Tentokrát zcela teoreticky nepřepraven na inscenaci Heda Gablerová. Věděl jsem jen základní věci - autor Henrik Ibsen a tedy severské drama a režie Daniel Špinar. A ačkoliv má u mne Švandovo divadlo vysokou prestiž, přesto jsem šel hlavně kvůli Špinarovi. V mém archivu snadno naleznete, že jeho Vojcek na Vinohradech mne rozhodně nebavil. Na druhou stranu jeho Marie Stuartovna, taktéž na Vinohradech mne nadchla. Ale ať to bylo, jak to bylo, rozhodně o talentu Daniela Špinara nelze pochybovat.
Divadlo bylo plné, nikoliv však narvané. Místo opony záclona a scéna navozující obytný pokoj. Obrovská panoramatická fotografie s výhledem do překrásné přírody. Tak málo stačí, aby měl divák skutečně pocit, že se nachází v nějakém luxusním sídle. Iva Němcová skutečně odvedla se scénou výbornou práci. Nevím proč, ale pořád jsem měl pocit, že se nacházím ve funkcionalistické vile. Nelze také nezmínit kostýmy Lindy Boráros - zejména šaty hlavní hrdinky, to byl zážitek. Do toho neuvěřitelná a naprosto správné emoce vyvolávající hudba Jiřího Hájka.
Celá hra stojí na vynikajícím výkonu Jany Strykové. Režisér vybral správně. Herečka je naprosto, ale opravdu naprosto 100% přesvědčivá. Divák velice snadno chápe všechny muže kolem, proč jí tak podléhají. To neuvěřitelné charisma, tvrdý až ledový výraz plný vášně a sexy se vlnící postava ovládá celé divadlo. Šaty, které jsou zepředu uzavřené až ke krku, vzadu odkrývají celá záda. Díky chůzi na extrémně vysokých podpatcích vypadá mnohdy Heda jako domina.
Její manžel dr. Tesman v podání Davida Punčocháře je vedle Hedy hodně submisivní postavou. Žije ve svém světě vědy a nevnímá, jaká dramata se kolem něj točí. Působí nedospěle, což zdůrazňuje jeho teta, ovšem v celém tom kontextu s Punčochářovým vzhledem působí velmi komicky jak sám Tesman, tak i jeho teta.
Teta… Apolena Veldová v úžasné kreaci. Oblečená a namaskovaná vypadá jako Pavlína Filipovská z černobílých televizních reportáží, když učila diváky vařit. Veldová působí opravdu velmi vlezle. Zatímco Heda to dává najevo, Tesman se nedokáže bránit opičí lásce.
Osudovým mužem je Martin Pechlát, jako Eilert. Je to nejmohutnější muž inscenace a díky tomu vypadá nejvíc mužsky. Je jasné, že Hedu stále něco k němu táhne. Pechlát ani nemusel mnoho hrát, postačilo gesto, či zvýšený hlas.
Paní Elvstedová byla mladší, než jak naznačovaly konotace hovoru, nicméně o to bylo zajímavé sledovat Evu Leimbergerovou, jak si povede. Role byla dost prvoplánová - ukřivděná a nešťastná žena, která hledá útěchu v muži, který ji těžko může poskytnout budoucnost. Nicméně, postava paní Elvstedové byla díky charakterově čistému herectví Leimbergerové jasně čitelná a věrohodná.
Zcela jistě zajímavou postavou byl i Luboš P. Veselý. Na první pohled bezstarostný chlápek od vedle. Později se však zjistilo, že je větší manipulátor, než by se zdálo. Ať dělá, co dělá, stále je z něj cítit chtíč po Hedě. Díky fetiši na boty s vysokým podpatkem pak Heda dostává ty správné destrukční rozměry.
Kristýna Frejová v mini roli, která však vždy pobavila diváky. Popletená služebná Berta, měla své, mnohdy němé výstupy postavené jako mini grotesky.