Pokud existuje film, ze kterého je mi špatně, jen se o něm někdo zmíní, a který jsem přitom neviděl je Balada pro banditu. Prostě jakákoliv ukázka v televizi mne stále utvrzuje v tom, že to musí být hrozný film. Asi není, ale nikdo mne nepřesvědčí. Přitom inscenace v Divadle na Fidlovačce je velmi povedená. Už jsem ji viděl třikrát.
Jak už to u scénografa Josefa Cillera obvyklé, scéna je otevřená a krom jakýchsi plachet a beden tam nic víc nenajdeme. Režiséru Peteru Gáborovi se podařilo jednoduchými prostředky udělat velmi dobré představení, které má tu pravou odezvu u diváků. Však se také hraje již několik let.
Soubor divadla má pro tuto hru ideální složení. Skvěle vyzpívaný Marek Holý v roli Nikoly (zřejmě díky Kudykamu), předvedl nadstandardní pěvecký výkon. O hereckém výkonu nemá cenu psát, byl skvělý jako vždy. Ta správná směs mladické nerozvážnosti, drzosti, ale i určité naivity za současného překypování emocí dělá Nikolu skutečně živým. Stejně tak i Eržika Michaely Badinkové je postava z masa a kostí. Vděčná je i postava světaznalého Mageriho Ladislava Županiče a realistická postava velitele četníků Pavla Nečase. I Lilian Malkina jakožto Morana doplňuje celý soubor do jedinečné kompozice. Ani nevadilo, že díky zranění Martiny Randové, došlo k jistým inscenačním změnám, nicméně neznalý divák nic nepostřehl.
Představení je velmi vhodné pro studenty, kteří si chtějí užít muzikálu, shlédnout příběh plný lásky a nenávisti a ještě nastudovat povinnou četbu. Ovšem i starší diváci neodejdou zklamáni. Toto představení má své neoddiskutovatelné místo v repertoáru Divadla na Fidlovačce.