Ačkoliv jsem to v plánu neměl, náhoda tomu chtěla a já se po dvanácté ocitl na Sylphidě. Derniérové představení bylo plné sentimentu (tedy alespoň na mé straně). U tanečníků jsem měl zase pocit, že více přidávali v pantomimě, což působilo vtipně a mile.
I dnes byla hvězdou večera Nelly Danko, neboť její Madge je skutečně úchvatná. Adéla Pollertová, opět roztomilá víla a Alexandre Katsapov obvykle přesný. Jiří Waňka nebyl rozzářené sluníčko tak jako jindy, ovšem na tanečním výkonu se to nijak neprojevilo a opět odvedl skvělou práci.
O přestávce po Sylphidě jsem ve frontě na občerstvení vyslechl dva rozhovory na téma: "Ta Asiatka byla tak krásná a jak krásně tančila." Jsem rád, že i ostatní diváci mají stejný názor, že Aya Watanabe je opravdu božská.
V Napoli byly poněkud nesynchronní sbory - zejména při "cvičení s tyčemi", ale jinak to docela šlo. Ve skvělé formě byl Oleksandr Kysil a jeho "2. variace solo" zasloužila oprávněný potlesk. O obvyklé lehkosti a vynikajícím provedení "1. variace solo" Ondřejem Novotným netřeba ani hovořit. Tančí-li Novotný v Napoli, těžko mu hledat konkurenci.
Karel Audy v roli Gennara jindy plný temperamentu dnes působil poněkud unaveně, chyběla tomu ta Audyho pověstná lehkost a technická přesnost - možná by postačilo ostříhat. Dlouhé vlasy mu opravdu nesluší. Stejně tak prokoukl již před časem i ostříhaný Tomáš Červinka, například v Miniaturách.
Milým překvapením byly navrátivší se maminky. Pavla Hrubešová i Tereza Podařilová (v roli Teresiny) zářily a jakoby odešly včera. Vítejte zpět dámy, těším se na vás! Dnes jste byly skvělé.
A co opět nezklamalo? To byl orchestr. Pomóóóc! Zachraňte diváky od falešného orchestru.
Tolik La Sylphide a Napoli dnes naposledy. Měla to být derniéra, ale nakonec vyhlášena oficiálně nebyla. Znamená to snad, že se za nějakou dobu romantický balet vrátí zpět? Uvidíme. Budu se těšit!