close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Nemluv o tom co děláš, nevíš kdo tě poslouchá!

Origami 16.7.2010 v 19:55

7. září 2010 v 1:57 | klm.007 |  Divadlo Ungelt
Nemám příliš rád divadlo v plenéru, neboť mne venku ruší plno nejrůznějších věcí, včetně počasí, ale dnes to vyšlo.

Za přítomnosti autora a režiséra Carlose Be se hrálo před vyprodaným hledištěm. Hlavní tahák zcela jistě byla Vilma Cibulková. Však také po prvních minutách, kdy se objevila na scéně, stala se miláčkem publika. Obsazení do role psychicky a fyzicky zhroucené postavy Klaudie nebyl žádný risk.

Cibulková je v těchto typech jako doma. Ač by to tedy mohlo svádět k tomu, že nic nového divák neuvidí, že Cibulková pojede v šabloně, není to pravda. Zejména je třeba vyzdvihnout fyzické ztvárnění postavy. Cibulková se dokázala zcela zhroutit do sebe. Vizuálně vypadala, na nějakých čtyřicet kilo živé váhy. Práce paží byla neuvěřitelná, což při pohybu na scéně zcela zřetelně evokovalo tanec.

I Pavel Batěk v roli podivně vyšinuté osoby nebyl překvapením, neboť kus jeho Alda byl i kusem Vojcka, kterého hrál nedávno na Vinohradech. Batěk dokáže vemlouvavě s hezkou tváří vymodelovat postavu, která nese jakési stigma či ještě lépe, jeho postava má zcela jasné psychopatické vlastnosti. Díky tomu se vzájemná jevištní partneřina s Cibulkovou nese v podivném tajemném duchu, která vyvolává množství otázek a diváka nutí být stále ve střehu.

Dost těžké to měla Helena Dvořáková v roli Dory, která se musela velmi těžce a složitě probojovávat na výsluní. Nejprve (a to dost dlouho) byla jen jakýmsi cizím elementem ve hře dvou hlavních hrdinů. Až později dokázala se svou postavou vystoupat na roveň Cibulkové a Baťka. Nebyla to však chyba Dvořákové jako herečky. Postava tak byla napsaná.

Vojta Kotek měl těžkou pozici. Jeho postava byla v podstatě komprimována na roveň vysvětlovače. Jako lékař definoval a divákům vysvětloval zdravotní stav hlavní hrdinky a k tomu pokládal hlavím hrdinům otázky, na které by se nejraději zeptali diváci, kdyby mohli...

Mnohovrstevný příběh byl zcela jistě poněkud matoucí pro diváky. Divák většinou zvyklý na přímou dějovou linku byl zmaten. Stačilo stát ve frontě na občerstvení o přestávce a těch verzí, jak to dopadne, bylo mnoho.

Ve hře bylo použito plno zajímavých režijních postupů, ať již je to neodcházení herců ze scény, kdy se ostatní tvářili, že v místnosti nikdo jiný není, až pro naprosto skvělý "erotický propletenec" všech postav v závěru hry.

Co lze vytknout, je poněkud jistá zdlouhavost. Hře by prospělo, buď v některých případech zrychlit tempo vyprávění anebo přímo několik scén vyškrtat.

Závěrečný potlesk ukazoval na úspěch, ovšem potlesk v Ungeltu bývá zcela jiný. Zdá se tedy, že hlavní síla potlesku patřila Vilmě Cibulkové a nikoliv hře jako takové. O přestávce odešli dva senioři, kteří seděli kousek vedle. Hra to totiž, jak jsem naznačil, není jednoduchá. Musí se hodně přemýšlet.

Úspěch v Ungeltu tedy přináší Cibulková, nikoliv Origami.

Hru bych doporučil pouze zkušeným divadelníkům anebo těm, kteří se nebojí přemýšlet, při skládačce zvané Origami.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama