Oč méně bylo exprese, o to víc byl příběh kompaktní, tak by mohl znít dnešní titulek.
Jak už to tak bývá, první představení po divadelních prázdninách bývají tak trochu jiná. Prázdniny dělají prostě divy a to jak s umělci, tak i s diváky.
Ne příliš plné divadlo a to i přes 40% slevu a k tomu ještě změna programu (místo Sóla byl Othello), což pár diváků také odradilo, vytvořilo poněkud prázdnou atmosféru. Postupně se však diváci nechali vtáhnout do děje a tak výsledný potlesk byl velmi slušný. I na nějaké to "bravo" došlo.
Pokud mohu srovnat s představeními před prázdninami, tak zásadní rozdíl, jak jsem již výše naznačil, byl v projevu tanečníků. Nemá cenu spekulovat o úmyslu či nedbalosti, proč tomu tak bylo, každopádně výsledný efekt byl velmi pozitivní.
Richard Kročil stále drží svůj tajemný uhrančivý a naprosto podmaňující pohled. Oči planou až na druhou galerii a přesto my v přízemí se necítíme být silou osobnosti přesyceni. Kročil byl v dřívějších představeních velmi expresivní. Tentokrát se však zcela zcivilnil. Potlačil velká silná gesta, z šílence se stal "muž s minulostí". U jiného tanečníka by byl možná tak velký propad v projevu fatální. Kročil však má natolik silné charisma, že jakkoliv ubral, nijak to nepoznamenalo jeho výkon. Naopak. Díky civilnějšímu projevu, mohl v poslední třetině představení stupňovat svůj projev, který pak vyvrcholil v naprosto šílené scéně vraždy. Bylo úžasné sledovat jednotlivé fáze ataku, kterak si jako kočka s myší pohrává s životem Desdemony.
Zuzana Susová standardně odvedla skvělou práci. Desdemona s lehkostí tančila a stejně tak jí planuly hrůzou oči v závěru představení. Díky civilnějšímu projevu Othella, stala se Desdemona věrohodnější. Zejména v milostných duetech dokázali Kročil i Susová na jevišti vykouzlit silnou lásku se silným erotickým nábojem.
Tak jako ubral Richard Kročil, ubral i Alexandre Katsapov. Roderigo se tak stal jedním z davu. Příběh je díky tomu kompaktnější. Roderigo na sebe nepoutá přehnanou pozornost, přesto zůstává důležitou postavou příběhu. Katsapov se jako vždy s lehkostí a s jistotou pohyboval na jevišti. Byla radost jej sledovat.
Stejně jako ostatní i Ondřej Novotný ubral. Jakoby se všichni přizpůsobili síle Kročilova projevu. V případě Cassia je však umírněnější projev na hraně. V některých okamžicích se Cassio ztrácel mezi ostatními tanečníky. Zejména, když se na scéně dělo více věcí zároveň, je potřeba aby se Cassio více prosadil.
Editu Raušerovou (Bianca) jsem vlastně ani nezaregistroval, ovšem marně přemýšlím kam jinam jsem se díval... Klára Jelínková v roli Emilie ovšem zářila a každý její výstup byl balzámem na duši.
A tak zatímco všichni z týmu ubrali na expresi, Viktor Konvalinka v roli Jaga stále držel dřívější linii. Díky tomu se (KONEČNĚ) postava Jaga stala hlavním hybatelem děje. Konvalinka, stejně jako alternace Audy, byli poněkud utopeni mezi ostatními, tolik výraznými postavami. Tím, jak ostatní ubrali, Jago mohl vyniknout. Ostatní se stali civilnějšími, Jago zůstal jako zrůda. Jago se pohybuje lehce a slizce, snová své pikle a divák si to užívá.
Pokud tedy mohu doporučit tanečníkům: "Fixujte to!"
Pochopitelně i dnes nebylo vše dokonalé. Sbory nebyly zcela synchronní, Viktor Konvalinka neudržel až do konce zvedačku, Kročil se Susovou při jednom duetu zaškobrtli, válečný stroj jel nakřivo, kabáty padaly jinak, než měly, ale na celkovém dojmu to nijak neubralo. A jak už jsem psal, i když nebylo vyprodáno, diváci odcházeli spokojení.