close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Nemluv o tom co děláš, nevíš kdo tě poslouchá!

Krvavá svatba 19.3.2010 v 19:00

21. března 2010 v 22:04 | klm.007 |  Rokoko
Místo žhavého Španělska, poklidné Staré bělidlo. Tak na první pohled vypadá Krvavá svatba, která spíše než krvavá přináší ne příliš dramatickou podívanou o velké lásce, která vlastně zas až tak velká není.
Pokud lze něco důrazně vyzdvihnout, je to scéna. Michaela Hořejší a Adam Pitra zvolili náznakovou a jednoduchou scénu s dominujícím obrovským stolem, který odehraje mnohé. Jednotlivé obrazy jsou oddělovány změnou polohy stolu, k tomu nějaká ta záclonovina a toť vlastně vše. Je proto škoda, že takto jednoduchou a funkční scénu kazí na zadní stěně pověšené rekvizity. Bez fotografií a cepů bychom se jistě obešli. Tyto polopatické nástroje ničemu neslouží. Divák se v textu orientuje, a tudíž není potřeba všechno zdůrazňovat. Krom tedy tohoto detailu je scéna božská - a druhá část představení je snad ještě lepší. Ale o tom později.
Co se však nepovedlo jsou kostýmy. Michaela Hořejší a Adam Pitra zvolili pseudošpanělské motivy, které však zcela nenavozují žádný španělský pocit. Asi nejhorší je to u postavy Leonardovy ženy, která vypadá jako děvka z výprodeje.
Hudba Vesny V. Cáceres zní velmi příjemně. Rozhodně byl velmi dobrý nápad zvolit v první části klasickou kytaru a ve druhé elektrofonickou. Lukáš Burian v roli Měsíce velice přirozeně interpretoval hudbu a velmi přirozeně hrál ve své malé roli. Jeho partnerkou byla Tereza Nekudová v roli Smrti, která si po první písni svým skvělým zpěvem získala publikum a díky tomu se pak všechna písňová a hudební čísla stala očekávaným zpestřením poněkud fádní hry. A když už jsem u těch malých rolí tak Sabina Rojková v roli Děvčátka byla přirozeně roztomilá a přitom divadelně zdatná.
Sousedka Luba Skořepová a Leonardova tchýně Jana Drbohlavová se jen tak mihly. Každopádně však svým projevem dokázaly (pokud to inscenace umožňovala) vytvořit alespoň realistický náznak tvrdých španělských žen, tak jak je Lorca vykresluje. Hana Doulová je naopak akční a veselou služkou, je jí všude plno a díky tomu se statická a deklamativní hra trochu rozpohybovala. Postava Leonardovy ženy v podání Diany Šoltýsové je naprosto zanedbatelná. Herečka nemá absolutně žádný prostor odůvodnit svou přítomnost na jevišti. Kdyby byla postava zcela vyškrtnuta, nic by se nestalo. Lukáš Příkrazký v roli Mladíka byl jen doplněním počtu obyvatel vesnice, nicméně jeho hra na klarinet měla své opodstatnění a Příkazký tak byl pro hru přínosem.
Ač by se to mohlo zdát, že hlavní svůdník, Leonardo v podání Aleše Procházky, bude mít dost prostoru na to, aby vysvětlil divákům kdo je, kde je, proč je tomu tak a co chce, nedostává téměř žádný prostor. Jediné podstatné co přináší je to, že je ženatý, že není šťastný, neboť stále musí myslet na Nevěstu. Ale to je opravdu málo. Nakonec tak Procházka přispěl do hry pouze svou figurou. Jako kontrast proti svému rivalovi Ženichovi - Jaromíru Noskovi, byl zvolen dobře.
Jaromír Nosek dokázal najít všechny polohy, na první pohled ploché postavy Ženicha. Ženich je pod 100% vlivem své matky, je submisivní, až je pro svět bezvýznamný. Nosek však s postupujícími minutami hry ubírá submisi, přidává svou mužnost a v závěru při pronásledování Nevěsty a Leonarda není pochyb o tom, že Ženich je lovec. Nosek tak předvádí to nejlepší, co je krom zpěvu Nekudové v představení k vidění.
Když se poprvé na scéně objeví Nevěsta Máša Málková, člověka zamrazí. Tváří se jako chlap, vypadá jako chlap a je evidentní, že vztah k drobnému Ženichovi nebude jen tak. Evidentní prohození mužských a ženských rolí. Slabým mužům vládnou silné ženy. Málková se čitelně prezentuje, je srozumitelná a pochopitelná, ale nic nepřináší. Nemá na to, aby jí diváci milovali či nenáviděli.
Pokud tedy vyjmeme ze hry hlavní hrdiny a zamyslíme se nad nimi, člověk se musí ptát, proč má sledovat klasický milostný trojúhelník, který není nijak zajímavý.
Zajímavá je však v první části svatba. Tahle část patří k tomu nejlepšímu, co bylo v první části k vidění. Druhá část je tak krátká, že by se hra dala hrát i bez přestávky - to by pak ti studenti sedící za mnou nemohli o přestávce odejít.
Ve druhé části Měsíc (Lukáš Burian) po jevišti rozmístí jakési meče všech velikostí, do kterých Smrt (Tereza Nekudová) zaplete provaz, díky které vznikne jakási pavučina. Velmi povedené, velmi efektní. V dáli vlají jako závěs kusy plastu, ze kterých se vynořují postavy, které se musí pavučinou proplést. Když se na scéně objeví Ženich i Leonardo je jasné, že krev brzy poteče. Místo toho však padla černočerná tma. Jsme na divadle, zatmívačka byla zbytečná. Každý by pochopil smrt na jevišti. Díky poměrně dlouhé tmě tak veškeré to mini napětí zmizelo a diváci začali šustit.
Díky těmto drobnostem, které však totálně z představení sňaly napětí, se ukázalo, že režisér Ondřej Zajíc měl výbornou vizi, kterou nedokázal dotáhnout do konce. Představení má silný inscenační potenciál, který však mizí po každé minutě představení.
Na závěr jsem si nechal Jitku Smutnou. Pokud se zamyslím nad tím, jak jsou Lorcovy matky vykresleny, tak mi vznikne takové schéma. Dlouholetá vdova, která se stará o děti a o hospodářství, tvrdá vůči sobě i ostatním, bigotní a bez úsměvu. A tohle všechno Jitka Smutná není. Smutná je výborná v těch mollových partiích, kdy hovoří láskyplně k synovi. Naopak tehdy, pokud má vystupovat chladně a tvrdě, je nepřesvědčivá. Uvnitř je to stále ta hodná maminka. Jisté je však jedno, pokud se za dvacet let bude natáčet Babička, Jitka Smutná bude ideální představitelka. Hodná láskyplná stařenka na Starém bělidle. A to myslím naprosto vážně, bez jakékoliv ironie.
Vzhledem k tomu, že zcela nelogicky je inscenace v próze a jen v závěru padne několik veršů, hra ztrácí kouzlo veršovaného divadla. Vzhledem k tomu, že hra není režijně dotažena do konce, a že v ní chybí emoce (které paní učitelka studentům o přestávce přikázala, aby si je domysleli), představení nedávám moc šancí na úspěch. Divadlo bylo dnes tak do poloviny zaplněno, přičemž polovinu té poloviny tvořili studenti z Klubu mladého diváka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama