Po poněkud chladném začátku, se oba hlavní protagonisté (Alexandre Katsapov a Marta Drastíková) brzy dostali do tempa.
Katsapov byl jako obvykle sázkou na kvalitu, věrným divákům opět přinesl potěšení nejen z tance, ale i z projevu. Těžko říct, zda úmyslně či z nedbalosti, ale drobnými gesty a mimikou je jeho James pokaždé jiný. Díky tomu je každá repríza pro stálého diváka milým osvěžením. Martě Drastíkové více sedí ta vážnější poloha Sylphidy, což potvrdila zcela bezpečně v závěru, neboť její dnešní umírání rozplakalo děti v hledišti. A tak to má být.
Velký podíl na úspěchu měl i Igor Žukov, který díky mužskému prvku udělal z Madge opravdu silně negativní postavu. Jeho závěrečný "souboj" s Jamesem byl skvělý. Jako kometa zářil Gurn. Jiří Waňka se dnes velmi dobře prosadil v celém představení. Ztvárnění Gurna jako naivního veselého chlapečka dává vyniknout Waňkovi mezi sborem, který je téměř stále kolem něj. Zvolení tohoto tanečního výrazu však je riskantní, neboť dětinsky vypadající a jednající Gurn může sklouznout mimo dramatický rámec postavy, protože Katsapovův James je dospělý muž a tak by se mohlo stát, že Gurn přestane být konkurentem a stanese mladším bratrem či dokonce synem. Dnes to však Waňkovi skvěle vyšlo, byla radost se na něj dívat. Na závěr taková malá perlička. Na začátku představení, když se James míjel se Sylphidou, tanečníci do sebe vrazili rukama až to pěkně plesklo. Naštěstí se nic nestalo. Zatímco v Sylphidě hrál orchestr děsivě, v Napoli to docela šlo.
Všichni tanečníci v Napoli se snažili, dobrou náladu vyvolali, tak co víc si přát. Za zmínku stojí Ondřej Novotný (1.variace solo), který byl lehký jako pírko a nebýt posledního doskoku, napsal bych, že byl pohádkově dokonalý. I Oleksandr Kysil (2.variace solo), byl velmi svěží a obratný.
V tarantele zářili Jiří Waňka a Pavlína (Pavla) Mráziková. Této tanečnici se vlastně dařilo skvěle ve všech jejích výstupech a mezi ostatními tanečnicemi vynikla.
Povedené představení, které opět ukázalo, že dobře provedené romantiky není nikdy dost.