Pro mne dnes naposled, ale ještě dvakrát se tato pohádka, tento klenot baletu objeví na scéně Národního divadla. Ač to tedy byla pro mne derniéra, v premiéře jsem viděl Michala Štípu v roli Jamese. Sice si to hned v úvodu pokazil, když sedíc v křesle, měl hlavu na druhé straně, takže mu Sylphida nemohla dát pusu a tak jej probudit, ale pak už to byl opět sympaťák James. Štípa, velmi přesvědčivě v pantomimě jednotlivá gesta frázoval, takže mu bylo skvěle rozumět. V tanci byly jeho kroky lehké, skoky vysoké a dlouhé (až musel mnohdy sbor uhýbat).
Stejně tak i Nikola Márová opět ukázala svou skvělou formu. Ať již to byla Sylphida "rozverná" či "nešťastná", Márová vždy měla ten pravý výraz. O skvělém tanci ani nemluvě.
Oba první sólisté tak nejen skvěle tančili, ale zcela srozumitelně i hráli, což se ne vždy tanečníkům daří.
Hvězdou večera však byla jako vždy je Nelly Danko, neboť její čarodějnice Madge má všechny správné pohádkově záporné atributy, aby byla děsivá. Její triumf v závěru hry je přímo extatický a Danko si jej spolu s diváky skvěle užívá.
Nela Čelišová v roli Effy byla stejná jako vždy (v tom dobrém slova smyslu). Její Effy je taková unylá panenka a tak se nelze Jamesovi divit, že dá přednost jiné. Zcela zajímavé však bylo absolutní "neladění" mezi Štípou a Čelišovou. Oba tanečnici totiž vedle sebe vypadali jako otec a dcera. Je to zajímavé, že zrovna v tomto případě to tak vypadalo, ačkoliv i ostatní Jamesové (Kročil, Katsapov) tančí s Čelišovou a tam je jejich snoubenecký stav vypadá reálně.
Jiří Waňka byl v roli Gurna roztomilý. Tato role mu velmi sedí. I on se dnes hodně roztančil, i jemu musel sbor uhýbat. Waňkovy kroky byly lehké, vysoké a pantomimě byl tak roztomile naivně komický.
Zcela úžasná byla Aya Watanabe, která byla ve své mini roli "První Sylpidy" tak překrásná, tak křehká a tanečně úžasná, až se člověk diví, co dělá ve sboru.
Mé poslední návštěvy oper v Národním divadle mne mile překvapila kvalita orchestru, který hrál jako vyměněný. Ovšem dnes to byl opět otřes a má kritika směřuje zejména k žesťové sekci…
V Napoli byl poněkud chladnější rozjezd, což se projevilo při potlescích po jednotlivých tanečních číslech. Nicméně, pak se to rozjelo a ověřené, spolehlivé kapacity: Mattia Mantellato, Zuzana Susová, Ondřej Novotný a Viktor Konvalinka celé Napoli pořádně rozpohybovali.
Jako tichá vzpomínka bylo prázdné místo vedle Miroslava Urbana vzadu u vozu, kde tam s ním vždy stál Radim Kafka.
Nebýt pak poněkud špatné synchronizace střelby v závěru, bylo by finále dokonalé.
Škoda, že bylo divadlo poloprázdné, i když byla vyhlášena 50% sleva. Tolik lidí volá po klasice (myšleno v širším slova smyslu) a pak nikdo nepřijde.
Toto představení jsem viděl 11x a za celou dobu uvádění ve Zlaté kapličce jsem na to poslal cca 40 kolegů, známých a příbuzných. Všichni byli absolutně spokojeni, což se o jiných baletních produkcích říct nedá.