close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Nemluv o tom co děláš, nevíš kdo tě poslouchá!

Coppélia 6.1.2011 ve 20:00

7. ledna 2011 v 1:31 | klm.007 |  Hostující soubory
Velmi příjemné překvapení přivezlo do Národního divadla Divadlo J.K.Tyla z Plzně. Ať již byl motiv managementu Národního divadla jakýkoliv, plzeňská Coppélia byl skvělý nápad. Pražské publikum dlouhodobě vytýká nedostatek klasiky ve Zlaté kapličce a Coppélia tak navrátila špičkovou techniku na jeviště.

Divadlo nebylo zcela plné, dokonce se prodávaly i členské vstupenky, ovšem to nelze přičíst nezájmu publika, ale nulovému marketingu. Plzeňskému divadlu se nelze divit, že do propagace v Praze nevěnovalo ani korunu (a pokud ano, tak to nebylo nikde vidět). Co však lze vytknout, ba co lze nazvat nehorázný šlendrián, je nulová propagace ze strany Národního divadla. Nemyslím tím venkovní reklamu, ale pořádnou zmínku na svých internetových stránkách. Jistě, noticka o příjezdu plzeňského divadla na titulní stránce byla, ovšem tak nenápadná, že člověk, který nehledá, ji nemá šanci najít. Struktura stránek divadla jasně směřuje ke třem velkým fotografickým oknům, kde činohra, opera a balet upozorňují na příští představení. Divák, hledající co se dává, tak již čtrnáct dnů vidí, že se bude nejdříve dávat Louskáček, který je sice vyprodaný, ale zase jej dávají až 13. 1. 2011. Kdyby tam Národní divadlo místo toho dalo anonci na Coppélii, udělali by levný marketing a ještě veřejnou službu. Ale zpět ke Coppélii.

Plzeňská inscenace drží klasický ráz. U oblastních divadel ani nic jiného nečekám. Ovšem skutečně velmi konzervativní scéna Josefa Jelínka překvapila. Scéna evokující divadelní kulisy používané před několika desítkami let se v Praze hned tak nevidí. Ovšem, scéna nijak nerušila, byla funkční, snad příliš popisná (nápisy jmen postav, které tu či onde bydlely), přesto dokonale archaická. Na druhou stranu Jelínkovy kostýmy byly zcela dle jeho pověsti. Svěží, barevné a velmi líbivé, navodily roztomile pohádkovou atmosféru. Léo Delibes k tomu složil naprosto optimistickou a svěží hudbu, ve které milovník baletu stále a stále nacházel známé melodie. Orchestr pod vedením Jiřího Petrdlíka nezněl tak, jak mám naposloucháno, ale předpokládám, že to bylo menším obsazením v orchestru. Zejména ve finále, kdy byli všichni tanečníci na scéně, svými doskoky a ťukáním špiček překryli v mnoha místech hudbu.

Choreograf a režisér Jiří Pokorný vytvořil v představení plno komických výstupů, drobných (ale o to vděčných) gagů, které z baletu udělaly perlivou komedii. Coppélia není, tak jako u jiných baletů jen plná tanečních čísel, zde musí tanečníci také hrát. A hráli výborně, všichni.

Jarmila Dycková jako Svanilda plně využila komediálních prvků své role. Skvělá mimika i rozpustilý pohled z ní udělal hlavní hybatelku děje. Ať Franz dělal, co dělal, před vychytralou Svanildou nebylo úniku. Dycková tančila lehce a přirozeně a s Martinem Šintákem v roli Franze tvořila dokonalý pár. I Šinták, kterého si pamatuji ještě z konzervatoře, ze dne otevřených dveří, skvěle rozehrál záletníka Franze. Komediální talent nezapře, stejně tak i sebejisté taneční umění.

Richard Ševčík v roli Ševce se pomalu vynořoval ze sboru ostatních vedlejších postav, aby se nakonec stál miláčkem publika. Ševčík se předvedl v efektních tanečních číslech, které publikum miluje, takže v závěru zcela upozadil Šintáka a Dyckovou při jejich pas de deux.

V mnohých inscenacích je Coppélius upozaděn, bez jasného charakteru a je stylizován do senilního domácího blázna. V této inscenaci byl sice Coppélius podivín, ale postava byla Jiřím Žaludem vykreslena natolik plasticky, že každý jeho výstup nebyl pouhou vatou, ale naopak velmi příjemným pokoukáním. Coppélia Nikoly Pažoutové moc příležitostí neměla a mnohdy zcela zanikla v davu. Velmi výrazně byl pojat Rytíř, který díky kostýmu přehrál Španělku (Hana Čakarmišová) a Číňanku (Misaki Mochizuki). Rytíře tančil Petr Laštovka.

A ještě se vrátím na začátek představení. Prvních deset minut představení bylo velice slabé. Vypadalo to jako na nějaké "oprašovačce". Vše bylo jen v náznaku a zlehka, jakoby síla Národního divadla zmrazila tanečníky. Pak se však tanečníci oklepali a nasadili tu správnou energii. Nadšení a potlesk publika však byl natolik opojný, zejména pro pány Šintáka a Ševčíka, že v závěru představení ve svých variacích začali tlačit na pilu, takže zejména koncovky nevycházely. Netřeba mít přehnanou trému a netřeba se nadmíru předvádět.

Ačkoliv závěrečné "bravo" z publika vycházelo z úst kolegů tanečníků, kteří seděli v hledišti, lze s čistým svědomím napsat, že plzeňská Coppélia obstála na jevišti Národního divadla. Odpočinková podívaná, přesně podle standardních představ o Coppélii, skvěle pobavila a optimisticky diváky naladila. Její další dvě reprízy v Národním divadle rozhodně mají své opodstatnění. Pokud se ovšem o takovém představení Pražáci vůbec dozvědí…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama