Ani titul, ani divadlo, ani slavný herec mne nepřinutil opustit pohodlné hlavní město a vydat se do Liberce, ale režisér, který je natolik imaginativní, že se cesta za kulturou vyplatí.
Zatímco u mnohých režií není práce režiséra ani poznat a divák tam může mít pocit, že režisér si jen vymyslí, kdo přijde zprava a kdo zleva u režie Daniela Špinara není pochyb o tom, že v Lakomci odvedl kus práce. Do detailů vyvedená koncepce, rekvizity, gagy, kostýmy i hudba to vše lze najít v Lakomci, který měl nedávno premiéru v Divadle Františka Xavera Šaldy v Liberci.
Liberecký Lakomec je taková Addamsova rodina v době reálného socialismu. Scéna se skříněmi na zámek a kostýmy jako ze socialistických filmů (někdy jsem měl pocit, že tu hrůzu jsem taky někdy nosil), drží pevnou linii příběhu. Vysoká kostýmní stylizace udržuje skvěle formu inscenace po celou dobu. Masky, které mění herce k nepoznání, opravdu působí jako z Addamsovy rodiny. Tato pevně a srozumitelně daná forma tak dodává celé hře další body navíc. Mnohé inscenace totiž příběh zasazují do hluboké historie či aktuální současnosti anebo do jakéhosi bezčasí. Scéna Iva Němcová, kostýmy Linda Boráros.
Harpagon v podání Martina Polácha je víc bezdomovec, než lakomec. Harpagon totiž tak moc škudlí, až se to projevuje na jeho zevnějšku. Nevím jak v první řadě, ale já měl na balkonu pocit, že musí prostě smrdět.
On i Kleant patří do kategorie kreatur. Velice mi připomínal postavu Otce z dílu "Studna" o majorovi Zemanovi. Jakub Albrecht skutečně v roli Kleanta působil tak trochu postiženě. Bylo tedy jasné, že jeho milovaná Marianna bude buď také kreaturou podobného typu a nebo naopak převelikou krasavicí. Bylo to překvapení, ale Marianna byla přesně napůl. Krasavice s obrovským poprsím. Nedalo se odtrhnout oči od toho pokladu na hrudi. Barbora Mottlová díky tomu měla poměrně jednoduchou roli - hrát standardní naivku a úspěch byl zaručen.
Karolína Baranová v roli Elišky působila ze všech postav nejpřirozeněji. Dokázala jasně a přesně vyvážit postavu "ošklivé zrůdičky" s jasným úsudkem. Jemná gesta, povytažené obočí, to vše vytvořilo sympatickou Elišku, které prostě musel fandit každý.
Je však faktem, že hvězdou večera byla Eva Lecchiová v roli Frosiny. Její nástup s nákupem v igelitkách byl překvapením večera a každý její další výstup odsunul všechny na jevišti do pozadí. Postavou drobná herečka, však svým temperamentem ovládla celé divadlo.
Další postavou z Addamsovy rodiny byl Valér. Tomáš Dianiška tak skutečně vypadal. Ovšem v tom rodinném klanu však poněkud zapadl. Spíše než vlastním hraním zaujal čněním do výšky. Jeho hubená a vysoká postava tak dělala pověstnou třešinku na dortu poněkud podivně vypadající rodině. Bez Dianišky by to prostě nebylo ono.
Přemysl Houška v roli Jakuba byl zbytečně degradován na postavu, kterou koupou do zadku a která každou chvíli padá na zem. Diváci se však smáli a při děkovačce měl potlesk veliký.
Díky skvělé masce ala Kojak byla malá role komisaře velkým úspěchem Víta Musila.
První část hry se odvíjí v klasickém komickém duchu, někdy až ve zbytečně pomalém tempu. Díky zpomalení se tak spíše divák obrací na vnější stránku hry, kdy se baví nápady a detaily režie. Ve druhé polovině se tempo zrychlí na maximum a komedie se změní v grotesku. Teprve nyní vyniknou všechny postavy v plné kráse a zejména Harpagon vytěží maximum z celé postavy.
Vtipně vymyšlený program: Moliére - Lakomec - Liberec, tak dotvořil svěží představení plné skvělých nápadů, které rozhodně stojí za vidění. Investice do Daniela Špinara se divadlu rozhodně vyplatila. Úspěch u diváků byl veliký a já si po dlouhé době v divadle příjemně odpočinul.