Nemluv o tom co děláš, nevíš kdo tě poslouchá!

Song pro dva 18.06.2009 v 19:30

29. června 2009 v 22:16 | klm.007 |  Divadlo Na Fidlovačce
Zcela nečekaně se na internetu objevily vstupenky na premiéru nového muzikálu Song pro dva a to podivuhodnou cenu 20,- Kč. Důvod výše ceny je sice podivuhodný (stejně jsme zřejmě byli v divadle jediní, kteří platili). Premiéry jsou podivné pro účast příbuzných a známých nejen herců, ale i všech, kdo se kolem divadla motají, a tak je reakce diváků neobvyklá. Až následující reprízy potvrdí či vyvrátí dnešní úspěch.

O Fidlovačce se ví, že muzikály dělat umějí. Šel jsem tedy s lehkým srdcem a svižným krokem nechat se překvapit. Divadlo bylo ze 70% plné, jak jsem výše naznačil, bylo zde plno herců, kteří se šli podívat na své kolegy.

Song pro dva je muzikál poněkud neobvyklý. Zatímco většina muzikálů je založena na velkoleposti - pštrosí pera, mohutné sbory, tanečnice s nohama až na zem a jak říkal Jiří Ciesler "Tanečnice měly řasy do první řady, když mrkly, byla vichřice." Tak tohle všechno se v Songu pro dva neuvidí. Je totiž taková komorní hra pro herce a herečku a čtyři sboristy.

Autor hry Neil Simon je známý komediograf, takže jsem očekával dobrou zábavu. A skutečně, večer to byl příjemný, úsměvný, s několika velmi dobrými gagy, byť žádná řachanda se nekonala. Sandra Pogodová jako Sonia Walsková a Lumír Olšovský jako Vernon Gersche. Oba herci jsou zdatní komici, s rolemi si snadno poradili. Je to dáno také tím, že podobných typů mají již za sebou mnoho, takže oba hráli na jistotu, nic navíc - žádnou přidanou hodnotu - nepřinesli. A zřejmě to asi ani nebylo ambicí. Vize divadla byla zřejmě taková, aby se hrál nenáročný muzikál, který by divákovi přinesl to, co si od muzikálu a obou mediálně známých herců představuje.

Sandra Pogodová nejen svým expresivním hraním, ale i kostýmy připomíná zpěvačku Janu Kratochvílovou. Šílené a trhlé slečny, se špetkou pavlačového humoru je přesně ta kategorie, kde Pogodová exceluje. V těchto rolích bude vždy žádaná. Jak jsem psal výše, Pogodová ničím nepřekvapila, ale to bych u této hry nejen nečekal, ale vlastně ani nechtěl. Stejně tak i Lumír Olšovský je v postavách nesmělých mladíků, tak trochu naivních troubů dokonalý, byť již by pomalu měl uvažovat o přehrání do jiné kategorie. Olšovský již působí jako dospělý chlap a ne jako nevyzrálý mladík. Oba herci obsazení dle svého typu do konverzační komedie na sebe slyší a jednotlivé gagy jsou schopni předat dále. Díky tomu je Song pro dva, vtipnou, nijak náročnou podívanou. Horší to už je s muzikálovou částí. Tedy, abychom si rozuměli. Pogodová i Olšovský zpívají a tančí tak, jak se patří, ale ta hudba nemá v sobě žádný potenciál. Nemyslím tím přímo nějaký hit, ale je to taková nic neříkající hudba ze supermarketu. Člověk ji vnímá, ale neví, kde ji uchopit, jak se s ní vypořádat.

Zajímavá byla také choreografie Heleny Brouskové, která si vtipně poradila se čtyřmi tanečníky, které měla k dispozici. I s tímto málem dokázala zaplnit jeviště, tance byly nápadité a mnohdy i vtipné. Sice ne vždy byli tanečníci zcela synchronní, ale to se ohraje. Choreografie byla rozhodně velmi povedená.

Děkovačka byla obrovská, jak už se to tak nějak od příbuzných očekává. Jak se s tím vypořádají běžní diváci těžko soudit, každopádně si myslím, že jména obou hlavních hrdinů jsou tahákem a diváky zcela jistě přitáhnou. Zůstává ve vzduchu otázka šeptandy, zda naláká další a další diváky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama