Nemluv o tom co děláš, nevíš kdo tě poslouchá!

Obchodník s deštěm 02.03.2009 v 19:00

7. března 2009 v 13:54 | klm007 |  Divadlo na Vinohradech
Není snad známější divadelní hra, než tato. Nemyslím, že by ji všichni viděli, ale mám pocit, že název znají všichni. Starší generace zná možná také film. Přesto i vlastní název působí spíše jako přísloví, než jen jako obyčejný titul.

Příběh je to hodně sentimentální, ale režisér Martin Stropnický velmi příjemně vyzdvihl komické stránky lidského života. Hra se tak ze zádumčivosti a slzavého údolí proměnila v lehce úsměvný příběh, který je mi osobně bližší. Považuji se totiž za optimistu a tak programově smutné příběhy moc nemusím.

Naděje. To je hlavní motto celé hry. Celý život člověk na něco čeká, po něčem touží. To už je asi základní kámen lidského bytí. Občas se stane, že člověk za celý život své tužby nenajde, jindy po jejich pracném získání zmizí iluze a příběh šťastného života se rozplyne.

A co taková hlavní hrdinka? Jak je na tom Líza? Její otec i oba bráchové ji více či méně nápadně dohazují nejrůznější volné muže z okolí, jen aby se vdala. Chtějí jedinou ženu z rodiny vdát. Není to však nějaká pomsta, aby se Lízy zbavili. Chtějí to z lásky k ní. Její vrstevnice jsou již dávno vdány, mají děti a to je hlavní osud žen té doby. Děj se odehrává v dalekých končinách Ameriky, kde jednotlivé farmy tvoří jakési obručí malé města, kde každý zná každého a čas plyne velmi pomalu.

I Líza si uvědomuje, že již promarnila šanci, kdy se dívky snadno vdávají a tak se docela snadno podřizuje trapným seznámením s nejrůznějšími muži. A jak se dá očekávat, nevybere si žádného. Ke všemu její sebevědomí srážejí i její nejbližší, kteří jí více či méně otevřeně říkají, že je ošklivá.

H.C.Curry se snaží rodinu držet pohromadě, je to rančer každým coulem. Pomalu však stárne a tak by rád viděl svou dceru šťastně vdanou. Síly mu ubývají a tak pomalu vládu na ranči přebírá syn Noe. Je to chodící kalkulačka - má dáti/dal. Pokud chce člověk přežít, jinak to nejde. Jakýkoliv podnik musí být v pevných rukou účetního. Pohled účetního je možná přízemní, oproštěný od emocí, ale racionalita a dril, to je také lék na marnost. Noe se nezdá být šťastný. I on by rád byl, aby jeho sestra byla šťastná.

Celou v poklidu napjatou atmosféru víří i Jim, který je nejmladším členem rodiny. Jim není ani dítě, ani dospělý. Ani zkušený ani nezkušený. Ani chytrý ani hloupý. Je to naivní mladík, který teprve hledá cestu. I on však moc dobře ví, že jeho sestra Líza není šťastná.

Dalšími postavami je šerif a jeho zástupce Fil. Ačkoliv šerif věrohodně dokresluje atmosféru místní lokality, pro vlastní příběh je zbytečný. Ovšem Fil, to je něco jiného. Tento fešák je víc zádumčivý než akční. Chlapík, který není moc hovorný a který se pořád něčím trápí. Až později zjistíme, že není vdovec, ale že mu žena utekla. Toto trauma, které není schopen si sám přiznat, jej bortí a bortí a z Fila se stává troska. Je v takovém stavu, že není schopný adekvátně reagovat na nabídku, aby si začal namlouvat Lízu.

A do toho všeho se najednou objeví Bill Strarbuck. Neví se, kdo to je, ví se však, že přišel z "teleshoppingu". A prodává déšť. Jenže proč by soudný člověk kupoval déšť? Pokud je několika měsíční sucho, na poli nic neroste a hospodářská zvířata umírají žízní a déšť je v nedohlednu, rádi rozbijete prasátko, vyberete peníze a dáte je někomu, kdo vám slíbí déšť. Člověk utrácí za jiné iluze. Utrácí za iluze, o kterých dopředu ví, že nevyjdou. Ale déšť, to je něco jiného. Co kdyby přece jen zapršelo. To je pak sto dolarů velmi dobrá investice.

Mladík se zářícíma očima, pln energie prodává, pochopitelně zcela podvodně, naději na déšť. Svým optimismem postupně okouzlí Lízu, která se do něj zamiluje. Sama však ví, že je to jen na chvíli. Ví nebo to jen cítí, že Starbuck za pár okamžiků zmizí. Ale možná právě tímto pragmatismem si Líza nekazí onen sladký okamžik lásky.

A skutečně, najednou se objevuje šerif i jeho zástupce a jdou si pro Starbucka. Je to podvodník, který díky "obchodování s deštěm" podvedl stovky lidí. Líza se pokouší utéct se Starbuckem, ale cestu jim zastoupí Fil a ten vyzve Lízu, aby nikam neodcházela, ale zůstala s ním. Líza, která ještě před chvílí byla ošklivá, kterou nikdo nechtěl, je najednou krásná žena, o kterou se perou chlapi. Líza se musí rozhodnout a rozhodne se!

A jaká je vlastně inscenace? Již po příchodu do hlediště je patrná změna. Orchestřiště je rozebrané a na jeho místě jsou dvě řady židlí. Jakési řady 0 a -1. Dle sdělení paní uvaděčky je to proto, neboť se hraje na točně, což je hlouběji na jevišti, takže ony dvě řady sedadel navíc mají lépe navazovat kontakt mezi herci a diváky.

Vlastní scéna je velmi jednoduchá dřevěná stavba, která se při každém otočení točny mění v interiéry či exteriéry. Nálada je skutečně horká, člověk cítí i ten pouštní prach. Kostýmy jsou typicky americké - vysoké boty a klobouky.

Jiří Plachý jako H.C.Curry je již věkem poněkud unaven, ale pořád je to hlava rodiny. Myslí na první pohled velmi neekonomicky, když zaplatí za vyvolání deště oněch sto dolarů. Později se ale ukáže, že platba byla spíše za účelem pozdržení muže v jejich domě s nadějí, že se sblíží s Lízou. Však také scéna, kdy je Líza se Starbuckem v posteli a starý Curry nespí, jen je vedle v kuchyni a hlídá, aby se jeho milované holčičce nic zlého nestalo, patří k velmi silným okamžikům hry.

Líza je Andreou Elsnerovou interpretována ne příliš pateticky, ale spíše jako holka, která dlouho žije jen mezi chlapy a tak poněkud zhrubla. Přesto uvnitř jejího drsného, ale přece jen žensky křehkého těla, bije romantické srdce. Andrea Elsnerová si velmi tvrdě vybojovává mezi samými muži místo na slunci. A daří se jí.

Jiří Dvořák působí jako bývalý voják. Strohá komunikace s ostatními, rovně stavěné tělo, minimální gestikulace. Přesto i on občas působí komicky, když jeho Noe, snažící se vše převést na peníze a řádně zaúčtovat narazí místo na peníze na city. Nikdo nemá pochyb o tom, že až jednou starý Curry nebude moci, Noe jej zastoupí.

Zdá se, že se Michal Novotný z rolí více či méně duševně postižených nevymaní. Ačkoliv zde se o žádné postižení nejedná, jeho Jim je tak naivní, že je už jen kousek k menší duševní retardaci. Možná by to chtělo herce mladšího, aby jeho naivita byla jednoznačně interpretována jako mladická nezkušenost a nikoliv možné duševní postižení. Přesto je v této roli Michal Novotný kouzelný.

Jaromír Meduna jako šerif Thomas nemá moc prostoru. Jeho role by se dala snadno ze hry vyškrtnout. Meduna přesně splňuje představu, jak má vypadat šerif a té drží.

Fil, zástupce šerifa je velmi dobře vykreslen Danielem Bambasem. Jeho mužská krása i jeho charisma je ubíjena jeho vlastní nejistotou. Bambas dokonale zvládl namixovat svoji introvertnost a mužskou přitažlivost.

A nakonec Filip Blažek jako Bill Starbuck. Jakmile se Filip Blažek objeví na scéně, je ho všude plno. Naprosto přesvědčivý "teleshoppingový" prodavač iluzí, sice ze začátku působí na diváky legračně, ale jeho charisma nakonec začne účinkovat i na ně. Později se již marketingovým manipulacím nesmějeme, ale vážně uvažujeme o tom, že ten Starbuck přece jen něco dokáže. To je Blažkova velká deviza, umět přesvědčit nejen partnery na jevišti, ale i diváky. A když pak začne rozvíjet své fantazie a Líza skončí v jeho náručí, divák na sto procent fandí Líze, protože Strabuck za tu noc stojí. Velká i téměř neviditelná gesta, přehledné ovládnutí velkého i malého prostoru, dělají z Filipa Blažka velkou hvězdu tohoto představení.

Martinovi Stropnickému se režie povedla. V dnešní době již není tak obvyklé, inscenovat hru na točně. Zde se to bezezbytku povedlo. Herci přirozeně procházejí točnou, hra tak má přirozený spád, který není rušen násilnými přestavbami. Sice by mohlo být vyřešeno jinak nasvícené pozadí, protože jsou v dáli vidět zbytečně jasně technici, jak za točnou chystají scénu, ale to je detail.

Naprosto úžasná je děkovačka. Tím nemyslím déšť, kdy skutečně prší nejen na scéně, ale i v hledišti, ale zejména "klaněčku", kdy se točna otáčí a herci "dále hrají".

Ze hry čiší obrovský optimismus, který jistě udělá ze hry hit. Doporučuji každému, kdo chce v divadle najít pohodu a optimismus a hlavně naději, že snad bude přece jen lépe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama