close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Nemluv o tom co děláš, nevíš kdo tě poslouchá!

Faust 8.12.2009 v 19:00

9. prosince 2009 v 2:37 | klm.007 |  Stavovské divadlo
Velké ambice na malé ploše způsobily, že Faust je nevyrovnané dílo, hodné škrtů na všech stranách. Člověk zajímající se o dění v Národním divadle byl připraven ze šeptandy na to, že Faust, tak zcela není Faust, ale je tak trochu i Kabaret a vlastně dohromady je to zcela nový produkt. Vezmeme-li však v úvahu běžného diváka, který se bude o představení zajímat jindy než když je v mediích propíraná premiéra, může být a zřejmě i bude zklamán.

Zdeňku Prokešovi jako autorovi libreta nelze v podstatě nic vytknout. Snad jen zbytečnou rozvláčnost. Mé výtky směřují k vlastní realizaci představení. Zatímco scéna Martina Černého je zcela funkční skýtající bezpočet variant, tak světelný design Libora Vaculíka je děsivý. Příliš mnoho světel, příliš mnoho barev tak posunuje představení od jednoduchých a o to účelnějších inscenačních prostředků směrem k barevné show, kdy je forma důležitější než obsah a to diváka rozptyluje. Světla skutečně svítí a blikají ze všech možných stran, ve všech možných barvách a tvarech. Samotný příběh by byl dostatečně nosný i bez těchto berliček.

Je však fakt, že se Liborovi Vaculíkovi zcela nepodařilo docela jednoduchý a srozumitelně strukturovaný děj zajímavě převyprávět divákovi. Pokud se podíváme na první část, odehrávající se od nástupu fašismu ke konci války, jsme neustále atakováni přímým vykreslením doby - pravé uniformy, pravé vlajky, pravé hákové kříže, praví vězni koncentračních táborů. Dokonce vidíme i pravého Hitlera, včetně jeho projevu. A aby toho nebylo málo, střílí se z pravých zbraní.

Okolnosti II.světové války jsou natolik hrůzné, že je jen velmi těžko divadelně realizovatelný poválečný vývoj tak, aby byl stejně dynamický jako díl válečný.

Naprostá nerovnost "války" v části první a "komunismu" v části druhé, dělá z tohoto představení prodlužovanou nudu. Zatímco "válka" je propracovaná do nejmenších detailů tak, že mnohdy lze z děje přímo vyvozovat letopočet, "komunismus" se jen tak lehce dotýká diváka. Následkem toho divák i v druhé polovině, žije z "hákových křížů" a Hitlera, zatímco Stalin se objeví jen na okamžik. Pokud by první část byla naznačena stejně, jako část druhá, představení by se stalo ucelenější.
Vyprávění je vedeno pomocí "filmových střihů", přestavba stíhá přestavbu. V jednotlivých obrazech se najde plno dobrých nápadů, celkově však zásadní problém vidím v tom, kdy během přestavby nastane "zatmívačka". Sice není vidět vlastní přestavba, na druhou stranu však člověk každých deset minut vypadne z děje - jako by měl nastat reklamní blok. Bez "zatmívaček" by to jistě bylo ucelenější představení.

Jak jsem již výše naznačil, kostýmy od Romana Šolce jsou realisticky podány, velmi dobře dokreslují jak postavy tak děj. Šolc měl také vděčnou roli krom válečných kostýmů vytvořit také kostýmy pro "dívky v kabaretu". Veselé a hravé, do kabaretu jako stvořené kostýmy však nezachránily naprosto tristní výstupy dívek v kabaretu. Tedy, nic proti tanečnicím, vlastně nic ani proti choreografii. Zásadní problém je v tom, že v té hrůze z násilí, kdy tyto scénky měly atmosféru odlehčit, to naprosto nefungovalo. Nudné, vlastně až zdržující od plynoucího děje. Naštěstí, po každém takovém výstupu zněl umělý potlesk, takže vůbec nevadilo, že diváci netleskali. A tak se jedinou komickou vložkou staly bachařky, protože Nelly Danko a Jana Jodasová, jsou prostě kouzelné.

Vaculíka je však třeba pochválit za velmi dobrý výběr hudby. Hudba je skvělá. Zlatým písmem do análů Národního divadla by měli tesat jméno Petra Maláska. Tento dělník hudby, v tom nejlepším slova smyslu, dokázal naprosto geniálně pospojovat jednotlivé hudební kusy tak, že se z toho stal jednolitý útvar, který by jistě obstál i jako samostatná nahrávka. A že jsou autoři hudby dost rozdílní: Igor Stravinskij, Dmitrij Šostakovič, John Williams, židovské písně a Petr Malásek.

Než se dostanu k jednotlivým postavám, musím rozhodně zmínit vztah Gretchen - Waltra - Sieglera. Aby člověk pochopil jejich vztah, musí si přečíst program. To však odporuje zásadám baletního vyprávění, když je přece známo, že tancem nelze říct "sestra, bratr, včera, zítra". Taková školácká chyba. Takže, Siegler je do Gretchen zamilovaný, Walter je její bratr… Ani vztah Sabriny vůči Feustelovi není zcela jednoznačně určen, byť lze postupně dovodit, že je to jakási milenka.

Přes tyto jisté komunikační šumy jsou však postavy jako takové docela jasně vykresleny. Kamelot Jonáše Dolníka budí docela strach. Tihle postpubertální výrostci jsou nebezpeční v každém režimu, pokud jsou v nějaké té extremistické skupině. Na Zuzanu Šimákovou v překrásném kostýmu byl skutečně pěkný pohled. I když její role Sabriny nebyla velká, dokázala si vydobýt místo na jevišti. I Jiří Waňka jako Siegler, nemaje moc prostoru byl nepřehlédnutelný a v roli pevný. Tomáš Rychetský dokázal z role Waltra vytěžit maximum. Naprosto věrohodná postava. Pohyboval se naprosto přirozeně a zejména jeho bytí v koncentračním táboře bylo naprosto přesvědčivé. Skutečně není malých rolí.

Pro mistryni světa v gagu, hlavní komičku souboru, představitelku dětí všeho věku, včetně rozmazlených puberťaček Adélu Pollertovou byla role Gretchen zcela jistě výzvou. Dokáže tento "diblík jeviště" zahrát opravdovou ženu, ženu v extrémních životních situacích, ženu zřetelně stárnoucí? Adéla Pollertová to jednoznačně dokázala. Velmi lehce přecházela z veselého a uvolněného obličeje v obličej s odrazem smrti. Dokázala přesvědčivě zestárnout i jednoduše zemřít.

Zcela paradoxně nejhorší byl Feustel. Nikoliv však tanečník, ale postava. Autor si nedal žádnou práci k propracování postavy, ta se tak stala velmi plochou, bez vývoje, tažena ostatními postavami. Kdyby se role Feustela škrtla, nikdo by to ani nepostřehl a Gretchen s Mentesem by si vystačili sami. Dnes tuto unylou postavu tančil Alexandre Katsapov. Byl skvělý, byl dokonalý, ovšem díky psychologii postavy se mohl Katsapov angažovat pouze v tanečních číslech. Duety s Pollertovou byly výborně postavené, bylo vidět, že jsou oba tanečníci sehraní, byť drobná zaváhání občas byla, ale to je zanedbatelné. Zde je třeba pochválit i Vaculíka, který postavil tyto duety tak, že by jistě obstály i jako samostatná čísla na nejrůznějších "gala". Je tedy škoda, že první tanečník nedostal větší možnost prokázat krom svého tanečního umění i umění herecké.

Ovšem i ostatní duety, tria a podobně, které byly namíchány z různých postav, byly velmi dobře postavené. Proti čistě tanečním sekvencím nelze nic namítat.

Pokud tedy existuje nějaký důvod, pro který na Fausta jít, je jím Richard Kročil v roli Mentese. Každý jeho výstup byl očekáván s větší a větší dychtivostí. Kročil si během prvních několika minut naprosto získal publikum. Nejen jeho pantomimickým vyjadřováním, ale naprostým zosobněním zla. Alfred Hitchcock říkal, že čím dokonalejší je zločinec, tím dokonalejší je film. A Kročil zde představuje zosobnění zla. Kročil nehraje, Kročil je. Do detailu promyšlená gesta. To se Vaculíkovi skutečně povedlo. Smrtonosný pohled, který mrazil i zabíjel. A k tomu všemu něco naprosto neuvěřitelného - Kročilovy taneční dispozice. Skoky velké a lehké, až mu jeviště bylo malé. Nohy zvedal tak vysoko, že výš už to snad ani nejde. Díky této božské taneční dispozici se tak postava dostala do zajímavé roviny vnímání. Zatímco taneční slovník ostatních postav byl tak trochu "chodící", tak Kročil se se svou technikou jednoznačně a naprosto viditelně odlišoval. To mu dodávalo nadpřirozenou auru a nebylo pochyb, že Feustel není z tohoto světa. Pokud by někdy někdo chtěl ocenit nějakého tanečníka z tohoto představení, pak je to jednoznačně Richard Kročil. Bravo, Bravo, Bravo.


A to je tak asi všechno co mám na srdci. Dobrý úmysl měl být ještě nějakým supervizorem proškrtán, aby se děl zrychlil. Ačkoliv byla délka představení 2,5 hodiny s jednou přestávkou, představení bylo nesmírně (subjektivně) dlouhé. Pokud bych měl doporučit, tak jen na vlastní nebezpečí, neboť reakce diváků ve frontě na šatnu byly velmi rozporuplné. Někomu se líbilo, někomu ne - o přestávce jsem stál u vchodu a napočítal 20 lidí, kteří odešli. Někomu se líbila první část, jinému druhá. Hodně lidem vadil Hitler a většině lidí vadila střelba (tady není "bum, bum" z Napoli). Pro milovníky Richarda Kročila je však důvod návštěvy jasný. V Bradavicích mají Lorda Voldemorta, ve Staváku je Mentese.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jana Novotná Jana Novotná | 7. února 2010 v 17:04 | Reagovat

Tak na Fausta jdu 28.2. a už teď se bojím:-)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama