jakési kuchyni, ne příliš dobře zařízeného bytu. Můžeme říct, že to je velmi obyčejný dělnický byt. Starý, jednoduchý, ale funkční nábytek, kuchyň obyčejně zařízená a paní domu - strhaná žena neurčitého věku. Starost a únava je na ní vidět z každého kousku jejího drobného těla. Téměř přiběhne domu, rychle vybalí a rychle vaří. Pak s objeví muž, který s ní v bytě bydlí. Jaký to však je muž? Ač věkem dvacetiletý, mentálně má o polovinu méně. Celou dobu tápeme, jaký je mezi nimi vztah. Jsou to manželé, sourozenci, či matka se synem? Tento ze začátku nevysvětlený vztah, ještě výše zvyšuje napětí. Později se ukáže, že pokrevní vztah mezi nimi není. Je to takové vykoupení hříchu, či alespoň pokus o něj. Jenže děj nečeká a jede se dál. Dál a dál přibývají hrůzy a děs, který není vidět, ale stejně prosakuje do bytu hrdinů a pak i divák se cítí být do hrůzy namočen. A není úniku. Už, už to vypadá, že přece jen se nějaký, relativně dobrý konec objeví - ale kdež! Rána za ranou padá na diváka a jeho svědomí a pak opět další a další rány, a když přijde konec, nepřijde úleva. Žádná katarze se nedostaví. A tak nezbývá nic jiného než se trápit i cestou domů, přehrávat si situaci za situací, vymýšlet strategie, jak by se to dalo udělat jinak, aby se postavy vyhnuly té hrůze. A nejde to a nejde to. Člověk si to opravdu musí "vyžrat" až do konce. Nelze zapomenout, nelze uniknout…

Monice Zoubkové tragické postavy opravdu svědčí. Její postava je tak obyčejná, tak pravdivá. Každý pohyb, každé gesto je naprosto věrohodné, naprosto pravdivé. A pokud se Monika Zoubková usměje, je to spíš pokus o jakousi vnitřní úlevu, než o nějakou dobrou náladu. Její drobná postava je plná energie. Někdy to vypadá, že její postava nezvládne situaci, do které je uvržena, tak slabě Zoubková vypadá, ale pak se zmůže, otře slzy, nadechne se a promění se v silnou ženu, která má vše pod kontrolou.

Zatímco Monika Zoubková mohla při interpretaci postavy vycházet ze svého civilního hraní, Petr Lněnička měl roli mnohem těžší. Jelikož totiž představoval mentálně hendikepovaného muže, bylo potřeba stanovit míru postižení. Postižení bylo třeba nastavit tak, aby jeho chování odpovídalo obecné představě o tom, jak se asi člověk s určitým postižením chová. Také bylo třeba toto postižení hrát natolik přirozeně, aby na diváka nepůsobilo směšně, či dokonce trapně. Petr Lněnička toto postižení zvládl naprosto přesně. Způsob vyjadřování, intonace i gestikulace byly natolik přesvědčivé, že postava ožila svým životem a na jevišti nebyl herec, ale Helver.

Režisér Jakub Špalek dokázal po celou dobu představení udržet patřičné napětí a herce vedl tak, že jsem je prostě musel pochválit.

Ačkoliv obvykle převyprávím příběh celý, dnes tak neučiním. Chci, abyste si představení užili jako já. Doporučuji všem - divadelním maniakům i naprosto svátečním divákům. Není to komedie, na které se prvoplánově chodí, ale rozhodně nebudete litovat. Děj je velmi dobře strukturován, hraje se bez zbytečných odboček a bez přestávky. Pokud vysvětlíte svým puberťákům co je to pogrom, tak je vezměte s sebou, budou také nadšení. Kdybych měl hodnotit představení, stejně jako se hodnotí filmy, dal bych bez váhání 100%.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ninka Ninka | 14. prosince 2009 v 15:18 | Reagovat

Helverovu noc jsem taky viděla! Je to moc hezké představení!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama