Kdy v Národním divadle potkáte nejhorší publikum? Na Prodané nevěstě. Tato ikona mezi divadelními tituly to má strašně těžké. Plno lidí si přeměnilo tuto komedii na modlu vlastenectví a jakýkoliv posun kamkoliv považují za útok na českou identitu. Vtip je v tom, že vlastně nikdo neví, jak by taková Prodaná nevěsta měla vypadat. A tak vždy při představení sleduji ty kyselé obličeje, které se nezasmějí a nezasmějí, a že je tato současná verze hodně vtipná.
Scéna je na můj vkus tak akorát. Je zde cítit český venkov - obilí, kytičky, sláma, lidové tanečky. Kostýmy evokují vesnici 19. století. Scéna je i dostatečně mobilní, dají se z ní "stavět" zajímavé útvary. Po dlouhé době je Prodaná nevěsta režírovaná jako komedie, bez nadbytečného patosu. A dokonce je i vtipná! Chválím režisérku Magdalenu Švecovou.
Orchestr obvykle hraje Prodanou nevěsto dobře - asi to mají hodně zažrané pod kůží. Dnes dirigoval David Švec.
Co se týče zpěváků, tak hrála obvyklá parta:
Krušina: Ivan Kusnjer
Ludmila: Yvona Škvárová
Mařenka: Petra Šimková
Mícha: Miloslav Podskalský
Háta: Lenka Šmídová
Vašek: Václav Lemberk
Jeník: Jaroslav Březina
Kecal: Zdeněk Plech
Principál: Jan Ježek
Esmeralda: Klára Benedová
Indián: Martin Matoušek
Ludmila: Yvona Škvárová
Mařenka: Petra Šimková
Mícha: Miloslav Podskalský
Háta: Lenka Šmídová
Vašek: Václav Lemberk
Jeník: Jaroslav Březina
Kecal: Zdeněk Plech
Principál: Jan Ježek
Esmeralda: Klára Benedová
Indián: Martin Matoušek
Za zmínku stojí Zdeněk Plech, jež to můj oblíbený zpěvák, však v roli Kecala neoslnil. Jeho Kecal je bez šťávy, chybí mu tak šibalská jiskra v oku. Klára Benedová jako Esmeralda měla při tanečním, či spíše artistickým výstupem velkou trému. Tak velkou, že to bylo vidět, jak se celá chvěla. To se nakonec projevilo i na zpěvu, což vycítilo i publikum, takže se po její jediné slavné árii potlesk nekonal. Škoda.
Jaroslav Březina jako Jeník a Petra Šimková jako Mařenka byli sympatičtí se standardním provedením, byť jsem měl občas pocit, že Mařenku není slyšet.
Pokud se člověk odpoutá od inscenační představy 19. století a připustí, že jsou možné i inscenační postupy století 21., pak se mu bude Prodaná nevěsta líbit. Dokonce jsem přesvědčen, že na toto představení může jít i ten divák, který operu nikdy neviděl a při vyřčení jména opery si vzpomene na novoroční televizní inscenace v režimu (snad) dávno minulém.