Těsně před branami triumfu skončilo představení Bohemia baletu na půdě Národního divadla. Tento soubor z větší části tvořený studenty Taneční konzervatoře hl. m. Prahy, doplněný o bývalé absolventy se tu a tam objevuje na různých divadelních scénách. Na prknech Národního divadla vystoupil po několika letech. Pokud si dobře pamatuji, tak naposledy to bylo se Šípkovou Růženkou, kterou tehdy natáčela Česká televize.
Dnešní představení bylo náhradní, za zrušenou "hostovačku" ze Slovenska. Bez jakékoliv propagace - i obvykle štědré Národní divadlo, tentokrát na svých stránkách vůbec neavizovalo toto představení - bylo jasné, že divadlo se zaplní pouze příbuznými studentů, baletních fanoušků a zbloudilých turistů. Tato standardní skladba diváků obvyklá u většiny představení taneční konzervatoře, byla doplněna poněkud otrávenými předplatiteli, kteří si své abonmá pořizovali ze zcela jiných důvodů.
Program byl složen ze tří různých věcí. Všechny byly možno již v minulosti vidět na absolventských představeních. Jisté je však jedno, scéna Národního divadla rozhodně prospěla prvnímu kusu a tím byla Suite en blanc - Suita v bílém.
Dostatek prostoru pro velké množství tanečníků umožnil na scéně Národního divadla vyniknout každému. Na půdě Stavovského divadla byla mnohdy mačkanice, kterou trpěla především vzdušnost a estetika.
Je třeba vyzdvihnout vysokou kvalitu technické zdatnosti všech účinkujících. Taneční konzervatoř hlavního města Prahy, zastoupená všemi pedagogy a v tomto případě zejména Kateřina Slavická, která Suitu nastudovala, může být pyšná na své studenty a absolventy.
Po poněkud pomalejším rozjezdu (první to mají vždy těžké) "La Sieste" v podání Anny Markové, Zuzany Kormošové a Lýdie Hájkové, nabrala celá Suita v bílém patřičné grády. Lucie Rákosníková spolu s Adamem Zvonařem a Michalem Krčmářem nastavili vysoko laťku při "Théme varié" a diváci je patřičně odměnili. Překvapením bylo vystoupení Barbory Kohoutkové v "La Serenade". Kohoutková, stále ještě technicky velmi dobrá, však věkem mezi ostatní studenty nezapadla, nicméně vyjmemeli její výstup z celku, i jí patřil zasloužený potlesk.
V "Pas de cinque" velmi zaujali tanečníci, kteří byli až neuvěřitelně synchronní a to i přesto, že rozhodně neměli jednoduché kroky. Pochopitelně i tanečnice nezůstaly pozadu. Svěží pohyb, hodně tanečníků na scéně, to vždy navozuje skvělou atmosféru. Tančili: Kateřina Plachá, Pavel Kolář, Alexandr Sadirov, Ondřej Vinklát, Matěj Šust.
Jako cigaretový dým dlouhá "La Cigarette" a téměř dokonalá Lucie Rákosníková, po které do "Mazurky" nastoupil Michal Krčmář. Netřeba více komentovat, neboť Krčmář toť synonymum skvělého tance.
Vrchol večera však nastal v "L´adage", kde Radka Příhodová a Adam Zvonoř vytvořili skvělý pár. Absolutní souhra pohybu i výrazu. Dokonale vypilovaná technika doprovázena jednoznačně čitelným výrazivem, přivedla diváky do extáze.
V "La Flute" byl Dominik Peřina velmi nervózní. Tréma jej svazovala natolik, že měl problémy nejen sám ze s sebou, ale i s partnerkou Zuzanou Příhodovou.
Tato část Suity byla nejslabším článkem, jinak dokonalého výkonu celého souboru. Nevím, do kterého ročníku pan Peřina chodí i jaké má zkušenosti před publikem. Jistě však svou trému vypiluje a ukáže se v celé své kráse. Třeba na Dni otevřených dveří na Konzervatoři, který se tak rapidně blíží…
A aby se necítil být někdo poškozen, zde z programu cituji další tanečníky ze Suity: K. Brabencová, A. Veverková, N. Shchegliuk, A. Bunda, E. Kolářová, I. Rezková, T. Kšírová, M. Hlobilová, M. Chudobová, A. Aldunina, T. Szentpéteryová, A. Cigániková, M. Červinka, V. Jansa, L. Tarda, V. rak, V. Plechač, D. Foltýnek.
Suite en blanc byla skvěle provedená, ještě jednou hluboce smekám před všemi, kdo se na této práci podíleli.
Janáčkova Sinfonieta jako druhé číslo programu. Konzervatoř tančí na choreografii Pavla Šmoka. Je to má oblíbená choreografie, neboť je plná motivů lidového tance, stejně jako Janáčkova hudba. Svěží a přesný tanec všech si opět zasloužil velký potlesk publika.
Jako hlavní pár se představili Tereza Chábová a Libor Kettner.
Petr Zuska postavil "Růži" na hudbu, či spíše písně Spirituál kvintetu. Klasický Zuskův rukopis působil v provedení studentů hravě, nicméně je Petr Zuska do jisté míry v Praze okoukaný. Tanečníci měli úspěch. Opět zmíním hlavní pár: Lucie Rákosníková a Michal Krčmář.
Ukázalo se, že studenti spolu s čerstvými (v širším slova smyslu) absolventy, dokážou vytvořit skvělé divadlo. Po technické i výrazové stránce Bohemia balet obstojí i na půdě Zlaté kapličky. Co však rozhodně neobstojí, je hudební nahrávka. To, že hudba z reproduktorů zní jako ze šelakových desek, je omluvitelné při absolventském představení, nikoliv při profesionálním představení. Je jasné, že škola nemá peníze na kvalitní nahrávku, ale díky tomu je celá práce jak pedagogů, tak i studentů degradována na úroveň školní besídky. Škoda. Bohemia balet mohl ve Zlaté kapličce, hlavně díky Suite en blanc, triumfovat. Takhle to bylo jen úspěšné představení pro příznivce Konzervatoře, kteří jsou na tuto kvalitu hudby zvyklí, a to je v tomto případě zatraceně málo.
Děkujeme mockrát za krásnou recenzi. Musím ale oponovat. Jsem si více než stoprocentně jistý, že vrchol večera přišel s Bárou Kohoutkovou. Serenáda v jejím podání se dvěma zkouškami byla skutečně nepřekonatelná.