close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Nemluv o tom co děláš, nevíš kdo tě poslouchá!

Hoffmannovy povídky 26.1.2011 v 19:00

30. ledna 2011 v 22:58 | klm.007 |  Národní divadlo
Leden, to je slabá a mrtvá sezóna, kdy lidé moc do divadel nechodí a tak i jindy plné Hoffmannovy povídky daly příležitost navštívit toto divadelní představení "zadarmo po známosti".

Jak se však ukázalo, skvělá místa "přízemí střed", nejsou pro tuto inscenaci ideální. V inscenaci se používají světelné efekty, které v přízemí diváky nepříjemně oslňují. Hned v prvním jednání se tak světlo odráželo od zrcadlových dveří na jevišti, takže jakési siluety promítané nad zpěváky nebyly vůbec vidět, protože jsme si všichni v okolí kryli zrak před ostrým světlem. Také velmi efektní zjevení Antoniiny matky z promítaného obrazu vůbec v přízemí nevyniklo, zatímco na druhém balkónu, kde jsem to viděl prvně, to byla bomba.

Obecenstvo bylo dost mrtvolné, můj soused vedle, téměř dokonale. Za celou dobu se nepohnul, netleskal a na konci se zvedl a odešel. Jak se zdá, předplatitelé O4 moc emocí u opery neprojevovali. Kde obvykle bývá potlesk, tam bylo buď ticho anebo jen několik trapných plácnutí.
Orchestr pod vedením Zbyňka Müllera hrál krásně, zřejmě však příliš nahlas. Většina ženských postav měla problém přezpívat orchestr. Nejhůř na tom byla Jitka Svobodová jako Giulietta, kterou v podstatě nebylo slyšet vůbec.

Hvězdou večera byla jednoznačně Kateřina Jalovcová v roli Múzy/Nicklausse, která nejen velmi sympaticky zpívala, ale i její herecký projev byl zážitkem. I Marc Laho v roli Hoffmanna skvěle vládl hlasem i herectvím. Martina Masaryková, to měla docela snadné. Jakmile se její Olympia objevila na jevišti, publikum se probudilo z letargie, ožilo a Olympii (jak jinak) si zamilovalo. I o přestávce, první i druhé, i ve frontě u šatny se neustále probírala loutka a její přesvědčivé ztvárnění.

Pavla Vykopalová byla nádhernou Antonií, její zpěv přinesl do divadla romantickou pohodu a díky tomu bylo druhé jednání opravdovým pohlazením po duši. Tu s ďábelským, tu s potměšilým pohledem vytvořil Tomász Konieczny Lindorfa/Coppélia/Miracla/Dapertutta a silný potlesk spokojeného publika pak všechno jeho snažení završil.

Havelkova srozumitelná režie přibližuje operu i běžnému divákovi, který hledá zábavu a poslech oblíbených melodií, bez "zbytečného hledání psychologie postav". Nebýt délky představení, byla by to rozhodně inscenace pro celou rodinu. Délka však eliminuje děti (alespoň do patnácti let) a i senioři kolem mne si stěžovali, že je od toho sezení bolí celé tělo.

Krásná hudba a příjemná režie je vhodným doporučením pro všechny milovníky (nejen) Offenbachovy hudby.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama