Vlastně ani není co psát. Baletománie má pořád své komické kouzlo a tak tentokrát mne zajímalo hlavně to, zda se mí známí dobře baví. A protože se dobře bavili, bavil jsem se i já.
Obměněné či modifikované vtipy byly komické, byť Petr Zuska byl někdy na hraně. Martin Zbrožek se na hraně pohybuje vždy a téměř vždy mu to vyjde.
Igor Žukov byl v krocích u tance Apollóna poněkud nejistý, naštěstí v menuet byl mimořádně zdařilý. Někdy je menuet tak trochu ve stínu očekávání dalšího, tentokrát si vydobyl jasné místo mezi ostatními.
Když měla Michaela Wenzelová před začátkem Grand pas de quatre vyhodit Marcelku z jejího místa, tak se několikrát odbourala, ale nakonec spolu s kolegyněmi byly roztomilé "růžové bonbonky", jak je kolegové nazývají.
Giselle mi dnes přišla velmi krátká - pochopitelně subjektivně, neboť je pořád stejná. Korzár byl spíše lépe zahrán, než zatančen. Viktor Konvalinka jako přesvědčivý otrok Ali, nezvládl závěr své variace a i Edita Raušerová několikrát při své variaci "zaváhala". Snad jen Jiří Kodym byl dnes ve variaci Konráda svěží a zářil. Coda byla ve znamení akrobacie Viktora Konvalinky a Edita Raušerová s dvojitými fouetté. A ačkoliv závěr fouetté nebyl dokonalý, rozhodně to bylo příjemné překvapení a zřejmě nový trend Národního divadla. Tanečnice pozor, divák si snadno zvykne a obyčejné fouetté brzy nebude stačit!
Nikola Márová opět zářila. Každý pohyb, každý výraz byl pohledem pro bohy. Opět bylo vidět, že je to perla v souboru divadla. Ve spolupráci s Michalem Štípou předvedli exkluzivní Čajkovského - Pas de deus. Tohle byl vrchol večera (po taneční stránce).
Tak jako Nikola Márová byla středobodem předchozího čísla, tak Klára Jelínková byla nepřehlédnutelná ve "Forsythovi". Jelínková, spolu s ostatními kolegyněmi a posléze i kolegy vytvořili skvělé taneční číslo.
Jonáš Dolník vypadal vedle Magdalény Matějkové velmi subtilně. Snad proto nebyl Návrat do neznámé země zcela emotivně sdělný. To Klára Kutilová a Klára Jelínková byly v Mlhách překrásné. Na standardním provedení Duelu byla nejzajímavější změna image Tomáše Červinky, který byl k nepoznání ostříhán (hodnotím pozitivně).
Závěr byl pochopitelně v pánské režii Mariina snu. Michal Štípa - miláček publika - se nadstandardně předváděl a publikum jej milovalo. I Viktor Konvalinka, Oleksandr Kysil a Tomáš Kopecký budovali příběh k velkému finále.
Ačkoliv tedy po taneční stránce nebylo vše, tak jak má být, publikum po poněkud rozpačitých úvodních potlescích, se nakonec rozehřálo a finále bylo jako na fotbalovém stadionu. Opona se mnohokrát spustila, aby za velkých ovací se opět zvedla. Škoda, že i jiná představení souboru nemají takový úspěch.