Nemluv o tom co děláš, nevíš kdo tě poslouchá!

NORDOST 18.10.2009 v 19:00

25. října 2009 v 1:43 | klm.007 |  Hostující soubory
Ne vždy se dívám v televizi na záznamy divadelních her. Ne vždy se povede přenést divadelní atmosféru do televize. Ne vždy je dobrá divadelní hra snesitelná na televizní obrazovce. Tak nějak zcela náhodou jsem jednou večer v televizi viděl divadelní hru Činoherního studia Ústí nad Labem NORDOST. Začal jsem se dívat a najednou byl konec. Hra mne zcela pohltila, byl jsem z ní prostě nadšený. Když se pak ukázala možnost vidět tuto inscenaci - totožnou inscenaci zde v Praze, neváhal jsem a doslova letěl do Divadla pod Palmovkou, kde Činoherní studio Ústí nad Labem hostovalo. Škoda, že divadlo bylo poloprázdné…

V roce 2002 zaútočili Čečenci na divadlo v Moskvě. Zde vzali diváky za rukojmí. Pak tam vlítlo komando, aby rukojmí zachránili. Občas někdo nepřežil. Když se kácí les, lítají třísky. Tak nějak by se dala celá situace stručně shrnout.

A teď si představte, že vám tuto událost vypráví tři zúčastněné osoby. Jedna je Čečenka, druhá je lékařka, která jednak ošetřuje zraněné a jednak má uvnitř rodinu a třetí je taková mamina, co je s rodinou na vysněném představení.

Na scéně kromě jedné židle nic není. Sem tam nějaké promítání, jinak hra světel a stínů. Člověk by mohl zavřít oči a celé to poslouchat jako rozhlasovou hru.

Už dlouho jsem nebyl tak nadšený. Jednoduché inscenační prostředky, vynikající volba hereček a jejich skvělá interpretace a vynikající kostýmy.

Na první pohled jednoznačně zaujme Zura (Čečenka), tedy teroristka. Zuzana Onufráková je jednoznačně přesvědčivá. Dokáže skvěle plasticky líčit svou postavu a když vypráví, kterak dokáže z čehokoliv sestavit bombu, běhá mráz po zádech. Když pak líčí své vlastní utrpení, divák s ní zcela soucítí a vlastně i chápe její pohnutky. Onufrákové se tedy podařilo z prvoplánově vyhlížejícího monstra udělat lidskou bytost, která dokázala obhájit své činy. Když jsem se zmiňoval o kostýmech, tak zde to bylo velmi jednoduché - klasický muslimský šat "černé vdovy".

Marta Vítů, která hrála Rusku Olgu na mne zapůsobila nejvíc. Herecký rejstřík Marty Vítů byl velmi osekán - minimum gest, minimum emocí ve slovním projevu. Olga je představována velmi civilně a to jí velmi svědčí. Olga Marty Vítů je taková typická mamina. I když si oblékne šaty do divadla, nazuje boty na podpatku, pořád je to ta matka manažerka, která má na starost celou domácnost. Unavená, ale vlastně spokojená žena. A i když v ruce žádnou tašku s nákupem nemá, já je tam viděl. Právě u této postavy se mi kostým velice líbil, dokázal přesně charakterizovat postavu.

I kostým u třetí postavy Tamary (Lotyška, lékařka) byl velmi dobře zvolen. Pohodlný oděv, pohodlné boty, vlasy jednoduše sepnuté, aby nepadaly do obličeje. K tomu velice krátké úsečně pronášené věty, typická mluva lékaře. Není čas něco řešit, je třeba konat. Nikdo z diváků jistě neměl pochybnosti o tom, že Tamara je schopná a zkušená lékařka, která dokáže zachránit lidský život a Nataša Gáčová je skvělá herečka.

Režisér Filip Nuckolls dokázal přesně herečky vést, které působily tak přesvědčivě, že by jejich výpověď zcela jistě obstála i jako televizní dokumentární rekonstrukce typu "byla jsem u toho". Hře rozhodně není co vytknout, blahopřeji všem inscenátorům a pokud budete mít možnost, tak se rozhodně jděte podívat. Ač to ve svých článcích nedělám, tentokrát dávám 100%.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama