Nemluv o tom co děláš, nevíš kdo tě poslouchá!

Září 2009

Polská krev 12.9.2009 v 19:00

13. září 2009 v 23:06 | klm.007 |  Hudební divadlo Karlín
Od čeho jsou předpremiéry? Je to něco méně než běžné představení? V Karlíně si to myslí. Tedy, všichni víme, že pokud před premiérou dojde k úpravám, pak jsou to jen kosmetické, nepoučenému divákovi téměř nezřetelné změny. Vlastě je to hotové představení, které se testuje před diváky, než se na premiéru pozvou ti, co dali peníze nebo ti co o tom budou psát recenze. Proč si tedy v Karlíně hrají na to, že divadelní program budou prodávat až o premiéře? Jelikož ne všechny v Karlíně znám, program by se mi hodil. Zajímá mne kdo je ten či onen, kdo to vlastně hraje. A tak jsem byl nucen se postavit do fronty jiných diváků a společně jsme si ferman ve foyeru vyfotili na mobil…

Polská krev je jedna z nejznámějších a zřejmě nejhranějších operet. Vždyť také plno písní zlidovělo. HDK tedy vsadilo na jistotu. Po úspěchu Čardášové princezny nasadili další operetu. Bylo načase, po muzikálové smršti dvaceti let, se konečně vrací do Prahy opereta. Chápu a plně souhlasím s tehdejším ředitelem Županičem, který tvrdil, že na operetu nemá lidi. Muzikál a opereta jsou dva různé hlasové obory a tudíž je poněkud těžké do muzikálového souboru implantovat soubor operetní. Ve Státní opeře či Národním divadle operetu neuvidíme. Nepočítám-li Netopýra "gala" v Opeře na Silvestra. Opereta má prostě příliš mnoho recitativů a vyškrtat je tak jako například v Carmen je nemožné. A tak nezbývá, než čekat, jak to v Karlíně vymyslí. V HDK to tedy vyřešili tak, že "nakoupili" operní zpěváky z celé republiky a k tomu namíchali svůj muzikálový sbor.

Namlsaný operou bylo pro mne velmi těžko stravitelné zvyknout si na nazvučení orchestru a zpěváků. Občas jsem měl pocit, že je to vše na playback. Pak jsem si raději zvyknul, abych si nekazil dojem.

Musel jsem se smát, když přišel dirigent, uklonil se publiku a to nic. Pak začal jeden člověk tleskat, tak jsem se raději přidal a nakonec se divadlo roztleskalo. Po přestávce už žádný potlesk nebyl… Dirigoval Kryštof Marek.

Režii měl Antonín Procházka a bylo to poznat. Procházka děj hry doplnil o mnoho více či méně podařených či více či méně inteligentních gagů. U některých písní přidal "přídavek", ale ne vždy to vyšlo, neboť přídavek nekorespondoval s výší nadšení publika. Pochopitelně nechyběly ani narážky na komunisty a sociální demokraty či ekonomickou situaci. Zatímco vtip s komunisty nezestárne, kdo si vzpomene za rok na "vajíčkovou aféru"? Za zmínku také stojí závěr, kdy se Procházkovi podařilo inscenovat téměř frašku, byť tempo neudržel zcela do konce. Přesto lze říct, že Procházka byl šťastnou volbou, neboť dokázal vtipně reagovat na libreto a z mnohdy sentimentálních textů stvořil svižnou komedii.

Chápu, že je poněkud problematické o Wandě hovořit jako o primabaleríně, když ne zrovna každá zpěvačka jako tanečnice vypadá, ale pak by se měl přepsat i popisek na fermanu (a zřejmě i v programu), když už se ve hře o Wandě hovoří jako o subretě.

Scéna s točnou není v pražských divadlech obvyklá a tak to bylo pro mne příjemné zpestření. Scéna jako taková je standardní bez nějakých mimořádných postupů, plní svůj úkol a tak netřeba nic víc psát. Scény jsou klasicky operetní. Na můj vkus moc kýčovité, ale zrovna paní za mnou si je tak pochvalovala.

Martin Slavík jako hrabě Bolo Baraňski zpíval příjemně, tančil příjemně a hrál příjemně. Dokonce měl i charisma na to, aby jej dámy milovaly. Není nic horší, než necharismatický herec, o kterého se bijí postavy ve hře. Bronio Popiel, komická to postava v podání Bronislava Kotiše byla na můj vkus moc zženštilá plná humoru ala kopání do zadku. Nějak mi prostě nesedla. Nicméně u publika při závěrečné děkovačce měl pan Kotiš velký úspěch. Liana Sass, kyprá to děva, zpívala krásně, hrála také příjemně, byla to taková Helena z vesnice. K Baraňskému se hodila. Její protivnicí byla Martina Kociánová, jako Wanda. Kociánová dokázala prodat svou krásu, byla opravdu okouzlující a nesnesitelná mrcha, byť jsem měl pocit, že ve výškách nebyla zcela dokonalá.

Typově naprosto odlišné herečky Sass a Kociánová byly velkým přínosem pro vlastní hru, neboť není nic horší, než dvě podobné herečky. Zaremba a Wlastek - Dalibor Tolaš a Roman Škoda byli naopak typově naprosto stejní, takže jsem vždy musel vystoupit z děje a identifikovat jednotlivé postavy.

Hvězdou večera, alespoň pro mne, byla Lenka Šmídová, jakožto Jadwiga, matka Wandy. Skvělý zpěv, vynikající komické herectví a maximální vytěžení role, která není až tak moc velká. Rozhodně její "scénka" s dalekohledem bude patřit k věcem, na které nikdy nezapomenu. Zajímavé jistě bude také ztvárnění této postavy druhou alternací a to Pavlou Břínkovou. Obě zpěvačky jsou natolik rozdílné typy, že to bude jistě lahůdka porovnat obě dámy.

Ačkoliv gagy Josefa Oplta, které má předepsané v části na plese nejsou zrovna povedené, další gagy jakožto člen vesnické kapely či "strážce trumpety" v závěru představení jsou prostě vynikající.
Zajímavou perličkou bylo to, že mezi tanečníky jsem viděl Radima Kubečka. Tento mladý tanečník po absolutoriu na Taneční konzervatoři hlavního města Prahy nastoupil jako člen do Národního divadla, odkud po jedné sezóně odešel do baletu do Plzně. Když jsem se dnes podíval na plzeňské divadlo, tak zde již v angažmá není. Co všechno člověk musí sledovat…

Jak už jsem výše naznačil, režisér Procházka odvedl standardní práci. Ne všechny vtipy se povedly, ne všechny přídavky (i ty v závěru) jsou povedené, přesto je Polská krev příjemnou komedií, jež ocení spíše senioři. Pokud však tito senioři uplatí svá vnoučata a odtáhnou je na Polskou krev, budou nadšena i ta. Milovníci operety jistě půjdou, ostatní zkuste. Pokud nečekáte zpěv ala Scala, budete spokojení.

Sněhová královna 11.9.2009 v 18:00

13. září 2009 v 22:56 | klm.007 |  Stavovské divadlo
Ač nejsem příznivcem hororů, na jeden takový jsem vyrazil. Sněhová královna totiž horor je.

Plné divadlo dětí. Špitání, mluvení, křičení. K tomu šustění, smrkání a poposedávání. Zvedne se opona, přijde Sněhová královna a v divadle zavane chlad a hrobové ticho. Za použití světel, hudby a charismatu Miluše Šplechtové je Sněhová královna neskutečně hororová. Někde o osobě paní Šplechtová řekla, že je hororový typ - a je! Je úžasná, je prostě boží. Ještě, že zde je Iva Janžurová, která svými postavami - Babička, Květinová babička, Loupežnice a Finka, vyvažuje horor komikou. Janžurová skvěle pracuje s textem, který zdárně přetváří nejen k pobavení dítek, ale i dospělých. Plno gagů je určeno právě dospělým a díky tomu je tato pohádka stravitelná i pro dospělé.

Trojúhelník hlavních postav uzavírá Vojtěch Dyk a to zejména v roli Havrana (jinak hraje také dospělého Káje). Jeho Havran je tak realistický, že žasnou nejen děti. Velký to talent pan Dyk a to nejen Havranovi.

Ostatní postavy jen doplňují hlavní triumvirát. Pavla Beretová jako Gerda a Vladimír Javorský jako vynikající sob. Za zmínku také stojí, že Vladimír Javorský již není v angažmá Národního divadla a přitom nešla žádná šeptanda kolem (na rozdíl od jiných).

La Sylphide/Napoli 6.9.2009 v 19:00

13. září 2009 v 22:55 | klm.007 |  Národní divadlo
Za normálních okolností bych asi nešel, ale tančil pan Vzácný a tomu nešlo odolat. Nevím jak vy, ale já chodím na balety docela často, ovšem zastihnout na scéně Richarda Kročila je skutečné umění. Kročil svým charismatem jako obvykle dokázal divy. Jeho skoky byly lehké, "práce" nohou pěkné, byť doskoky nebyly vždy dokonalé. Nikola Márová jako Sylphida odvedla svůj standard, stejně jako Petr Strnad v roli Gurna.

Sbor byl docela (zřejmě po prázdninách ještě) asynchronní. Mnohdy místo stejného pohybu to byla spíše mexická vlna. V Napoli zářila Tereza Podařilová a vlastně i ostatní byli skvělí. Divadlo nebylo zcela plné, což bylo slyšet při potlesku. Napoli měla větší úspěch než Sylphida. Bohužel se však ukázalo, že mnohým tanečnicím a některým tanečníkům se přes prázdniny o několik čísel srazily kostýmy a zkrátily šlachy.

Ačkoliv představení působilo spíše jako taková "projížděčka", po prázdninovém půstu jej lze označit za "příjemně prožitý večer".

Rusalka 2.9.2009 v 19:00

13. září 2009 v 22:52 | klm.007 |  Národní divadlo
Podruhé na Rusalce a s jiným obsazením. A zatímco kritici v médiích byli docela ostří, mně se Rusalka docela líbila. Je fakt, že jak řekl kdosi v divadle: "Rusalka je natolik vynikající dílo samo o sobě, že jakákoliv inscenace se dá přežít." Přesto jsem byl natěšen na jiné obsazení a na Dagmar Peckovou, zda je skutečně tak hrozná jak se psalo.

Orchestr hrál s podivem velmi příjemně, dirigoval Jakub Hrůša. Maria Haan, zkušená a ověřená zpěvačka z jiných Rusalek zpívala příjemně, její Rusalka byla přesvědčivá jak po pěvecké, tak i po herecké stránce. Velmi milé byly i tři žínky Yukiko Šrejmová Kinjo, Lucie Hájková a Michaela Kapustová. Poněkud vtipné však bylo, když První žínka uklouzla a zahučela do bazénu. Naštěstí v té době sbor zrovna tančil "ruce, nohy nahoru", takže si toho zřejmě moc diváků nevšimlo. A když už jsem u těch nehod, tak na hostině jednomu číšníkovi (pochopitelně zrovna tomu prvnímu uprostřed jeviště) upadl kovový tác…

Jako bombu si dovoluji nazvat vystoupení Štefana Kocána v roli Vodníka. Jeho neskutečný hlas se překrásně linul Národním divadlem. Byla to skutečná krása a rozhodně doporučuji všem zajít se na pana Kocána podívat, než zmizí kdesi v cizině.

Bohužel recenze nelhaly. Dagmar Pecková dvojroli Cizí kněžny/Ježibaby naprosto nezvládá. Mnohdy se jí nepodařilo přezpívat orchestr, takže to mnohdy vypadalo, že zapomenula text a jen tak otevírá pusu na prázdno. Její hlas byl velmi slabý a v porovnání s ostatními vypadala jako amatérka z oblastního divadla. A ač hrála obě postavy přesvědčivě a věrohodně, Rusalka není činohra ani pantomima… Zdá se, že další osud této zpěvačky vede ke komorním koncertům, kde jistě její Mahler zaujme.

Peter Berger jako Princ zpíval příjemně, ale moc charismatický nebyl. Až si člověk říkal, co na něm ta Rusalka vidí.

Konzervativnímu divákovi bude připadat Rusalka zřejmě poněkud chladná a málo pohádková. Přesto si myslím, že neprohloupí ten, kdo se na Rusalku vypraví. Moderní pojetí s projekcí a vodou, nejde proti smyslu libreta a hudby. Tanec je přiměřený reji v jezeře i na zámku. Všechny části představení jsou vyvážené a myslím, že se inscenace Jiřímu Heřmanovi povedla.

Sólo pro tři 1.9.2009 v 19:00

13. září 2009 v 22:50 | klm.007 |  Národní divadlo
Tak nám oficiálně začala nová sezóna. Kdopak byl? První polovinu se snad vůbec netleskalo, druhou téměř stále. Závěrečný potlesk byl velký, diváci byli spokojení. V mých očích se to trochu vleklo, ale to je jen můj subjektivní pocit. Nicméně, i přes nesouhru ve sborech a různých zakopnutí, to byl příjemný večer. Tanečníci i tanečnice vypadali odpočatě, opáleně a většina mužů i ostříhaně. Abych nezapomenul jmenovat: Alexandre Katsapov a Zuzana Susová, byli hlavními tanečníky večera.

A trochu bulváru: Jedna tanečnice se dle programu vdala - Karolína Pogatsová, nyní Karolína Pogatsová - Cachová. A přes prázdniny se oženil Radim Kafka s Camille Erskine. Svatba byla u nevěsty v Austrálii.

Detektor lži 18.8.2009 v 19:30

13. září 2009 v 22:42 | klm.007 |  Divadlo v Celetné
Hra pro tři herce, to je Detektor lži. Příběh je jednoduchý. Manžel někam zašantročil peníze a tak si manželka pozve hypnotizéra, aby si pomocí hypnózy manžel vzpomenul, kam peníze dal. Je jasné, že během hypnózy na povrch vyplavou další skutečnosti, které měly být navždy skryty. Hra se odehrává v současném Rusku a autorem této hry je Vasilij Sigarev.

Scéna je jednoduchá. Byt v panelovém domě s patřičným vybavením. Krom kostýmů i vlastní scéna a rekvizity vykreslují byt, tak jak si asi našinec představuje byt dělníka kdesi na sídlišti v Rusku. Charaktery postav jsou dány zcela jednoznačně. Manžel je opilec, který na vše rezignoval, ale vlastně je spokojený. Manželka je dominantní, manžel v jejích očích je jen opilec, co nikdy nic nedokázal a ani nedokáže. Hypnotizér je sice vzdělaný člověk, ale proti jednoduchosti, možná až primitivnosti svých klientů nic nezmůže.

Hrají:
Boris - Adrian Jastraban
Naďa - Eva Elsnerová
Hypnotizér - Michal Kern

Hra je vlastně docela svižnou komedií, byť s předvídatelným dějem a příliš schematickými postavami. Herci se drželi zavedených postupů, vlastně nic nepřekvapilo. Kdo chodí do divadla občas, tomu to vadit nebude. Zkušený divák však odhalí jistou plytkost. Neříkám, že jsem se nebavil, ale dokonalá hra to není. Herci a vlastně i režisér (Jakub Špalek) jsou zde hodně svázáni textem. Autor mohl víc na textu zapracovat, protože potenciál ve hře je. Takhle jsme vlastně viděli opilce a hlupáka v teplácích, hubatou a sprostou manželku a submisivního intelektuála. Také jsem měl pocit, že konec byl tak nějak rychle, zápletka byla rozmotána několika větami a opona šla dolů. Co hodnotím velmi pozitivně je realistické vykreslení dnešního Ruska. Několikrát mne během hry napadla ta nekonečná marnost a téměř až zbytečnost této sociální skupiny.

Náročnému divákovi nechávám na zvážení, zda se podívat na tuto hru. Sigarevovo Černé mléko je rozhodně mnohem lepší. Standardnímu divákovi se bude představení líbit bez výhrad. Nakonec se ale stejně budete smát všichni a ještě v duchu blahořečit svou životní úroveň.

Rozmarné léto 23.7.2009 v 19:30

13. září 2009 v 22:41 | klm.007 |  Divadlo v Celetné
Uprostřed léta v poněkud divadelním absťáku jsem se vydal do Divadla v Celetné. Jejich letní produkce mi přijde jako normální, na rozdíl od ostatních až moc komerčně vypadajících představení. Bylo léto, bylo horko a tak poněkud znaven počasím jsem vlastně nic od Rozmarného léta nečekal. Vlastně jsem měl tak trochu strach, protože to filmové zpracování mi nikdy jako příběh nepřišlo, spíš jsem to vždy vnímal jako takové deklamování známými herci archaickou češtinou.

Scéna byla velmi příjemná, došlo i na pořádný bazén, neboť bez vody by to asi nebylo ono. Režie si docela dobře poradila s inscenačními problémy, jako bylo například plavání přes vodu, kdy se natáhl skrz bazén provázek a po něm se táhla lodička. Jednoduché, účinné. Hudba byla živá - klavír a k tomu hromada písniček. Vtipná slova, vlezlé melodie, takže moc nechybělo a z běžného činoherního představení se mohl stát muzikál. Herci postavy pojali zcela jinak, než je televizní divák zvyklý. Postavy skutečně ožily, byly plné života a jen a pouze archaická čeština připomínala, že jsme v divadle a nikoliv v reálném životě.

Miroslav Hanuš v pruhovaném tričku, s cigárem mezi zuby a s lehce nabroušenou náladou působil velmi plasticky a uvěřitelně. Byl to takový opravdový venkovský živnostník - majitel plovárny Antonín Důra. Jeho ženu Kateřinu hrála Eva Elsnerová, vděčná postava korpulentní dámy s patřičně prořízlou pusou, jež s Miroslavem Hanušem vytvářela dokonalou dvojici.
Ostatní postavy zdatně sekundovaly a rozhodně lze konstatovat, že v této hře nebylo malých rolí. Major Hugo - Tomáš Stolařík, Kanovník Roch - Rostislav Čtvrtlík, Anna - Eliška Boušková. Za samostatnou zmínku stojí jistě akrobatické kousky Arnoštka - Miloslav Tichý, který s patřičnou naivitou a amatérismem dokonale předváděl produkci rádoby umělců, jež je kolem nás plno.

Pokud to tedy shrnu. Příjemné představení, ve kterém herci bravurně zvládli nejen archaickou češtinu, ale i atmosféru dávných časů, za vydatné pomoci hudby a písniček, korunovanou artistickou produkcí.

Výčet pochval by nebyl kompletní, pokud bych nezmínil i skvěle marketingově zvládnutou přestávku, kdy se herci proměnili v hospodské a divákům nabízeli jídlo a pití, takže iluze letního pobytu u vody byla dokonalá. A pokud vezmeme v úvahu také to, že téměř všichni diváci si něco koupili, byl zcela jistě plán tržeb splněn na 100%. Málem bych zapomenul také na vtipný program, který byl nalepen na lázeňských oplatcích - byli jsme přeci v lázních. Chyběli už jen komáři…

Pod touto zdařilou inscenací je podepsán Jakub Špalek. Divákům lze Rozmarné léto jen doporučit, ale mám pocit, že příští sezónu již tato hra nebude na programu.