close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Nemluv o tom co děláš, nevíš kdo tě poslouchá!

Spící krasavice - poslední dcera cara 23.1.2010 v 19:00

30. ledna 2010 v 0:30 | klm.007 |  Státní opera Praha
Vracečky, které nefungovaly a Vámos v Čajkovského pasti, to je nový balet ve Státní opeře Praha.

Choreografa Vámose netřeba představovat, jeho typický rukopis je čitelný i zde. Vezměte partituru, rozstříhejte ji na kousíčky, znovu ji sestavte. Na petipovskou choreografii zapomeňte. Tak tedy vypadá nová Spící krasavice. Vámos je skvělý vypravěč, dokáže velmi dobře vystavět příběh, takže divákovi vlastně ani nevadí, že to není ta pravá klasika - viz. Louškáček a Romeo a Julie v Národním divadle.

Ve Spící krasavici se vydal Vámos stejnou cestou, ovšem tvrdě narazil a to zejména danými limitami Čajkovského hudby. Pokud si vezmeme vizi Vámosova libreta, tedy "konec Romanovců v Rusku", tak je to velmi dobrý a velmi dramatický námět. Bohužel se však ukázalo, že na všechno to zlo, které by mělo být ukázáno, je málo hudby. Spící krasavice je vlastně v originále pozitivní pohádka, takže hledejte se mnou hudbu pro zlé postavy - začátek předehry a výstupy Carabosse a víc nic. Takže jeden výstup Rasputina a hudba byla vyčerpána. Choreografovi tedy nezbylo, než že "zlé okamžiky" srazil do jakýchsi fleší a zbytek děje zasadil do vraceček, kde Anastasie vzpomíná na dobu hojnosti. Příběh se tak opět stává Spící krasavicí, kdy Anastasie stále zůstává Aurorou a pan Neznámý je pořád Princem.

Pokud by tedy Spící krasavice zůstala Spící krasavicí, bylo by to jistě pro diváky stravitelnější. Ikdyž je to v programu vysvětleno, považuji výstup Koček a Modrých ptáků za krok mimo linii příběhu. Petipovské fragmenty lze zaznamenat také v růžovém adagiu a také v adagiu závěrečného pas de deux. Zde došlo i na variace a codu, ovšem na jinou, než obvyklou, Čajkovského hudbu.

Klasická scéna a kostýmy dělají z představení velkolepou událost a Andrea Kramešová a Filip Veverka dodávají patřičný lesk. Překvapením večera byl Veaceslav Burlac v roli Alexeje, který si svým velmi dobrým technickým výkonem podmanil publikum.

Pokud byli na scéně víc jak dva tanečníci, všem chyběla synchronizace, ale to se doufám dalšími reprízami vypiluje. Přesto chválím carovy dcery: Povrazníkovu, Ščekalevu a Hvízdalovou a tři šlechtice: Akmukhametova, Kociana a Lisovyka.

Překvapivě ani orchestr nebyl dokonalý.

Ten, kdo není zvyklý na Petipu, nemá naposlouchán originál a nebude nad dějem přemýšlet a postačímu mu obyčejná Spící krasavice, bude spokojen. Turisté, kteří jsou pro Operu hlavním živobytím, spokojení zcela jistě budou.

Opera tak má další titul, kterým může a zcela jistě bude konkurovat Národnímu divadlu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama