Biblické příběhy v ateistickém Česku? Ano, ale vtipně a pohádkově! Sledujíc tuto hru, stále se mi vybavovaly zfilmované Drdovy Hrátky s čertem. To je Stvoření světa a jiné od Arthura Millera.
Divadlo na Fidlovačce uvedlo tuto hru poněkud utajeně. Zatímco jakákoliv premiéra tohoto divadla mne "pronásleduje" v reklamách po celé Praze, tentokrát jsem šel nepoznamenán kampaní. Ale to nevadí, reklama na divadlo na mne neúčinkuje. Vybírám si pečlivě.
Jednoduchá a vtipná scéna Davida Baziky velice dobře vytváří Ráj. Na první pohled to vypadalo na spousty železných konstrukcí, tedy na Ráj poněkud nepatřičně, ale s lanovými doplňky se iluze vytvořila velice rychle. I Ondřej Brousek jako autor hudby připravil celou škálu hudebních motivů, které hře jen prospěly. Bohužel, co se tedy absolutně nepovedlo, jsou kostýmy. Tedy, abych byl spravedlivý - jen jedna jejich část. Ale to mne tak rozptylovalo, že pro kostýmní výtvarnici Sylvu Zimula-Hanákovou, nemám slitování. A co šlo? Jednoduchým přehozením kolem krku jakési šály vznikly na zádech andělů (i toho padlého) křídla. Jednoduché, efektní, ale naprosto nefunkční. Pokud se herec dostal do ráže, šála se mu neustále "rozvazovala" a část na zádech, kde měla tvořit křídla, se neustále přesouvala dopředu. Herec tak neustále musel šálu vracet na své místo - což rozhodně nebylo k přehlédnutí. Ve vypjatých chvílích (týká se to zejména postavy Lucifera), herci rezignovali, křídla přestali vracet zpět na záda, takže vypadali jako po flámu s rozvázaným mega motýlkem kolem krku. Doporučuji tedy technickým složkám divadla, aby obě křídla hercům vzadu spojili nějakým řetízkem nebo něčím podobným. S něčím tak nefunkčním jsem se na scéně už dlouho nesetkal.
Jak jsem v úvodu naznačil, postavy se chovaly tak, jak si to český člověk představuje - pohádkově. Zejména se to týká Boha a Lucifera. Tomáš Töpfer ve své (oblíbené) tradiční roli Žida stokrát jinak. Töpfrovi prostě tyto postavy sluší. Mohl bych vytknout, že je vlastně vždycky pořád stejný, ale to právě na těchto postavách miluji. Lehkost s jakou Töpfer rozdává radost a naději, je tak opravdová, že se člověk musí jen usmívat. A když pak náhodou dští hromy a blesky, dokáže zamrazit. Ta vnitřní síla tam je, a když pronáší moudra, jednak ta biblická a jednak ta Millerova, člověku dá čas na to, aby se zamyslel.
Docela mne odrazovalo od návštěvy divadla zjištění, že Petr Rychlý hraje Adama. Nějak mně to vnitřně nesedlo. Zřejmě to bylo věkem herce. Ovšem po prvních větách Adamových bylo naprosto jasné, že Petr Rychlý je jako Adam prostě božský. Rychlý používá jednoduchý, přímočarý humor, balancující tak akorát na hraně. Ještě kousek a už by se kopalo do zadku, prdělo a říkala sprostá slova. Rychlý je vtipný nejen fyzicky (a tím nemyslím jen jeho kostým s bimbajícím se penisem), nýbrž mám na myslí jeho práci těla. K tomu autorovy repliky pronáší svou specifickou dikcí, takže každý jeho výstup (hovořím o první části) je vlastně pointován jako vtip. Rychlý, známý svou přirozenou improvizací, by v této poloze měl zůstat zakonzervován. Takhle je to akorát a takhle je naprosto skvělý. Andrea Černá se svým zastřeným hlasem skvěle nahrává jako Eva. Tato první žena je představována, jako poněkud jednoduchá osoba a to nese s sebou plnou řadu vtipných momentů. Černá se dokáže skvěle pitvořit a opět je to přesně tak akorát.
Ovšem Lucifer, to je jiná káva. Otakar Brousek ml. používá klasické výrazové prostředky, kterými je Ďábel obvykle vykreslen. Výrazné líčení, klobouk, ďábelská úslužnost v pohybech a ďábelská výmluvnost. Ačkoliv by se mohlo zdát, že Brousek nepřinesl nic nového, není to pravdou. Brousek zrodil novou generaci pohádkových čertů. Od teď by jakákoliv (zejména televizní) produkce, pokud bude natáčet peklo, měla do rolí Luciferů obsadit Brouska. Však to také publikum ocenilo a největší potlesk měl právě Brousek. A aby toho nebylo málo, ke všem těm atributům, kterými jsem charakterizoval Lucifera, patří i Brouskova přirozená spisovná čeština. Brousek prostě ovládal jeviště. Někdy bylo potřeba mnoha slov, jindy mu postačilo povytažené obočí.
Archandělé Rafael - Zdeněk Palusga, Azrael - Lukáš Pečenka a Chamuel - Matěj Kužel, měli minimum prostoru, přesto i oni odvedli dobrou práci ve prospěch celku.
Již konec první části naznačoval, že po přestávce přituhne. Zrození Kaina bylo totiž božské, abych použil adekvátní označení tohoto okamžiku. Nahý Marek Holý vystoupal po konstrukci na jevišti vzhůru, aby pak sešel dolů k matce. Toto efektní zrození, ukončilo první část, kterou lze považovat za čistou komedii.
Po přestávce se již nacházíme v příbytku Adama a Evy, kde žijí se svými syny Kainem a Ábelem. Zde již mnoho humoru nenajdeme. Možná až překvapivě rychle zmizel. Nicméně, stačí se zamyslet nad osobou autora a je jasné, že jen tak to nebude. Stejně tak je jasné, že Kain musí zabít Ábela.
Velká výzva a velká proměna pro Petra Rychlého. Ten jako jediný, musel otočit svůj herecký rejstřík o 180 stupňů. Komediální postava se proměnila v dramatickou a možná až tragickou. Rychlý to ustál a byl skvělý. Andrea Černá to měla jednodušší, protože její Eva i po vyhnání z Ráje jednoduchou zůstala.
Denny Ratajský v roli Ábela jako mladší bratr vypadal naopak jako bratr starší. A ačkoliv hrál "puberťáka" všemi možnými prostředky, byl to stále dospělý muž s chlupatou hrudí. Marek Holý naopak vypadal jako Kain velice mladě, mile a příjemně, což ve svém důsledku bylo správné, neboť jeho "kainovo znamení", tedy úsměv vraha, vyznělo tak roztomile a krásně, až z toho mrazilo.
Režisér Juraj Deák zvolil správně, když příběh stylizoval na české pohádkové poměry. A když pak ta pohádkovost po přestávce zmizí, zůstane klasické drama. Pokud by Bůh a Lucifer hráli bez oněch pohádkových atributů, byla by to hra pro biblické odborníky. Takto je příběh srozumitelný i pro ateisty. Myslím, že to v divadle bude úspěšná hra, která čeká na svou příležitost po divadelních prázdninách.
Hru lze doporučit všem těm, kdo zná postavy Adama a Evu a proč byli vyhnáni z Ráje. Na této minimalistické znalosti Bible, lze říct, že se vám bude přestavení líbit. Vhodné pro všechny věkové kategorie.
A má osobní poznámka. Jsem rád, že tato hra nevyvolala protesty jako v Americe. Že bychom přece jen žili ve svobodné zemi…?