Byla to taková oddychovka a docela jsem váhal, zda jít. Když má totiž člověk zažitý nějaký film, pak se těžko přeorientovává na divadelní verzi.
Režisér Petr Svojtka se "držel" filmové předlohy. Chci tím říct, že nešel proti Menzlově verzi, nešel proti srsti, což sice znamená, že žádné převratné umělecké dílo nestvořil, ale to vůbec nevadilo. Ba naopak. Všichni diváci oceňovali konzervativní přístup a byly slyšet dokonce od diváků repliky, které měly být řečeny za chvíli herci.
Inscenace je to velice hravá, plná správných divadelních nápadů - zejména zabíjačka je dokonalá. Představte si velkou peřinu, která má zip. Ta peřina představuje prase, zip řezník otevře a z peřiny - z prasete se začnou vyndávat různě tvarované nafukovací balonky, představující vnitřnosti prasete. No prostě úžasné.
Celou tu pohodovou atmosféru skvěle doplňovala hudba, která nebyla nijak překvapující. Byly použity samé staré dobré hity Strausse ml. či von Suppého. Ale proč ne, taková Tric-Trac polka je nositelkou dobré nálady zcela jistě. Zcela jistě bylo příjemným překvapením poslouchat hudbu Riccarda Driga, která je spíše spojena s baletem než s pivovarem. Hudba Petr Mandel.
Jiří Janků měl složitý úkol, neboť bylo potřeba udělat scénu celého pivovaru se všemi zákoutími. Myslím, že se to povedlo velmi, neboť přecházení z jednoho obrazu do druhého nijak nerušilo a nemusely být ani přestavby.
Kostýmy, to byla prostě klasika. Typická dobovka z dílny Michaely Červenkové.
Jiří Hána s askezí a odporem k masu jako Francin si získá publikum po prvním výstupu. Hána komunikuje se svou ženou intonací učitele prvního stupně a mravoučně zvednutý ukazováček dává jeho postavě, patřičnou komickou formu. Hána je velkým hráčem a zvládl Francina udržet v dostatečném zájmu publika, neboť jediná ženská postava ve hře - Maryška - Barbora Poláková, svou elegancí, krásou a roztomilostí přehrála všechny muže. Poláková, nemajíc ženskou konkurenci slízla, zcela oprávněně, zaslouženou smetanu v podobě pozornosti publika. Poláková je jako Maryška velmi přirozená, člověk jí velmi snadno uvěří všechny ty její chutě života. Když na komín, tak na komín a není pochyb, že Maryška miluje život. Jediná věc, která tak Maryšku nedělá 100%, jsou paruky. Vypadají tak moc uměle a neforemně.
Miroslav Vladyka měl velmi těžkou roli, neboť Pepin a jeho "mýval" jsou velmi pevně zažité v českém divákovi. Vladyka zvolil jednoduchou cestu "Pepin ala Švejk" a fungovalo to. Snad jen málo křičel. Tedy, křičel dost, ale stejně jako ostatní herci.
Aleš Procházka v roli di Giorgiho měl těžkou pozici. Role je to malá a tak hrozilo, že se stane jen členem správní rady, tedy jakousi nenápadnou figurkou u stolu. Díky hasičské scéně při záchranné "komínové" akci, však využil svou malou roli dokonale a díky tomu nezapadl v davu.
Lubomír Lipský, miláček publika, doktor Gruntorád. Lipský byl nesmírně roztomilý. Ve společnosti mladé dámy mu to svědčilo a scéna, kdy usne Maryšce na prsou, byla jednou z vrcholů večera. A to ještě museli spolu sehrát neplánovanou "malou improvizaci" na téma nefungující neonové trubice.
A opět Vasil Fridrich. Tento herec s neobyčejným přirozeným hereckým charismatem se dokázal i v této malé roli prosadit. Fridrich je typ herce, kterého čekají ty největší divadelní role, neboť tak přirozeně hrajícího herce není tak často vidět. Vasil Fridrich a postava Půlpán.
Fetišista Boďa Červenka alias Oldřich Vízner. Přístup Bodi k vlasům Maryšky nelze nazvat jinak než fetišem. Zřejmě si toho byl vědom i režisér a tak se Boďa mazlí s obrovskými vlasy přes celé jeviště. Velmi vtipné a režijně dokonale zvládnuté. Vízner si roli užívá a s vlasy hraje tak, až se do nich samovolně zamotává.
Radim Kalvoda jako Myclík se prosadil zejména v roli řezníka, neboť vypadal skutečně jako řezník. Krákora, Petr Klimeš, byl představitelem podivné postavičky pivovaru. Moc prostru neměl, ale byl platným členem týmu.
Jaromír Nosek, Martin od koní, se průběžně zjevoval na scéně a jeho postava nebyla tak melancholická jako ve filmu. Zde Nosek zvolil temperamentnější projev, což sice nekorespondovalo s postavou kočího jako takového, ovšem jako katalyzátor děje fungoval dobře. Zajímavou věcí byla scéna s utracením koní. Francin oznámí, že se koně utratí a Martin si může vzít volno, jako při úmrtí v rodině. Vždy mne u této scény mrazí, ale divadlo se smálo. Zvláštní…
Jak jsem již výše psal. Toto představení zcela jistě nebourá žádné konvence, nepřináší žádné nové postupy, byť je plné skvělých nápadů. Toto představení přináší toliko "jen" dobrou náladu a odpočinek. Kdo se chce v divadle usmívat, kdo si chce obnovit dobrou náladu, měl by se jít podívat. Představení má spád a správný rytmus. A stejně jako u filmu se nedoporučuje koukat hladový, tak v tomto představení Maryška milovníkům zabíjaček jistě spustí sliny!