Vlastně to byl takový obyčejný příběh. Takových, které najdeme v každém druhém divadle. Hlavní hrdina propadne alkoholu a touto svou závislostí obtěžuje a ovlivňuje své okolí. Proto je pro hru životně důležité, aby se inscenace ujal režisér, který nejen že má vizi, ale také ji dokáže patřičně uvést v život. Režiséru Dodo Gombárovi se to podařilo.
Městské divadlo Zlín v Divadle pod Palmovkou hostovalo pro skupinku nadšenců. Skutečně, hlediště divadla bylo poloprázdné a zbytek zaplnili lidé od divadla. Také to tam vypadalo jako na sjezdu spolužáků. Ačkoliv by se kultura neměla poměřovat penězi, byl to zcela jistě drahý výlet do Prahy. Nutno však podotknout, že inscenace byla naprosto úžasná a je jen škoda, že nenašla v Praze své diváky.
Scéna Marka Šafárika překvapila. Po dlouhé době byla scéna velmi realistická. To v poslední době nebývá zvykem. Vše se dělá v jakýchsi náznacích, takže tohle bylo velmi sympatické a osvěžující. Dvůr domu s harampádím a blikající lampou veřejného osvětlení v pozadí udělal velmi konkrétní představu o místu děje. I kostýmy Hany Knotkové velice dobře popisovaly děj. Byly velmi realistické a u andělů odpovídaly zaběhnuté představě o nich. Hudba Davida Rottera dokreslovala atmosféru či ji úspěšně dramatizovala.
V takto jasně načrtnutých reáliích byla alkoholička Žena v podání Jany Tomečkové jako doma. Neupravená s typickými tepláky a vytahaným svetrem Tomečková vytvořila naprosto přesvědčivou postavu ztroskotance. Každý pohyb, každé gesto bylo naprosto přesné a dokonalé. Ani jednou jsem neměl pocit, že sleduji herečku. Vždy jsem viděl opravdovou ženu alkoholičku, takovou tu mátohu, co se běžně potkává v centru Prahy a nejen tam.
Helena Čermáková v roli Anděla měla téměř neustále "obličejovou masku s dokonalým úsměvem", k tomu pomalé rozvážné pohyby a výraznou dikci. Přesto dokázala být neandělsky tvrdá, nepříjemná a snad i nebezpečná. Čermáková postavu Anděla povýšila na důležitou postavu, ač by se mohl anděl považovat za poněkud amorfní či nudnou postavu. Zatímco v první části se Anděl jen občas dostane ke slovu, po přestávce se tedy dějí věci! Velmi dobře napsaná postava (autor hry Rudolf Sloboda) Anděla tak zcela nezvykle nastoluje otázku, zda Nebe je to pravé ořechové. A na těchto pochybnostech je do značné míry podepsána právě Helena Čermáková.
Třetí výraznou ženskou postavou je vnučka hlavní hrdinky, která je však napsána a hrána typicky jako "pubertální vopruz". Ovšem kyselé ksichty, bagatelizování důležitého a zbožňování bezvýznamného, specifický slovník, to vše je typické pro postavu pubertální dívky. Nic překvapivého, každopádně Michaela Doleželová hrála skvěle a vtipně.
Za zmínku stojí také syn hlavní hrdinky Artur, kterého hraje Gustav Řezníček. Postava je to nesmírně zajímavá, mnohovrstevnatá a taktéž velmi plastická. Artur donkichotsky bojuje s matčiným alkoholismem. Bezradnost a bezvýchodnost situace tak umožňuje Řezníčkovi, aby vytvořil postavu, která je velmi lidská, neboť jeho slabost, je prostě ze života. Artur, spolu se svou dcerou, se jako v časové smyčce pohybuje kolem své matky/babičky a ne a ne najít řešení problému.
Ostatní postavy jsou spíše menší, dokreslují atmosféru a jsou vynikajícími spoluhráči hlavní hrdinky. Režisér si dal neuvěřitelnou práci s pojetím této hry, která je tak vyšperkována nejen různými symboly, ale také skvělými divadelními nápady, které stále a stále překvapují. Vytvoření naprosto úžasného vnitřního světa opilcova, považuji za dokonale zvládnuté režisérské řemeslo.
Dodo Gombár vytvořil nezapomenutelnou inscenaci, kterou doporučuji všem - otázkou však zůstává, zda bude ještě příležitost ji vidět.
Zdravím, musím říct, že jsem netušila, že je na světě ještě 100 x větší divadelní nadšenec, než jsem já. Ráda si Vaše články pročítám a tiše závidím, že můžete navštěvovat tolik různých divadel v jednom městě. Holt Praha má v tomto nespornou výhodu.
Ale k Armagedonu - toto představení jsem viděla už 6 x a pokaždé mi to dalo něco nového a otevřelo mi to další dveře do hlubin této těžké inscenace. Bohužel bude končit, tak si ho 9. prosince vychutnám naposledy (posedmé). Hodně zdaru přeje "divadelní nadšenec" ze Zlína.