Nemluv o tom co děláš, nevíš kdo tě poslouchá!

Lékař své cti 29.04.2009 v 19:00

16. května 2009 v 22:50 | klm.007 |  Divadlo v Dlouhé
Barokní hra, autor Calderón. To znělo zajímavě. Nebude to však nuda? Je text stále aktuální? Takové byly mé pochyby. Na druhou stranu Divadlo v Dlouhé je dobrá značka a Miroslav Táborský je značka nejvyšší kvality. Tento vynikající herec, naprosto schopný hrát kohokoliv si velmi přesvědčivě poradil s hlavní rolí. Pro neznalé by se dalo velmi zjednodušeně hlavní postavu Dona Gutierra přirovnat k Othelovi. I zde je v hlavní roli nevěra. Nemá význam zde popisovat děj, to lze zjistit v pohodě na internetu. Co však v žádných anoncích nebylo, že je hra ve verších. Verše to je hlavně rytmus a díky tomu dostává hra zcela jinou dimenzi, než je obyčejná próza.

Jistě bez zajímavosti není, že ač jsou kostýmy do jisté míry dobové, Miroslav Táborský hraje bez paruky. Zřejmě se tak inscenátoři rozhodli na poslední chvíli, neboť na některých fotkách pan Táborský paruku má. Osobně rozhodnutí hrát bez paruky vítám, neboť se tak hra hodně posunula do současnosti. Text je totiž naprosto současný. Je zajímavé, že ač je hra tak neuvěřitelně současná, v českých divadlech se nehraje. Možná po objevu Divadla v Dlouhé jej začnou hrát i jiná divadla.

Za zmínku stojí i ostatní herci. Hlavní ženskou roli hraje Helena Dvořáková, která je překrásná, nicméně i ona velmi silně tahá za nitky příběhu. Infant a vlastně hlavní hybatel děje je Miloslav König, který je velmi zvláštní postavou. König bravurně balancuje na hraně rozmazleného fracka a muže, který ví, že to co chce, obvykle dostane. Ač na první pohled vypadá jako puberťák, ve skutečnosti je velmi nebezpečný. Miroslav Hanuš jako král s kamenným výrazem působí velmi odtažitě. Je na hony vzdálený reálnému životu, který žijí běžní smrtelníci. S černými brýlemi a culíkem vypadá jako Karl Lagerfeld. Jedinou skutečně komickou postavou je sluha Martin Matejka, který svými eskapádami a jednoduchým humorem, jež kontrastuje s postavou krále, bezpečně baví diváky, kteří tak na okamžik zapomínají, že jsou na docela tvrdé tragédii.

Velmi příjemná hudba Vladimíra Franze a geniální scéna Martina Černého za podpory kostýmní výtvarnice Hany Fisherové dává celému představení punc jedinečnosti. Režisérka Hana Burešová si zaslouží jistě některou divadelní cenu.

Jak jste asi všichni pochopili, i tohle divadlo vám doporučuji a já rozhodně na něj také jistě ještě vyrazím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama