close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Nemluv o tom co děláš, nevíš kdo tě poslouchá!

Othello 2.4.2010 v 19:00

3. dubna 2010 v 20:29 | klm.007 |  Národní divadlo
Poklidné melodrama se v posledních minutách změnilo v děsivé násilí, které rozhodlo o úspěchu celé inscenace.

Po Spící krasavici ve Státní opeře Praha, která byla poněkud rozpačitá (ještě že máme ty eufemismy, že), byla v očekávání další práce choreografa Youri Vámose. Vámosova práce je v Praze dobře známá (Louskáček, Romeo a Julie). I v Othellovi byl vidět jak Louskáček, tak i Romeo, nicméně to není nic špatného. Každý autor má svůj rukopis. Zatímco dosavadní Vámosovy práce v Praze představovaly "přetavené" klasické kusy, Othello byl pro Národní divadlo zadán jako absolutní originál.

Výběr libreta odpovídá požadavkům současného baletního trhu v České republice a tím jsou známé tituly v jakékoliv verzi. Othella každý zná. Příběh je dobře napsaným dramatem, který dá tanečníkům možnost vedle technického umění ukázat i dramatické schopnosti. Na druhou stranu zde však hrozí nebezpečí obecného zjednodušení. Pokud se zeptáme "obyčejného" diváka, o čem je Othello, zpravidla se dozvíme něco o žárlivosti, zradě a vraždě. Ovšem o celém tom spletitém příběhu moc povědomosti není. Proto krom základní dějové linky je podstatné také srozumitelné vyprávění, aby divák pochopil. To se ne vždy Vámosovi, zejména v prvním dějství zdařilo. Snad si toho bylo vědomo i Národní divadlo a "obsah baletu" rozepsalo v programu velmi podrobně, takřka větu po větě.

Vrátím-li se k oné nesrozumitelnosti, tak v první části divák zcela jasně rozpoznává postavu Othella, pak se ale na scéně objevuje druhý tanečník, který má v příběhu velký prostor a tančí sóla. Logicky by to měl být Jago. Omyl! Je to Roderigo. Z omylu jsou diváci vyvedeni až příchodem skutečného Jaga, který však přichází až hluboko v první části. Naštěstí má Jago takovou masku, že je pak jednoznačně identifikován.

První část skutečně plyne velmi pozvolně, měnící se obrazy ne vždy budují příběh. Mnohdy vítězí forma nad obsahem. Ovšem forma, ta se povedla. Ve druhé části pak vše spěje k velkému finále a konečně přichází i napětí.

Proto je zásadní dramaturgickou chybou, že se Jago neprojevil hned na počátku příběhu. Nestačí, že je vidět "jakási holohlavá postava" ve sboru.

Zcela jistě příjemně překvapila forma, jaká byla zvolena. Je jím velmi komorní scéna. Minimum kulis, a pokud ano, tak funkční. Kostýmy nejsou nijak překvapující, stejně všechno přebijí více či méně nahá těla. Scéna i kostýmy: Pet Halmen. Nejen komorní scéna, ale velice decentní, až intimní osvětlení, které prostor jeviště ještě více zmenšuje a přibližuje tanečníky divákům. Natáhne-li Othello ruku, jako by se dotýkal každého diváka. Snad jen sbor v dlouhých kabátech není vždy dobře vidět, neboť tmavé na tmavém splývá. Nicméně celková světelná atmosféra je vynikající. Velká hra v intimním provedení. Světelný design: Klaus Gärditz.

Leoš Janáček je autor baletní hudby. Již samotné spojení téma nevěry a násilí s Janáčkovou hudbou navozuje ty správné pocity. Vámosovi se podařil geniální kousek. Neznalý divák by si klidně mohl myslet, že Janáček hudbu psal přímo pro Othella. Je proto škoda, že byl Vámos ve svých představách limitován Janáčkovou hudbou, která (logicky) vznikla dřív. Kdyby se tito autoři potkali, mohli stvořit dokonalé dílo. Je totiž mnohdy vidět, že určité hudební pasáže jsou pro Vámose příliš krátké na to, aby dovyprávěl to či ono.

Přes všechno to chválení hudební složky je třeba zmínit také to, že orchestr hraje příliš tiše. V mnohých okamžicích je hudba překryta vrzáním baletizolu, či dýchání tanečníků. K běžnému baletu patři "ťukání špiček", ale já mám na mysli opravdu tichou hudbu. Dnes opět nezklamala dechová sekce a některým žesťům to zase "ujelo". Dirigent David Švec si však klaněčku užíval a radoval se jako malé dítě.

Celý příběh stojí a padá na výkonu Othella. Je zajímavé, že tato hlavní postava má předepsáno asi nejméně tanečních kroků ze všech. Spíše než ve vzduchu a v pohybu, je to postava statická, která jako by stála před zrcadlem v posilovně a napínala tu sval na ruce, tu sval na břiše. Vůbec to však nevadí, ve druhém dějství se přece jen Othello dostane do vzduchu. Každopádně minimalistický kostým Othella klade na tanečníka velké nároky, aby jeho postava bylo dokonalá.

Richard Kročil plně vyhovuje představám o Othellovi. Jeho obrovské charisma si hned od počátku získalo diváky. Kročilovi postačuje pozvednout obočí a publikum ani nehlesne. Othello postupně, zejména ve druhém dějství, stupňuje napětí a scéna vraždy se pak stává bestiální a děsivou. Vámos dobře vymyslel a Kročil skvěle interpretoval. Člověk za život moc lidí nezabije, proto by si měl každou vraždu vychutnat, byť by byla v afektu. Kročil pomalu a systematicky jako v učebnici o domácím násilí likviduje a likviduje Desdemonu, aby pak zasadil poslední úder. Poslední záchvěv života Desdemony, je současně Othellovým vyvrcholením. Už dlouho jsem na jevišti neviděl tak dokonalou a  dlouhou vraždu.

Jago v podání Karla Audyho vypadá jako Glum. Holá hlava, rajtky, spuštěné kšandy evokují nacismus. Jago zde však nepůsobí jako přímé zlo, tak jak by mohl "nacistický" kostým evokovat. Jago je spíše zákeřná, slizká stvůra, která vždy proklouzne mezi prsty. Karel Audy technicky dokonalý, dobře vykresluje postavu Jaga, odvedl skvělý výkon a divákům se líbil.

Ačkoliv by měl být Jago hlavní zápornou postavou, generátorem příběhu, zde tomu tak není. Vše je ve stínu Othella. Bude proto zajímavé sledovat vztah Othella a Jaga v dalších alternacích, kde se ukáže, zda tato "slabost" Jaga je záměrem choreografa či tanečníků samotných.


Petr Strnad jako Roderigo má nejvíc taneční part ze všech mužů. Strnad lehký jako pírko se vznáší nad jevištěm a jeho práce paží je překrásná. Ačkoliv v jiných baletech bývá Strnad vždy lepším tanečníkem než hercem, zde se mu podařilo vytvořit plastickou postavu z obou složek herectví.

Příjemné bylo také sledovat Cassia, kde v této malé sólové roli dostal příležitost Mário Bakuš a svou příležitost naplnil zcela. Bakuš vystoupil z uniformity sboru a zcela lehce a přirozeně vstoupil mezi sóla.

Othello je představení pro tanečníky. Všechny ženské role jsou zde upozaděny. Zuzana Susová jako skvělá tragická herečka zpracovala Desdemonu dle všeobecných představ o této postavě. Je přesvědčivá, ale vzhledem k překvapivě malému rozsahu postavy, neměla šanci předvést nic nadstandardního. Susová je však vynikající "nahrávačkou" Kročila a zejména jejich společná svatební noc, je pohledem pro bohy.

Emilia, žena Jaga: Michaela Wenzelová a Bianca, snoubenka Cassia: Magdalena Matějková, ač jsou obě uvedeny v programu jako samostatné postavy, do děje nezasahují o nic víc než sbory.

Sbory jsou, jako celé představení, komorní. Spíše než efektní podívanou v podobě velkých tanečních čísel, vytvářejí atmosféru příběhu hrou světel a stínů a to se jim v plné výši povedlo.

Sice se během představení stalo několik "nehod" v podobě pokažených zvedaček a podobně, nicméně bylo vidět, že tanečníci našli cestu k tomuto příběhu a vypadá to, že je to baví.

Jak jsem již několikrát zmínil, příběh graduje velmi pozvolna. Spíše než drama, je to melodrama, což se projevuje zejména po velkých tanečních číslech, kdy jen část publika má potřebu tleskat a díky tomu pak potlesk zní poněkud rozpačitě.

Celé představení stojí a padá na postavě Othella. Je jen a jen na tanečníkovi, jak "prodá" Othella. Pokud nebude mít dokonalé tělo, bude k smíchu, neboť většina jeho výstupu je v minimálním kostýmu a na začátku druhého dějství tančí jen v suspenzoru a to je skutečně všechno vidět. Pokud nebude mít Othello dostatečné charisma, zejména v první části se diváci ukoušou nudou. A pokud si dostatečně zákeřně nevychutná vraždu Desdemony, závěrečný potlesk nelze očekávat, protože scéna vraždy je rozhodující. Je to riskantní představení, kde úspěch závisí jen na jedné postavě a jedné scéně.

Ačkoliv během představení i před přestávkou byl potlesk poněkud vlažný, či možná až rozpačitý, závěrečná klaněčka byla bouřlivá. Všechny hlavní postavy měly obrovský úspěch.

Uvidíme, jak se postupem času představení ohraje. Každopádně lze konstatovat, že je to představení povedené, které si najde jak diváka turistického, tak diváka běžného. Myslím, že Othello bude mít úspěch a všichni jeho tanečníci tak budou mít možnost ukázat se svým fanouškům v nejlepším světle.

Nový Othello v Národním divadle rozhodně stojí za zhlédnutí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 seminkovabulka seminkovabulka | 3. dubna 2010 v 21:35 | Reagovat

Hezký večer (či jakoukoli jinou denní dobu),
byla jsem taky na premiéře Othella (konkrétně na obou) a těšila jsem se, až budu moct srovnat svůj názor s "recenzemi".
Rozhodně máte pravdu v tom, že občas je hudba tak potichu, že je slyšet všechno, i to, co nemá. Mně teda nevadí dýchání (které na tu první galerii není zcela zřetelné :)) nebo vrzání (to je mi dokonce sympatické), protože je to vícemně normální a aspoň na mě to působí lidštěji (že i takovým tanečníkům ten baletizol vrže), ale technický zvuk ohýbající se mříže je v té chvíli docela úsměvný. Zvlášť, když scéna by měla být přece jen vypjatá.
Minimalistická scéna (hlavně počáteční "černobílost") se mi taky hodně líbila, co na mě ale působilo jako pěst na oko byly ony červené "věci" a ještě hůř na mě působila scéna, kdy Roderigo provokuje Cassia. To by skutečně nešlo udělat bez té zelené lahve?
Výkony tanečníků byly dechberoucí. O Richardu Kročilovi není třeba mluvit, protože jeho technické dispozice jsou naprosto božské a navíc má na jevišti nezaměnitelné charisma. Už jste myslím někde psal, že stačí, když přijde na jeviště. A to může využít i v Othellovi (trošku mě mrzí, že na obou premiérách bylo na hlavní role stejné obsazení, protože si myslím, že si opravdu neumím odpovědně představit "blonďaté princátko" Michala Štípu zrovna v takové roli). Co se týče ostatních, Jago v podání Viktora Konvalinky byl alespoň pro mě mnohem víc úlisný a v podstatě nechutný. A díky němu mi pak celá role Jaga přišla výraznější. Mám pocit, že se Jago v maličkostech projevoval už od začátku.
Roderigo v podání Petra Strnada měl občas tak nějak lehčí skoky než Saša Katsapov z prvního obsazení, ale co se týče psychologie postavy, byl mi mnohem bližší práve Saša. A co se týče dámských rolí, Emilie a Bianky, ve čtvrtek mi obě představitelky přišly opravdovější. Minimálně Emilie Kláry Jelínkové. Zuzana Susová bezpochyby je dramatická. V závěrečné vraždící scéně (která je mimochodem opravdu strhující) jsem jí všechny emoce věřila, nicméně občas mi přišlo, že Othello působil zamilovaněji, než křehká Desdemona...
Rozhodně s vámi souhlasím, že Othello stojí za vidění. Jen člověk musí rezignovat na to, že by si díky této inscenaci urovnal všechny othellovské zápletky. Vždyť samotný děj dramatu začíná v podstatě druhým dějstvím.
Ještě k potleskům. Na první premiéře se v prvním dějství tleskalo jednou (právě po Jagově sóle)! Já jsem až pojala podezření, že se třeba při premiéře tleskat nemá. A obecně se během dějství tleskalo málo. Závěrečná děkovačka byla srdečná, pan dirigent se radoval podobně oba dny, na první premiéře byl i choreograf. Ale na to, že se jednalo o premiéry, byla jsem překvapená, že reakce publika nebyly spontánnější. A na druhé premiéře mě opravdu dojal ten jeden osamocený květinový koš. To už by se snad nic nestalo, kdyby tam nechali ty z předešlého dne ...

Předpokládám, že to bude vypadat jako román na pokračování :) Ale stejně vám musím poděkovat za vaše postřehy po představeních. Čte se to vždycky moc hezky.

2 Opera Plus Opera Plus | 4. dubna 2010 v 0:50 | Reagovat

Tady je další recenze:

http://www.operaplus.cz/2010/04/expresivni-ale-pritom-intimni-othello-v.html

3 lik lik | 4. dubna 2010 v 13:35 | Reagovat

Jak se brilantně škrtí Desdemona jinde a jinak, včetně perfektně odvedené emoce odevzdanosti osudu: http://www.youtube.com/watch?v=Z-Rj8-vpgeM&feature=related
A stejná scéna s A. Ferri a Gomesem, není to totéž: http://www.youtube.com/watch?v=4fTbFsZ6mm4&NR=1
No a na margo Othella v ND soudím, že není třeba teatrálně cukat nohama, aby divák pochopil, o to více by bylo třeba dát baletu ND čas na přechod od klasiky k pohybu, který jim opravdu dělá trochu potíže při výrazu i technicky.

4 blik blik | 9. dubna 2010 v 0:42 | Reagovat

....Vy by jste to určitě zvládl lépe...
Nemyslím si,že by ND přcházelo z klasiky do moderny....blik

5 monika a roman monika a roman | 9. dubna 2010 v 0:47 | Reagovat

Když se ti to nelíbí,tak na balet ND nechoď...Lidé,kteří nic moc nedokázali rádi kritizují druhé.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama