Obrovská pohovka, která mne nalákala, a která nakonec nebyla. Zatímco v televizní reportáži Dušan Hřebíček a Pavla Tomicová seděli na obrovské pohovce, kde vypadali jako jakési panenky, tak v divadle to byla jen "obyčejná" pohovka. Škoda. To je však úděl hostujících souborů, kdy se ne vždy podaří přenést originál na cizí jeviště.
Přízemí Švandova divadla na Smíchově bylo plné, balkon ten o mnoho méně. Nicméně nálada v hledišti byla velmi pozitivní. Bylo vidět, že se zde v mnohém setkali divadelní nadšenci. Ať již profesionálové či "jen" diváci.
Začalo se hezky svižně. O komediálním talentu Pavly Tomicové (Petra) není pochyb a tak její účinkování na začátku hry bylo dobré na rozehřání. Skvěle si vedl, a byl nejlepší z celého týmu, Dušan Hřebíček v roli Vendelína. Další, zcela jistě zajímavou dvojicí byla Daniela Kolářová (Rita) a Miroslav Zavičár (Jeroným). Tyto dva hlavní páry měly v podstatě prim po celou první polovinu představení s názvem České hoře. Zejména v první polovině první části obraz střídal obraz, díky čemuž se vytratila kontinuita vyprávění. Začátek hry by tak mohl být rozkouskován na jednotlivé komické výstupy (vhodné do silvestrovské televize). Velmi jsem se bavil, ale postrádal jsem jakousi kontinuitu. S přibývajícími "snovými" scénami se dílo konečně stabilizovalo a začalo být kompaktním divadelním útvarem.
Pavla Tomicová byla v roli Petry neskutečně vtipná, smál jsem se často a nahlas, nicméně mne velice zaujala v polohách tragikomických, kdy Tomicová velmi dobře drží potřebnou linii postavy, takže smích je stejnou měrou doplňován mrazením v zádech.
Dušan Hřebíček, pro mne jednoznačně hlavní postava, byl neuvěřitelně opravdový. Stejně jako Tomicová i Hřebíček, velmi dobře balancoval mezi komediálními i tragickými rovinami své postavy. Hřebíček dokonale zúročil svou, nepříliš vysokou, postavu. Hřebíčkův Jeroným byl skutečnou postavou, které se dalo věřit vše. Vlastně vůbec nevím, jak vyobrazit Jeronýma. Možná bych mohl napsat, že to byl příběh opravdového člověka.
Daniela Kolářová byla skvělá jako vždy. Rita byla vykreslena s patřičnou dávkou sebeironie a v tom je Kolářová skvělá. Rita je dominantní žena a tak dává pěkně zabrat Jeronýmovi, místnímu bezdomovci. Zde se však ukázalo, že se Miroslav Zavičár zcela minul s postavou Jeronýma. Zatímco všichni herci byli ve svých rolích (a že některé byly hodně stylizované) přesvědčiví. Zavičár, to nebyl bezdomovec. Nejde pochopitelně o to, že jeho oblečení (na to jak mělo páchnout) bylo čisté a vyžehlené. Zavičár to prostě v sobě neměl. Škoda. Díky tomu mnohé snažení Kolářové vyšlo naprázdno.
Autor a režisér David Drábek velice krásně vytvořil dva světy. Svět reálný a svět snový. Postavy přecházely plynule ze světa do světa a zase zpět. Škoda, že druhá část nazvaná České moře byla zbytečně dlouhá. Zejména část s únosem tramvaje se mohla o kus zkrátit. Díky této jakési rozplizlosti se poněkud smazal snový náboj hry, který byl tak skvěle vykreslen.
Mnohému napomohla také skvělá hudba, kterou vytvořil Darek Král.
Hra je plná skvělých gagů, opravdu jsem se hodně nasmál a stejně si užíval stylizovaný svět tam kdesi na druhé straně. Skvělá hra. Maximální spokojenosti však ubírá body fragmentovaný úvod a zdlouhavá druhá část. Dobře jsem se bavil, ale diváci však byli nadšeni. Myslím, že pokud hra v budoucnosti projde nějakou revizí (postačí škrty), má tato hra zcela jistě inscenační budoucnost.