5. dubna 2010 v 0:12 | klm.007
|
Co dělal princ Desiré než si vzal princeznu Auroru? Potkal Desdemonu. Tak by se mohlo začít psát o dnešním představení, ale nebylo by to fér.
Premiéra Othella byla poněkud zvláštní, možná bychom mohli použít dramatické označení "prokletá". Jiří Kodym onemocněl a tak na premiéry zbyl jen Richard Kročil. Dvoják, který byl dnes, však tančit nemohl a tak byla možnost zrušit jedno představení či rychle nazkoušet nového Othella. Logicky padla volba na nové nastudování.
Michal Štípa měl tedy na nastudování Othella asi týden a dnes měl premiéru.
Být prvním sólistou není jen vynikajícím způsobem zvládat předepsané úkoly, ale také pracovat pro soubor v nadstandardním režimu. Štípa se k výzvě nastudovat Othella v tak krátkém čase postavil čelem a obstál.
Samozřejmě, globálně nejde jen o Othella, ale o všechny dramatické postavy. Hlavní sólisté Národního divadla, tedy "3VK" (tři velká ká) - Katsapov, Kodym a Kročil jsou tanečníci s příběhem. Vyjdou-li na scénu, je v jejich duši vidět prožitý příběh velkého a složitého světa. Další velký tanečník Národního divadla - Štípa, ten je průhledný jako sklo. Jednoduchý v tom nejlepším slova smyslu. Pohádkový princ prostě nemůže být poznamenán krutostí běžného života. Proto je také ve všech těch pohádkových baletech tak skvělý.
Obsadí-li choreograf Štípu do psychologicky složité postavy, musí očekávat, že všechno bude tak trochu jinak. S úkolem každý tanečník roste, s dobrým úkolem ještě více a s protiúkolem, tak to je jasná výzva.
Zatímco Kročilovi postačí povytáhnout obočí a z jeho Othella teče žárlivost proudem, Štípa takto postavu vystavět nemůže. Zdá se, že jediná cesta k úspěchu je jednoduchost. Žárlivost přece není výsadou choleriků. I maminčin mazánek může být vraždícím monstrem. Zatímco Kročil každým gestem divákům připomíná, že se TO brzy stane, Štípa svou lehkostí a jednoduchostí mate diváky. Copak ten hodný a milý klučík může vraždit? Tahle absurdní představa se tak může stát Štípovou devizou. Závěrečná vražda Desdemony se tak může být vlastně šokujícím překvapením, obzvláště když celou vraždu doprovází skvělá Janáčkova hudba a brutální Vámosova choreografie.
Dnes bylo vidět, že se Štípa soustředil především na kroky, než na výraz. Čeká jej ještě hodně práce, ale rozhodně na Othella má. Othello však bude vystavěn jinak, než je zvykem. Nikdy nebude tím Othellem, který je zažitý v představách diváků. Bude to jiný chlap, byť stejného jména, ale to neznamená, že Štípa nedokáže divákům rozbušit svým tanečním uměním srdce. Rozhodně se těším, až jej příště uvidím.
Klára Kutilová s výrazem, jako by celou noc brečela, dodávala Desdemoně a příběhu ten správný patos a tragiku. Silná žena, která neměla sílu uchránit svůj život před mužským světem. Kutilové se výraz velmi podařil, na jevišti se pohybovala lehce a Štípa v ní měl velkou oporu.
Ostatní postavy byly stejné jako při mé minulé návštěvě, takže mohu potvrdit jen své první dojmy. Vynikající Petr Strnad jako Roderigo, ze sboru vystoupivší Mário Bakuš si užil svých několik minut ve světle ramp a Karel Audy v roli Jaga byl opravdově slizký. Po představení ve frontě na šatnu bylo vidět několik lidí, kterak si zkoušejí stejný pohyb prstů, jaké používal Jago.
Na stejném místě jako v pátek, se Karlu Audymu nepovedla zvedačka. Sice se říká, že dámské kostýmy nejsou to nejlepší pro partneřinu, ale na to se vymlouvat nelze.
Nevím, zda to bylo změnou místa - v pátek jsem seděl na prvním balkóně, dnes v přízemí - ale orchestr hrál mnohem hlasitěji (tedy akorát) než v pátek. A řekl bych, že lépe.
V komentáři z pátečního představení čtenářka "seminkovabulka" zmínila, kterak ji rušila zelená láhev ve druhém dějství - Rodrigo nalévá Cassiovi. A skutečně. V pátek jsem to nějak rušivě nevnímal, ale dnes mně to praštilo do očí. Zde opravdu postačila pantomima, obzvláště, když se "jako tekutina" lila do "jako pohárku", kterým byla jen pěst tanečníka, tak nač reálná láhev.
Ještě taková malá perlička k Michalovi Štípovi, dámy za mnou polovinu prvního dějství řešily, zda má novou barvu vlasů (oříškovou) nebo paruku.
Ve druhém jednání poněkud rušila divačka v lóži č. 1 v přízemí, která stále, téměř po každém výstupu tleskala. Skoro nikdo se k ní nepřidával, což bylo dost trapné, takže buď to byla nadšená a poněkud bláznivá fanynka (doufejme) anebo klaka (to snad ne)…
Ačkoliv při závěrečné klaněčce se volalo bravo akorát Kláře Kutilové a Karlu Audymu, potlesk byl dost silný a dost dlouhý na to, aby se ukázalo, že to Michal Štípa zvládnul, že příběh diváky oslovil a že oslovil i seniory, kterých byla v hledišti většina. A protože jsou senioři hlavní předplatitelskou skupinou, můžeme s klidným svědomím konstatovat, že Othello v Národním divadle obstál.
Jsem překvapena,jak se pana štípy dělá trpitel a velký tanečník,který musel zachránit představení othella.
Je mi známo,že pan štípa je třetí obsazení na othella. Role ho ze začátku moc nenadchla (třetí obsazení) ,takže ji ani moc nestudoval. Když se řešilo,kdo bude střídat první obsazení,kvůli zdravotními stavu pana kodyma, se to musel pan štípa doučit. díky jeho neschopnosti naučit se choreogarfii,to odnesla klára kutilová,která se to musla s panem štípou učit od znova. Jí právem patří velké Bravo. Roli desdemony studovala s maximální zodpovědnosti a zvládla ji na výbornou.