Ač nejsem příznivcem hororů, na jeden takový jsem vyrazil. Sněhová královna totiž horor je.
Plné divadlo dětí. Špitání, mluvení, křičení. K tomu šustění, smrkání a poposedávání. Zvedne se opona, přijde Sněhová královna a v divadle zavane chlad a hrobové ticho. Za použití světel, hudby a charismatu Miluše Šplechtové je Sněhová královna neskutečně hororová. Někde o osobě paní Šplechtová řekla, že je hororový typ - a je! Je úžasná, je prostě boží. Ještě, že zde je Iva Janžurová, která svými postavami - Babička, Květinová babička, Loupežnice a Finka, vyvažuje horor komikou. Janžurová skvěle pracuje s textem, který zdárně přetváří nejen k pobavení dítek, ale i dospělých. Plno gagů je určeno právě dospělým a díky tomu je tato pohádka stravitelná i pro dospělé.
Trojúhelník hlavních postav uzavírá Vojtěch Dyk a to zejména v roli Havrana (jinak hraje také dospělého Káje). Jeho Havran je tak realistický, že žasnou nejen děti. Velký to talent pan Dyk a to nejen Havranovi.
Ostatní postavy jen doplňují hlavní triumvirát. Pavla Beretová jako Gerda a Vladimír Javorský jako vynikající sob. Za zmínku také stojí, že Vladimír Javorský již není v angažmá Národního divadla a přitom nešla žádná šeptanda kolem (na rozdíl od jiných).