Poněkud lacině vypadá inscenace Hello, Dolly! v divadle Hybernia. Příliš velké hlediště by si zasloužilo (za tu cenu) mnohem velkolepější výpravu. Hello, Dolly! velkolepý muzikál rozhodně je. A aby byl dostatečně velkolepý, potřebuje velké sbory, pštrosí pera a velké herce. Tohle však téměř chybí. Jistě, Ivana Chýlková má na to být tou pravou Dolly, ale ostatní tak trochu pokulhává. Chýlková svou muzikálovou reputaci získala již v Karlíně v inscenaci Zpívání v dešti, kde postavu Liny Lamontové povýšila na nejhlavnější a diváky nejmilovanější. Chýlková se skvěle hodí pro role vyžadující sarkasmus a sebeironii.
A Dolly Leviová takovou postavou je. Ivana Chýlková je proto skutečnou velkou hvězdou, která by si však zasloužila pořádnou inscenaci na velkém jevišti.
Kostýmy jsou od Niny Stillmark a kromě závěrečného kostýmu, který dělá Chýlkové problém při pohybu na jevišti, lze říct, že velmi sympaticky dotváří postavu. U autora scény (Adam Pitra a Renáta Weidlichová) zaujme snad jen umístění orchestru přímo na scéně, čehož režie v mnohých případech také využije k dotvoření situací na scéně.
Avizovaná změna orchestrace od Kryštofa Marka je zajímavá, ovšem pro toho, kdo má originál naposlouchán, je to zklamání.
Co se týče ostatních herců, je třeba říct, že zatímco pánové se dokázali jasně vyprofilovat a bavit diváky, ženské postavy zcela zanikly a mohly by být nahrazeny kýmkoliv. Výjimkou je postava Ernestiny Zámožné, kterou v tomto případě hrála Naďa Urbánková. Zde se však nedá přímo hovořit o postavě, neboť Urbánková byla stále Urbánkovou. Ernestina Zámožná je vtipná postava a Urbánková z ní vytěžila maximum.
Jaromír Dulava byl vhodným partnerem Ivany Chýlkové. Dulava v roli Horáce Vandergeldera byl však hodně upozaděn, čímž se stal pro Chýlkovou doplňkem. I oba příručí neměli moc prostoru. Víc získal Michal Slaný, který se v roli Kornelia Hackela velmi lehce pohyboval nejen v činoherních částech, ale i v tanečních a písňových.
Slaný je v muzikálu jako doma. Jan Meduna stačil jen několikrát zmínit, že chce v muzeu vidět velrybu. Víc prostoru jeho postava Barnabáše Tuckera neměla.
Kdo však vytěžil maximum, byl Mojmír Maděrič. Herec ztvárňoval dvě rozdílné role. Jednak to byl takový jednoduchý dělník u Vandergeldera v obchodě a pak Rudolf z luxusní restaurace.
A v obou byl nejen naprosto jiný, ale hlavně dokonalý. Maděrič velmi lehce budoval pointy svých replik a nikdy nesklouznul k vulgarizaci vtipů, které byly mnohdy na hraně.
Choreografie Renáty Suchánkové byla docela vtipná a v mnohém ději pomohla. Produkce by každopádně měla pozlatit a hodně odměnit režiséra Ondřeje Sokola. Ten totiž docela obyčejnou a na pohled levnou inscenaci opatřil neuvěřitelnými gagy. Jen režisérovy kousky mne udržely v bdělosti a ve střehu v jinak docela nudné produkci.
A mé doporučení? Měl jsem vstupenku za 500,- Kč do 27. řady. Kdyby stála 300,-, tak bych řekl, že cena odpovídala kvalitě. Takto jsem si však připadal poněkud ošizen. Na představení nás byla skupina cca 15 lidí. Polovině se to líbilo, druhé ne. Inscenace je vhodná pouze pro nenáročného diváka a diváka milujícího Ivanu Chýlkovou.