Na první pohled to vypadalo, že hvězdou večera byl Jiří Štěpnička, neboť jeho výkon v roli Raymonda byl opravdu excelentní. Ovšem, když emoce trochu opadly a člověk se zamyslel nad celým představením zpětně, ukázalo se, že hlavním katalyzátorem, hybatelem děje byla Jana Pidrmanová v roli Uny. Pidrmanová tak velmi nenápadně, krok za krokem budovala svou postavu, která se ze submisivní polohy pomalu přesouvala v dominantní. Na druhou stranu Jiří Štěpnička z pozice útočné se postupně přehrával do pozice obranné.
A kdykoliv se změny poloh obou herců střetly, došlo k výbuchu emocí. Díky tomu pak vztah obou postav na jevišti fungoval, byl nejen skutečným, ale i naprosto uvěřitelným.
Scénu vytvořil sám režisér Jiří Pokorný, a ač to na první pohled vypadalo dost otřesně, ukázalo se, že scéna je funkční a silně podporuje vyprávěný příběh. A proč na první pohled vypadala otřesně? Podivná místnost jako někde v nemocnici, odosobněná, chladná, vybudovaná kdoví jakému účelu, však nyní sloužila jako šatna či místo ke konzumaci svačiny. Množství odpadků tak dokreslovalo atmosféru velkého podniku, který se tváří jako vstřícný k zaměstnancům, ačkoliv uvnitř jsou podmínky ubohé.
A v této firmě pracuje hlavní hrdina. Zde ho navštíví jeho… jak to napsat, abych neprozradil děj… jeho specifická milenka. Vášně tryskají, gradují a celá hra (bez přestávky 70 minut) je vlastně nepřetržitou hádkou. A jak už to tak v hádce bývá, lidé si skáčou do řeči, mluví jeden přes druhého a je tak s podivem a se zasloužilým uznáním, že režie dokázala ukočírovat herce, že když mluvili jeden přes druhého, bylo jim rozumět každé slovo.
Hra Blackbird je určena pro milovníky malých scén, milovníky Jiřího Štěpničky a milovníky zajímavých příběhů. Nenajdeme zde jen čisté zlo či dobro. Charaktery se vyvíjejí a sympatie se přiklánějí a opět odklánějí od jednotlivých postav.
Gradující konec je umocněn jediným výstupem "Dívky" v podání Heleny Němcové, která s přehledem velmi civilně vytvořila "puberťačku na pár facek". Finále je tak velkolepé, otevřené a divákovu mysl destruující.
Zajímavé je srovnat závěr hry tak jak se proškrtaný hraje v Kolowratu s celým textem hry, který je nalezený v programu. Pokorný závěr kondenzoval. To co je popsáno v originálu textu, zůstalo v náznaku a možná i o to víc gradoval závěr.