Kamarádka chtěla vidět Radúze a Mahulenu a tak jsem opět vyrazil. Bohužel bylo snad celé divadlo prodáno školám a podle toho to také vypadalo. Jak jsem psal již dříve, toto je představení vhodné až osobám po maturitě. Archaický a ještě k tomu básnický jazyk je sám o sobě náročný na vnímání. Minimalistická režie Jana Antonína Pitínského vyžaduje naopak vysokou soustředěnost, protože jinak detaily unikají. A to je pak velká nuda.
Jak se ukázalo, studenty dokázal zaujmout pouze Vojtěch Dyk jako Radúz a Johanna Tesařová jako Runa. Pokud ani jeden z nich nebyl na scéně, dělo se v hledišti doslova pozdvižení. O co víc studenti vyrušovali, o to víc na konci tleskali. Paradox či recese? To je otázka…
Představení doporučuji divákům s otevřenou myslí, kteří již mají alespoň dvacet let života za sebou. Běžte se podívat na krásnou pohádku. Nebudete litovat.