Nemluv o tom co děláš, nevíš kdo tě poslouchá!

Rusalka 17.5.2009 v 19:00

22. května 2009 v 23:08 | klm.007 |  Národní divadlo

Málo kdy se stane, aby hned po první premiéře vyšla recenze. Dokonce autoři těchto recenzí nepočkali na druhé obsazení, aby inscenaci trochu strávili a aby porovnali obě obsazení. Takovou sílu má Rusalka. Ani u Prodané nevěsty nebyla taková hysterie. Snad je to dáno tím, že nové nastudování Rusalky si vzal na starost přímo šéf opery Jiří Heřman.

Zvěsti byly přímo děsivé. A recenze je z části naplňovaly. Hlavní změna oproti minulé je jistá, je to tolik v současnosti oblíbená modernizace. A to opět narazilo u konzervativců. Ale nic není tak horké, jak se zdá.

Scéna je téměř prázdná, po stranách se pohybují průsvitné závěsy, které se vytahují či spouštějí. Světla pak svou intenzitou či barvou navozují atmosféru dle potřeby. Ze stropu se snáší na zpěváky rozprašovaná voda a před začátkem každého jednání je z reproduktorů slyšet voda. Tyhle docela jednoduché prostředky navozují jakousi krajinu s jezerem. Díky strohosti a barvám je to jezero hodně studené. V jedné recenzi píší, že je to studené jezero z Německa. To by docela souhlasilo. V této atmosféře na scéně tančí vodní žínky a mezi nimi chlap - chlap v bílých trenkách. Je to rozhodně velký šok, publikum doslova zahučí. Ač účel této postavy není zcela zřejmý, nakonec do děje zapadne a nepůsobí nijak rušivě. Problém vidím spíše v tom, že na internetu se píše, že tento muž symbolizuje Měsíc. Tenhle symbol zůstane zcela jistě nepochopen. Stejně tak i vystupující tanečníci v maskách jelena a volavky. Divák si tyto postavy interpretuje, jako popis lesa a přitom se prý jedná o jakési východní symboly smrti…

Ve druhém jednání rozhodně zaujmou velké kolové lustry se svíčkami, které zřejmě po ověření v Rinaldovi pan šéf použil i zde. Zcela neobvykle tančená polonéza choreografa Jana Kodeta byla příjemným překvapením, neboť po dlouhé době se v tanečním sále na zámku tančilo něco jiného, než je zvykem.

Ve třetím jednání opět téměř prázdná scéna s jakým si velkým stolem, jež byl jednou recenzentkou přirovnán ke stolu pitevnímu. Na stole se pak odehrávají všechny klíčové okamžiky tohoto jednání.

Po hudební stránce je jistě zajímavé, že tato inscenace navrátila do partitury snad všechny obvyklé škrty, díky čemuž představení končilo až ve 22:40 což je zcela jistě pěkná délka. Osobně jsem se nenudil, takže mne čas nijak neobtěžoval. Jsou zde sice námitky, že tohle představení není pro děti, ale zase na druhou stranu, i tak je s obvyklými škrty Rusalka dost dlouhá. Orchestr hrál neuvěřitelně dobře. Sice jej v kritikách moc nepochválili, ale já jej hodnotím podle jejich obvyklého výkonu v jiných dnech, než je premiéra. Dirigoval Jakub Hrůša.

Co se týká pěveckých výkonů, tak Vodník Martina Gurbaľa byl pro mne málo basový. Nevím jak to lépe popsat, ale prostě jsem jej nevnímal jako bas. Valentin Prolat jako obvykle zpíval příjemně, ovšem jako obvykle mu to někde ujelo. Tentokrát to bylo ve finále. Takže standardní výkon ve všech smyslech. Dana Burešová byla výborná - jako vždy. Zde je to pro diváka jediná jistota v nejistém představení. Mnohé se čekalo od Jolany Fogašové, která zde zpívá spojené party Ježibaby a Cizí kněžny. Zatímco o první alternaci Dagmar Peckové šly neuvěřitelné legendy, jak byla hrozná a to nejen v ústním podání, ale dokonce i v novinových kritikách (což nebývá obvyklé). Jolana Fogašová je známá, nejen jako kvalitní zpěvačka, ale i jako výborná herečka. Zde měla příležitost to předvést. A bez ztráty květinky obstála. Její Ježibaba i Cizí kněžna byly ženy z masa a kostí. Divák se snadno ztotožnil s jejím chováním, věřil jí každý pohyb, každé gesto. I tři žínky v podání Yukiko Šrejmová Kinjo, Lucie Hájková a Michaela Kapustová zpívaly skvěle a rozhodně přispěly ke zdaru opery. A nakonec mé dvě oblíbené postavy Kuchtík a Hajný v podání Livie Obručník Vénosové a Ivana Kusnjera. Zazpíváno výborně, akorát Kuchtík byl moc vysoký a moc připomínal ženu.

Jak jsem již výše naznačil, choreografie se Janu Kodetovi zdařila. Dokázal tancem podpořit celou atmosféru. Snad jen v prvním jednání bylo tance až moc (ale to byl asi spíše záměr režiséra), neboť v některých částech je první jednání spíše balet za doprovodu zpěvu, než naopak.

Zajímavé byly také kostýmy, které byly velmi jednoduché, skoro až civilní. Přesto jednotlivé kostýmy dokázaly podpořit charaktery jednotlivých postav. Ovšem je pravdou, že když jsem viděl kostým Ježibaby, tak jsem si hned vzpomenul na Kostelničku z Jenůfy.

Pokud někdo Jiřímu Heřmanovi vytýká, že neinscenoval pohádku, tvrdím já, že pohádka to je, akorát není pro děti, ale pro dospělé. Nemyslím tím jen díky sexuálním scénám, ale celkovou chladnou atmosférou.

Rusalku v Národním divadle s klidem doporučím každému, kdo není zarytý konzervativec. Jak říká má kamarádka - Rusalka se bude líbit vždy, ať je udělaná jakkoliv, protože ten příběh a hudba jsou nadčasové.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Narcis Horský Narcis Horský | E-mail | 30. června 2009 v 11:09 | Reagovat

Pojetí inscenace Rusalky v ND lze vidět také jako surrealistické,pak je vše vysvětleno,vše je dovoleno a jako taková je inscenace krásná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama