O návštěvě rozhodla jedna obyčejná fotka. Zcela překvapivě, ale nešlo odolat. To bylo tak.
O hře Spaseni se hovořilo dlouho před premiérou. Kontroverzní, šokující, náročná, sprostá a hrůzná poprava miminka v kočárku, tak by šlo popsat zvěsti. Chystal jsem se zajít, ale protože jsem věděl, že davy na to nepůjdou a vstupenky budou snadno dostupné, nijak jsem nespěchal. Až jednou jsem narazil na onu zmiňovanou fotku. Schválně si ji vyhledejte na internetu - na gauči sedí Jana Boušková a vedle ní Lucie Žáčková, ovšem namaskovaná k nepoznání jako Boušková. Matka a dcera. "Jaká matka, taká Katka…" Tomu prostě nešlo odolat.
Jak se ukázalo, prostředí Nové scény se pro tuto hru hodí naprosto dokonale. Prázdná scéna, plastový závěs, ze kterého vyjíždějí a zase zajíždějí rekvizity, respektive nábytek, mnohdy i s herci. Vynikající, funkční scéna Jana Duška. Ačkoliv se děj odehrává přibližně před padesáti lety v Londýně, kostýmy byly zvoleny současné, stejně tak i rekvizity. Kostýmy: Zuzana Krejzková. Elektronická hudba, či možná spíše jen zvuky z dílny Ondřeje Anděry, navozovala naprostou prázdnotu a ledovou atmosféru v rodinných vztazích.
Jana Boušková byla obsazena přesně podle svého typu. Její jednoduché pipky, maminy, co řeší akorát plnou ledničku, to jsou přirozené polohy Jany Bouškové. Herečka zde vytěžila maximum. Skoro by se dalo říct, že její postava vnesla maximální realističnost celého příběhu. Žen, které na svůj život již dávno rezignovaly, je všude kolem plno. Ačkoliv Mary stále ještě pavlačově řve, tak po scéně chodí naprosto prázdná nádoba. Tělo bez duše. Zde odvedla Boušková vynikající práci. Nespokojila se s jednoduchou vnější interpretací "paní ukřičené", dokázala předvést i "paní zlomenou".
Ladislav Mrkvička jako její muž Harry měl velmi složitý úkol. Minimálními gesty a vlastně i minimem slov musel svou roli prosadit. Nejprve to vypadalo, že Harry bude postava jen do počtu, postupně se však Harryho "nicnedělání" ukázalo jako vynikající Mrkvičkovo hraní. Na jednu stranu rezignovaný a submisivní postava, na stranu druhou člověk plný energie, který ji pečlivě tají.
Stejně tak jako Jana Boušková i Lucie Žáčková v roli její dcery byla obsazena dle svého typu. Žáčková, která se nejlépe cítí v rolích dívek ze sociálně slabších rodin a pokud možno dostatečně zhulená. Žáčková se drží své osvědčené formy. Její postava Pam jako by byla sestrou Šury z Černého mléka, kterou hraje v Divadle v Celetné. Přesto mne Žáčková stále baví. Pam svým chováním nenudí a rozhodně to není prázdná postava.
Je s podivem, že hlavní role, je role Lena. Jan Hájek v této podivuhodně submisivní postavě je nejprve všemi překřičen, aby jako Fénix pak povstal z popela a ukázal se v celé své kráse. Hájek zde má možnost rozvinout postavu Lena, která je výborně napsána a umožňuje tak pozvolnou změnu z nevyzrálého mladíka v dospělého muže. Přestože je Len hlavní postavou, Hájek se drží ve svých gestech a projevu vzadu. Mnohdy to vypadá, že je na scéně jen náhodou a přesto se pak zjistí, že on byl tím hlavním.
Muž číslo dva Jan Dolanský jako Fred. Grázlík, který se změní v grázla a kterého totálně změní kriminál je velmi dramaticky vděčnou postavou. Dolanský dokázal i na docela malém prostoru vykreslit postavu Freda jako člověka z masa a kostí, neboť jeho jednání je na první pohled dost nepochopitelné. Nelze jej popsat jednoduchými prostředky a to právě postavu velmi polidšťuje. Škoda jen, že scéna při návratu z kriminálu byla pro postavu Freda dost úzká. Sotva se Dolanský rozehrál, už odcházel ze scény. Nemohl tak zanechat plný dojem z vězení totálně změněného Freda.
Banda chuligánů v podání Rostislava Nováka, Jana Bidlase, Tomáše Kobra a Michala Kerna ztvárňuje typické "týpky" různých part. Mnohdy jsou k smíchu, ale v okamžiku kdy začnou zabíjet dítě v kočárku, úsměv tuhne. Zde režisér Dočekal naštěstí zvolil tu správnou míru stylizace, takže poprava ač hrůzostrašná, byla stále divadelní. Víc naturalismu by asi bylo už moc. Pavla Beretová v miniroli Liz byla spíš pro oko, než pro vlastní hru.
Režiséru Michalu Dočekalovi se podařilo opět vytvořit kus, který je velmi dobře zpracovaný. Dočekal s jasnou vizí představil hru, která asi těžko bude diváckým hitem, přesto diváci byli nadšeni. Bylo vidět i překvapení u herců, jaký měli úspěch. Je to jasné. Na předpremiéry chodí důchodci a těm pochopitelně sprostá slova vadí. Ačkoli i já jsem nepřítelem vulgarismů, zde každé sprosté slovo má svůj význam. Slovník je díky tomu velmi realistický a velmi přesvědčivý. Když jsem poslouchal
o přestávce seniory, líbilo se jim to a studentům (kterých bylo požehnaně) se to také líbilo, byť při některých scénách nebyli schopni zpracovat silný emoční tlak a tak se smáli. Jediné co lze inscenaci vytknout je její délka. Hra je skutečně velmi dlouhá, byť subjektivně mi to docela uteklo.
Kdo se nebojí a chce se podívat na syrovou Anglii, která by vlastně mohla být i syrovou Prahou, neváhejte. Jsou věci, které stojí za to vidět, a představte si, že se i zasmějete!