Vedlejší role zachránily alespoň částečně představení, které se díky nevěrohodné hlavní postavě stalo spíše deklamací o peripetiích transsexuality, než skutečné divadlo. Ač titul slibuje, že se dovíme vše o jeho matce, nedovíme se nic. Tedy, posloucháním textu ano, ale prožitím nikoliv. Je to zvláštní, ale Manuelu (onu matku) hraje Dana Batulková a hraje opravdu velmi silně. Z nějakého záhadného důvodu však hraje do zdi a emoce ukotvené v postavě tak neopustí jeviště. Že by hlavní představitelka nevěřila své postavě?
Vše o své matce vypráví její mrtvý syn Esteban - Viktor Dvořák. Role mu nedala dost prostoru na to, aby byl někým jiným, než hodným milujícím synem. Na postavu ze záhrobí to ale stačilo.
Výraznou roli má Evellyn Pacoláková. Je to silná postava, která hýbe dějem, ale já ji vůbec nepochopil. Proč sestra Rosa jednala tak jak jednala, je mi záhadou. Snažil jsem se ji pochopit, ale marně.
Nebýt Dany Syslové, Carmen Mayerové a Vladimíra Marka, kouzlo divadla by vyšumělo do ztracena. Hlavní postava zklamala a ty co jsem nejmenoval, byly jen figurky dotvářející příběh. Režiséru Peteru Gáborovi se nepodařilo převést film Pedra Almódovara do divadelní podoby. Tempo je pomalé, vázne - z velké části i díky nevěrohodné Daně Batulkové. Scéna Jozefa Cillera je překvapivě bohatá, nicméně zde nejsou žádné vychytávky, které by stály za zmínku. Za zmínku však stojí kostýmy Vladimíra Marka, Carmen Mayerové a Dany Syslové, které byly zajímavé a dobře podporovaly charaktery postav. Kostýmy - Katarína Holková. Hudba Alberta Iglesiase mne nechala zcela chladným, nedokážu nyní vybavit žádný hudební motiv. Byla tam vůbec?
Carmen Mayerová v roli matky Rosy dokázala do svých několika malých výstupů vložit příběh ženy. Postava byla jasně vykreslená, měla své hmatatelné vlastnosti, dokázala vzbudit pozitivní i negativní sympatie. Při každém jejím výstupu se prostě na jevišti hrálo divadlo.
Stejně tak jako Carmen Mayerová i Dana Syslová vytvořila plastickou postavu. Měla k tomu mnohem víc prostoru a díky dokonale vytvořené charakteristice velké herečky Huma Rojo, se vedlejší postava stala postavou hlavní. Syslová tak přehrály všechny a divákům se líbila. Při klaněčce to bylo slyšet. Syslová ovládla jeviště a každý její výstup otupil rozporuplné emoce z celé hry. Asi nejpovedenější obraz z celé hry byl ten poslední, kterak Dana Syslová jako Huma Rojo, recituje z Krvavé svatby. Nejen vlastní úžasná deklamace, ale i nasvícení a rozmístění herců tak udělalo extra tečku za nepříliš povedeným představením a současně navnadilo diváky na Krvavou svatbu, která se v Rokoku shodou okolností hraje.
Vladimír Marek v transsexuální roli poněkud obstarožní prostitutky Agrado dokázal nejen přesvědčivě zahrát tuto ženu - neženu, což také publikum velice ocenilo. Rozhodně však nejen formu postavy Marek zvládnul, dokázal i vytvořit opravdového transsexuála. Žádný divák nemohl pochybovat o opravdových emocích, problémech, jednání i nadějích, které se uvnitř postavy odehrávaly.
Marek tak dokázal přiblížit svět transsexuality i publiku, které o této sféře života nemělo ani ponětí. K tomu se váží i vulgarismy, kterých je plná hra. Ani jedno sprosté slovo však nepadlo v nevhodnou dobu. Dokonalé využití vulgarismů a nikoliv jejich zneužití či exhibice, tak jak tomu bylo naposledy v Národním divadle při Žebrácké opeře, dokazuje, že vulgarismus je nedílnou součástí jazyka.
Ve hře jsou řešena či jen nastíněna témata jako jsou krom výše uvedené transsexuality či prostituce, také HIV+ nebo drogy. Díky tomu, že hra není zcela kompaktní, stává se mnohdy spíše "výchovným koncertem pro mládež", než divadlem, které diváka strhne k silnému zážitku. Lítost a porozumění si nakonec zaslouží všechny postavy, kromě Manuely.
Ač jsem nebyl moc nadšený, publikum tleskalo docela hodně. Občas byla ve hře i vtipná místa, kde jsem se smál. Zajímavé také bylo, že v publiku bylo hodně pánských a dámských párů. Že by toto téma dokázalo oslovit a přilákat gay a lesbickou komunitu? A ještě taková perlička - o přestávce jsem vyslechnul jednu dámu, kterak nadšeně hovořila o Daně Batulkové jaká je úžasná a o pár metrů vedle se jiná dáma pohoršovala nad tím, jak je Batulková neschopná... Také jsem vyslechnul rozhovor dvou mladých žen, z nichž jedna vůbec nepochopila, o co jde a tak jí ta druhá musela převyprávět a vysvětlit celou tu odehranou polovinu.
Představení doporučuji puberťákům, neboť ti se hodně smáli, zejména když padlo slovo "hulení" v jakémkoliv možném kontextu. Hra je vhodná i pro diváky, kteří se zajímají o polosvět transsexuální prostituce. Pro běžného diváka to není, nikoliv kvůli tématu, ale proto, že hra nefunguje jako divadlo. Dokument si můžete pustit v televizi.