Reder´s Digest Výběr. To je asi nejpřesnější popis, který jasně definuje co v Městském divadle v Mladé Boleslavi udělali s touto klasikou. Hostování v Divadle v Celetné.
Některé postavy byly komprimovány do jedné. Například Paris měl kromě svého textu i text Knížete. Velmi byla posilněna role Lorenza. Petr Havlíček, v roli Lorenza, který měl zřejmě nejméně zkrácený text, se tak stal významnou postavou, která se v běžných produkcích obvykle jen mihne. Pochopitelně nemohla chybět ani ztřeštěná chůva, která ještě více přiblížila toto dílo divákům amatérům-školákům. Karolina Frydecká byla roztomilá chůva a v každém výstupu dokázala diváky rozesmát.
Nelze nezmínit Petra Prokeše, který svým charismatem strčil všechny kolegy do kapsy. Plastický, se skvělou prací těla, dokonale zvládnutou mimikou a pronikavým pohledem se stal z Merkucia (kdykoliv se objevil na scéně) muž číslo jedna. A nejúchvatnější na tom všem je, že si jej dovedu představit, nejen v roli Romea, ale (a to by mi udělalo vekou radost) v roli Tybalta. Zde však mám na mysli Tybalta v řádné hře, nikoliv zde. Díky škrtům se Tybalt v této inscenaci proměnil v něco nehmotného. Minimum prostoru tak činí z Tybalta jakéhosi pseudoochránce Julie a jeho nebezpečnost pro okolí je nezjistitelná. S minimem prostoru tak Ivo Theimer nedokázal vymodelovat postavu Tybalta tak, aby se stal hlavním negativním hybatelem děje. Nelze však upřít Tybaltovi, respektive Ivo Theimerovi významný podíl na skvělých soubojích, které byly neskutečně realistické. Až mne mrzelo, že vím, jak to dopadne.
Matouš Ruml a Veronika Kubařová v titulních rolích dokázali i v této zkrácené verzi vymodelovat plastické postavy, se kterými se divák snadno ztotožnil. Jejich civilní herectví tak dodalo příběhu skvělou autentičnost, což studenty (pro které je tato krátká verze určena)musí přitáhnout. Zejména Kubařová byla neskutečně současná. Slzy, smích i láska byly v jejím podání naprosto realistické a přesvědčivé. Matouš Ruml by to mohl mít na první pohled díky Lexovi z Combacku těžké, ovšem po představení jsem vyslechl hovor dvou mladých diváků prohlížejíc si divadelní program - "Ten Romeo je podobný Lexovi", pravidla dívka. Její partner odpověděl: "To je on." "Vážně?", s nehraným překvapením odpověděla dívka. Co víc si herec může přát!
Ačkoliv podle fotografií v programu a na internetu scéna nebyla z (zřejmě) technických důvodů kompletní, velmi se mi líbila její členitost a otevřenost. Dokázala tak navozovat nejrůznější místa příběhu a přitom nebylo třeba složitých přestaveb. Scéna Karel Špindler.
Režie Jakub Špalek.
Představení je určeno pro první setkání se Shakespearem. Pro náročnější diváky to není, každopádně někde se začít musí.