close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Nemluv o tom co děláš, nevíš kdo tě poslouchá!

Příběh koně 13.9.2010 v 19:30

23. září 2010 v 1:33 | klm.007 |  Hostující soubory
Je několik představení, na které nelze zapomenout. Důvody jsou různé. Ať již bylo prvotním impulzem cokoliv, jedním z nezapomenutelných představení, které jsem kdy viděl, je i Příběh koně od Tolstého. Tehdy, v dobách mých středoškolských studií, jsem pravidelně chodil do Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Po těch několika desítkách let, co od té doby uplynuly, mi v paměti zůstal Moliére a jeho Scapinova šibalství, Tolstého Cholstoměr, příběh koně a poněkud neurčitá hra o jakémsi kabatiérovi, kdy na scéně byl jen jeden či dva herci.

Uplynulo tedy mnoho let i divadelních představení a já seděl v Divadle v Celetné, kde hostovalo Městské divadlo Mladá Boleslav s Příběhem koně.

Hlediště bylo plné, scéna Jaroslava Milfajta jednoduše prázdná s kůlem uprostřed. Kolem kůlu se vše točilo, ať již ve stáji, či mimo ni. Herci, představující koně, měli jednoduchý kožený kostým, jen Cholstoměr, zde přejmenovaný na Střihouna měl v kostýmu díry, které jej zřetelně odlišovaly od ostatních koní. Okované boty, vydávající "stepařské" zvuky, jež evokovaly podkovy na dlažbě, vhodně doplňovaly Janáčkovu hudbu.

Herci stylizovaní do koní různě odfrkávali, pohazovali hlavou a poskakovali. Víc nebylo třeba. Petr Halíček v roli Střihouna se svým silným charismatem skutečně působil výjimečně. Herci ve vedlejších koňských rolích nenásilně vykreslovali svými charaktery Střihouna. Ať již to byly role mladých a nadržených klisniček jakou byla například Petra Nakládalová v roli Lícnatky, tak i sebevědomý a pohlavně zdatný nejkrásnější hřebec ve stáji Petr Mikeska v roli Miláčka. Právě scéna Střihouna s Miláčkem patřila mezi nejpůsobivější. Pochopitelně i Střihounův konec života byl emočně silný, ale tam se to jaksi předpokládalo. Stejně tak se to týkalo i scén kastrace Střihouna, či jeho týrání.

Jak jsem již výše naznačil, vynikajícím spoluhráčem Halíčka byl Petr Mikeska, který nejen skvěle předvedl mladého, zdravého a sebevědomého koně, ale stejně tak i jeho lidská role knížete Serpuchovského byla skvěle vypracovaná.

Hra je to jednoznačně povedená, režisér Josef Kettner srozumitelně vystavěl příběh, herci jednoduchými prostředky vytvořili koně i snadno odlišitelné lidské postavy. Škoda jen, že v první řadě seděla pubertální dívka, která nebyla schopná unést emoce a tak se smála a smála a smála.

Představení lze jednoznačně doporučit starým i (vyzrálým) mladým, kteří si tak snadno doplní do čtenářského deníku dílo světového autora.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama