Kolegyně chtěla vidět paní Havlovou, tak jsem šel s ní. Marii Stuartovnu považuji za velmi povedené představení. Je škoda, že stále plno lidí chodí na Havlovou a ne na vlastní představení. Dokonce mi říkala i paní uvaděčka, že chodí lidi jen na Havlovou a o přestávce jdou domů. Asi by bylo opravdu nejlepší, aby Havlová hrála víc a více, aby si konečně diváci zvykli, že je to "obyčejná" herečka.
Podobně je na tom i Lucie Juřičková. K nepoznání namaskovaná tak zavdává příčinu diváckého rušení, kteří stále řeší - "co je to za herečku?" Díky tomu je první polovina představení ve znamení rušivých diváckých diskuzí, a když pak najednou diváci uprostřed hry zjistí, že Hana je Jana Hlaváčová, tak se opět zvedne vlna diskuzí.
Asi by bylo nejlepší před začátkem představení představit herce, ve kterém seriálu hrají, aby byl klid. Možná by pomohly i programy zdarma, ale na druhou stranu mám podezření, že programy stejně nikdo nečte.
Rozhodně co však mohu doporučit běžnému diváku Divadla na Vinohradech, aby se díval, zda představení, na které se chystá, není v předplatitelské skupině. Je-li totiž hra v poněkud modernějším hávu, senioři to nelibě nesou a stále něco komentují. Předplatitelé divadla jsou zde totiž povětšinou senioři a mně se podařilo sedět přesně uprostřed této seniorské skupiny. Jak jsem tak vyposlechl, hra se jim moc nelíbila - hlasitá hudba, svícení do očí, žádné kostýmy a první jednání (za oponou) - nebylo hercům rozumět. A těch šustivých bonbónů co snědli. Neuvěřitelné… A pak, že nejhorší je mládež!
Přesto si myslím, že režisér Daniel Špinar velmi dobře uchopil hru, přirozeně ji "překlopil" do současných reálií. Dagmar Havlová - Veškrnová je velmi dobrá a přesvědčivá jako Marie a to jak v těch submisivních partech, tak i v majestátu. Vůbec ji nevnímám jako "tu Havlovou".
Lucie Juřičková bravurně zvládá svou roli excentrické, ale vlastně osamocené královny Alžběty. Její nástup na bílém koni je skutečná popová jízda. Stejně tak hádka "o červený koberec" s Marií patří k vrcholům inscenace. A když už to vypadá, že je konec, přitáhne si Alžběta na jeviště svůj obrovský portrét a Juřičková je v této scéně tak malá, tak nebohá a tak zlomená…
Za zmínku stojí také Jan Šťastný, který jako Robert Dudley zcela opustil formát "primáře Frynty" a pro zobrazení hraběte z Leicesteru zvolil zcela jinou hereckou práci. To se ne vždy jiným seriálovým hercům daří.
Ačkoliv představení bývá vyprodáno, je tak hlavně z důvodu přítomnosti paní Havlové. Pokud by bylo obsazení jiné, zařadila by se inscenace, co se týče návštěvnosti k těm průměrným. Na Vinohradech stále vítězí konzervatismus nad novými postupy. Otázkou zůstává, zda v době, kdy se divadla opět vyprazdňují, má vedení divadla riskovat a uvádět hry v nestandardním provedení.
Člověk s otevřenou myslí, si však hru Marie Stuartovana v Divadle na Vinohradech, nemůže nechat ujít.