Nemluv o tom co děláš, nevíš kdo tě poslouchá!

Radúz a Mahulena 21.6.2009 v 19:00

29. června 2009 v 22:16 | klm.007 |  Národní divadlo
Jan Antonín Pitínský je postavou velmi složitou a tak i jeho režie nejsou vždy zcela stravitelné pro běžného diváka. Proto dlouho visela ve vzduchu otázka, jak si poradí s tímto náročným textem. Julius Zeyer a jeho stará čeština a skoro neinscenovatelná báseň. V první řadě se podařily škrty. Díky tomu je zcela neobvykle tato inscenace "přiměřeně" dlouhá či krátká - to záleží na názoru. Collegium 1704 interpretovalo pseudobarokní hudbu současného autora Víta Zouhara, což již v přípravách vzbuzovalo vášně, proč je odstraněna tolik známá Sukova hudba.

Inscenace se hraje jako melodram, takže téměř stále zní hudba a do toho zpívají zpěváci a hrají herci. Stylizované velkolepé kostýmy jsou střídány současnou "módou pro mladé". Krom Zouharovy hudby zní i hudba zcela žánrově jiná. Vznikla tak podivuhodná směsice moderny i pseudoklasiky a toho klasický text Zeyerův. K tomu zajímavé filmové dotáčky a moderně koncipovaná scéna. "Může tohle fungovat?", řekne si asi každý, kdo neviděl. A ono to skutečně funguje. Je až neuvěřitelné, že hra je povedená, ale ona je prostě výborná.

Ovšem aby měl divák skutečně ten správný zážitek, musí víc než kdy jindy pozorně sledovat text. Mnohé věci jsou sice řečeny, ale na scéně jsou jen v náznacích. Místo pout drží vězni v rukou kovové koule. Mahulena není zakleta v topolu, jen sedí na židli. Nepozorný divák se směje tam, kde je jednání herců na první pohled směšné, avšak ve spojení s textem se mohou dít místo komiky dramatické věci.

Velká hra s malým obsazením. Zdálo by se, že tak monumentální hra potřebuje velké obsazení. Není tomu tak. Co se týče obsazení, je to v podstatě komorní hra a to ještě se některé postavy objeví jen v první části a jiné v části druhé.

Jistě velkým tahákem bude obsazení titulních postav. Nepravidelný návštěvník Národního divadla sice nemusí znát Pavlu Beretovou, ale Vojta Dyk je již celorepublikovou hereckou hvězdou. Jeho kariéra i popularita strmě stoupá a na rozdíl od ostatních herců "hvězd" nikdo nezpochybňuje jeho talent. Jiří Štěpnička, Alois Švehlík a Milan Stehlík či i Jan Bidlas jsou role vlastně malé. Stejně tak i Mahuleniny sestry Antonie Talacková a Eva Vrbková jsou postavy vedlejší. Nad všemi však ční Radúzova matka Marie Málková. Byl to vynikající krok, obsadit do téhle role právě Málkovou. Tahle skvělá herečka přesně dokázala vystihnout mateřskou lásku, která může být jak milující, tak i zničující. A Runa? Tahle nejzápornější postava široko daleko je stvořena pro Johannu Tesařovou. Runa je obrovská, zlověstná a pro diváky velmi atraktivní. Když je Tesařová na scéně, je jí divadlo prostě malé. Mrazí až na II. galerii. A ke všemu ty její kostýmy! To se skutečně kostýmní výtvarnici Kateřině Štefkové povedlo.

I když ne všechny detaily hry, respektive režisérské nápady, jsem pochopil, je to hra srozumitelná dnešnímu divákovi. Například angličtina šla zcela mimo mě, zatímco španělština byla jasně čitelná. Hru lze jednoznačně doporučit všem, kteří chtějí vidět velkolepé divadlo, velká gesta, mohutné kostýmy a přitom současnou svěžest interpretace. Tipuji, že to bude velký hit, něco jako jsou v současnosti Furianti nebo Cyrano.

Pro zvídavé jsou informace o vzniku hry přímo na speciálně vytvořených stránkách: http://raduzamahulena.cz/blog/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama