close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Nemluv o tom co děláš, nevíš kdo tě poslouchá!

Miniatury 2010 /// Dekka Dancers 21.9.2010 ve 20:00

23. září 2010 v 2:31 | klm.007 |  Stavovské divadlo
Čím jsou pro Národní divadlo v klasice Márová a Štípa, tím jsou v moderně Nečasová a Rychetský. Tito dva "bosonozi" spolu neuvěřitelným způsobem souzní. Dominantní Sylva Nečasová vládne prostorem a jako magnet k sobě připoutává, poněkud submisivního, ale o to víc věrného partnera Toma Rychetského. Je jedno, zda spolu tančí úplně vzadu jeviště, kdy jsou pouhými stíny, či zda potřebnou dávku emocí předávají divákům zcela na forbíně. Ba, dokonce i zcela zabaleni do igelitu, kdy krom oné plastické hmoty vlastně není nic vidět (Side Effects), vyzařují absolutní sounáležitost.

Je správné, že Národní divadlo dává prostor mladým choreografům, byť letos své kousky předvedli jen ověření tvůrci a nikoliv nováčci, což je pochopitelně škoda. Nicméně, pět postavených tanečních čísel vytvořilo docela kompaktní večer. Kromě "No Identity", které bylo lehce úsměvné, vše ostatní se drželo v jakési melancholické náladě.



V loňských Miniaturách se objevil stejně jako letos "Nedokončený kus" Toma Rychetského. Oproti loňsku ubyla jedna tanečnice a přibyla preciznost. Téměř milimetrová synchronnost tanečníků, jasná srozumitelná gesta, která nebyla pouhopouhým pohybem pro pohyb. Rychetský postavil na skvělou hudbu Sigura Róse skvělý příběh. Rychetský ví, co dělá, sám to dokáže skvěle interpretovat a jeho partnerka Sylva Nečasová s ním přesně souzní.

Pro mne zbytečné, nenechal jsem se rušit a věnoval se tanci, bylo zapojení fotografa Pavla Hejného, který na scéně fotografoval tanečníky v akci, přičemž se fotografie rovnou promítaly na plátno. Takto multimediální projekt je efektní, ovšem v tomto případě, je to jen třešnička na dortu. Samotný tanec by lehce obstál i bez multimediality.

Je výzvou "Nedokončený kus" pro Toma Rychetského, aby jej dokončil do celovečerního představení. Tohle je přesně ten typ moderního tance, který má potenciál zaujmout i běžného diváka a ne jen pár fanoušků v klubovém divadle.

"Nedokončený kus" se tak stal hned na začátku večera tím nejlepším kusem Miniatur.



Po tak skvělém začátku bylo jasné, že další choreografie má hodně nastavenou laťku. Jistý pokles jsem očekával, ale že to bude tak slabé, to jsem nečekal. Pod choreografií jsou podepsáni Hana Turečková a Tomáš Červinka. Ač se Aya Watanabe snažila sebevíc (a že kouzlo osobnosti má), spíše než kompaktní dílo, byla pro ni postavena jakási performance, jež se na velkém jevišti rozpadala.

Výrazný a větší prostor měla tanečnice Aya Watanabe, než později nastoupivší tanečník Tomáš Červinka. Na jevišti krom tanečníků byla i hromada kousků igelitů, do kterých se nořila tanečnice, tanečník, oba. Watanabe ležící v igelitu vypadala jako modelka v umělém sněhu při pózování pro módní časopis. Když Watanabe ležela na zádech s hlavou zakloněnou, sledujíc publikum, působila neskutečně sexy. Bohužel, zatímco v klasických baletech "tanec pro tanec" má stále své neoddiskutovatelné místo, zde "pohyb pro pohyb" byl smrtelně nudící. Choreografie působila spíše jako rozcvička bojového umění, než tanec. Bylo to dlouhé martýrium, než se objevil tanečník a mohla nastat jakási změna. Tomáš Červinka i Aya Watanabe předvedli hezkou partneřinu, ve smyslu vztahu muže a ženy, ovšem bez jakéhokoliv povýšení pohybu v tanec. Hudba Arvo Pärta byla dost depresívní, což bohužel ještě víc zvýraznilo jednoduchý choreografický slovník. Pokud by to byla čistá improvizace, pak by jistě tento kus mohl přežít, ale systematicky postavená choreografie nikoliv. Dílo mělo název "Hádej kolik je hvězd" a já jsem nehádal, já jsem je spočítal - i přes střechu Stavovského divadla. Napočítal jsem jich deset tisíc triliónů (tedy všechny), tak se to vleklo.  Když už jej chce někdo předvádět před publikem, pak tento druh choreografie patří na malá klubová jeviště, nikoliv na velké scény.



Sylva Nečasová postavila "Intro". První část, která byla na hudbu Portishead nebyla nijak mimořádná. Dalo by se to popsat asi takto: "Pěkné tančení dvou dívek" - Kristýny Němečkové a Sylvy Nečasové. Až u druhé skladby (Boby McFerrin) došlo ke změně. Tanec obou tanečnic byl synchronizovaný, efektní a to i díky skvělému svícení. Ač nic mimořádného, Nečasová docela nápaditým choreografickým slovníkem připravila pro diváky příjemné pokoukání.



Lehce úsměvné vyprávění o tom, jaké tituly se tančí na scénách Národního divadla a vlastně nejen o tom. Zdá se být tradicí, že se v Miniaturách objevují více či méně parodující odkazy na repertoár první scény. A určitě není náhodou, že se tak děje vždy, když je mezi tvůrci i Viktor Konvalinka. Dnes tak zejména vynikla kompletní Causa Carmen.

Hravá choreografie "No Identity" všech tří tanečníků - Viktora Konvalinky, Alexandra Katsapova a Tomáše Červinky, vyvolávala lehký úsměv a vytvářela dobrou náladu. V efektním svícení vynikala vysportovaná těla všech tří tanečníků, kteří lehce přecházeli z jedné skladby do druhé (Sigur Rós, Thomas Newman, Sege Lama, George Gershwin). Ač by se mohla vytknout ne vždy dokonalá synchronizace, po zapojení nafukovacích balónků do akce, bylo vše nedokonalé zapomenuto. Nejprve tanečníci nafoukli několik balónů, aby se po chvíli z nebe (jinak to nelze nazvat) začaly k zemi snášet další a další balónky. A jelikož to nebyly šipky jako v "Santovi", pánové rozehráli skvělou podívanou. Když pak při děkovačce jako malé děti ničili všechny balónky napadané před oponu, měli všechny diváky na své straně. A když zcela na závěr Alexandre
Katsapov škvírou v oponě vypustil poslední balónek, diváci šíleli.

Vytvoření komického, či parodujícího tanečního čísla rozhodně není snadné. Zatímco při smutné písni propletenec muže a ženy může vytvářet (či se jen tak tvářit) umění "náročného diváka", vytvoření vtipného příběhu je mnohem složitější. A když se tvůrcům podaří vyprávět příběh, aniž by se u toho museli kopat do zadku, je co slavit. "No Identity" není třeskutě jednoduché a přímočaré jako loňské "Jakstohoven", přesto obé nese rysy tolik potřebné a tak vzácné sebeironie.

Taneční (pohybové) divadlo, tak opomíjené, je stále výzvou. Na plno se tomu věnují snad jen Veselé skoky. Také šéf baletu Petr Zuska ve svých, zejména dřívějších, choreografiích dokázal vytvořit vtipné příběhy. Pro tvůrce loňského "Jakstohoven", tak i letošní "No Identity" je to výzva.



Emir Fada postavil poslední kousek a tím bylo "Side Effects". Hudba: Muse. Velkolepý začátek s divadelním kouřem a velkým větrem. Nejprve jako při scéně z Titaniku (ta na přídi lodi) opět zazářili Tom Rychetský a Sylva Nečasová. Oba se později zamotali do vlající igelitové plachty, kde nebyli ani vidět a přesto od nich nešlo odtrhnout zrak. I ostatní - Viktor Konvalinka, Aya Watanabe, Kristýna Němečková, Hana Turečková, Tomáš Červinka a Alexandre Katsapov ve velkolepé choreografii, která až americky muzikálově gradovala k finále, zářili a tím udělali celému tanečnímu večeru pěknou tečku. Choreografie to však byla krátká, což je vlastně jediná má výtka, neboť nedala moc příležitostí tanečníkům, aby se na závěr pořádně předvedli. Na každého zbyla jen malá chvilka.



Kromě obvyklého názvu Miniatury byl tentokrát připojen i název Dekka Dancers. Podle programu to má být volné sdružení profesionálních choreografů a tanečníků. Zakládající členové jsou Tomáš Rychetský a Viktor Konvalinka s manažerem Ondřejem Kotrčem a fotografem Pavlem Hejným. Toto sdružení si klade za cíl podporovat mladé talenty zejména v oblasti tance a pohybového divadla, ale také vzájemně místi umělce různých odbor, prezentovat nové projekty, pořádat semináře a workshopy. Usiluje též o vytvoření moderního tanečního tělesa.

To je pochopitelně skvělý nápad, vytvořit nové moderní taneční těleso. RychetskýKonvalinkou na to mají. Otázkou zůstává ekonomická stránka věci. Má to být koníček nebo živobytí? Možná by stálo za úvahu "okupovat" Novou scénu. Vznik tanečního tělesa pod hlavičkou Nové scény či rovnou Národního divadla by jistě nebylo, zejména po ekonomické stránce, špatné…

Toto představení by se mělo ještě objevit na Nové scéně. Kdo nebyl, zajděte se podívat!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama