close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Nemluv o tom co děláš, nevíš kdo tě poslouchá!

Prague Ballet Gala 2011 - 7.1.2011 v 19:30

8. ledna 2011 v 2:04 | klm.007 |  Státní opera Praha
Snad tím, že letos chyběli obvyklí návštěvníci Gala, zejména Diana, Acteon, Kitri, Basil a Medora se svým otrokem Alim, u diváků jednoznačně zvítězily choreografie dvacátého století nad klasikou století devatenáctého.

Balet gala, které se koná každý rok v lednu, by měl být vždy jistou sázkou do loterie. Program není znám, respektive se objevuje jen několik dní před představením, kdy již všichni vstupenky mají. Za normálních okolností by bylo toto představení neprodejné. Nikdo nekoupí zajíce v pytli. Ředitelka Gala, Jana Kůrová, již po šesté ale dokázala, že volba tohoto představení je nikoliv sázkou do loterie, ale sázkou na jistotu. Program má skutečně vše to, co si člověk pod pojmem "balet gala" představuje - tedy nejlepší tanečníky v zajímavých choreografiích.

Hned nástup tanečníků v prvním čísle nenechal nikoho na pochybách, že na programu je William Forsythe. V kuse nazvaném "IN THE MIDDLE Somewhat Elevated…" tančili Aki Saito a Wim Vanlessen. Oba první sólisté Flanderského královského baletu. Precizně vypilované číslo do nejmenších detailů svou technickou stránkou připomínalo mistrovství v moderní gymnastice. Díky této čisté technice mohlo jasně vyniknout taneční umění. Zejména tanečnice, Aki Saito, si publikum získala po několika vteřinách. Bouřlivé ovace tak nasadily vysokou laťku hned po prvním čísle. Byl to jeden z vrcholů večera.

Dramaturgicky poněkud vedle byla "La Sylphide", neboť Praha je Sylfidou přesycena, když ještě nedávno hrála v Národním divadle. Choreografie pevně svázaná Augustem Bournonvillem tak nedala možnost tanečníkům předvést něco extra. Tančila Jurgita Dronina, první sólistka Het National Ballet a Davit Galstyan, první sólista Ballet du Capitole.

Jurij Grigorovič postavil "Tango, Zlatý věk" na hudbu Dmitrije Šostakoviče. Ač hodně baletně stylizované, stále to bylo tango. Hezké pokoukání v podání prvních sólistů Velkého divadla v Moskvě - Nina Kaptsova a Artëm Ovcharenko.

Zcela překvapivě se ukázalo být nejnudnější částí večera pas de deux z Louskáčka. Klasická Petipova choreografie působila nudně a unyle a spíš než na gala to vypadalo jako na zkušebně. Tančili první sólisté Holandského národního baletu - Anna Tsygankova a Tamas Nagy.

Po přestávce však přišla další vlna rozkoše. Něco tak sametově hebounkého a opravdově zamilovaného jsem už dlouho neviděl. Milostných duetů jsou tisíce, však na tom v podstatě stojí všechen tanec, ovšem to co postavil na hudbu Gustava Mahlera, Oscar Araiz bylo úžasné. Étoile Pařížské národní opery Isabelle Ciaravola a první sólista téhož divadla Yann Saïz předvedli něco, co lze jednoduše popsat: "opravdový, skutečný, procítěný, plný lásky" a jinými až téměř kýčovitými slovy. Byla to prostě božská mana. Obrovský úspěch "Adagietta" byl obrovský a zasloužený.

Co je Korzár v klasice, to je Brelův a Bena van Cauwenbergha "Les Bourgeois". Praha je zvyklá na interpretaci Daniila Simkina, který s tím zde vystupoval několikrát. Proto to srovnání s dnešním interpretem Davitem Galstyanem. Zatímco Simkin staví svůj výkon na lehkých, až artistických skocích, Galstyan vytvořil realistickou figuru. Jeho postavě a typu je "flamendr" věrohodnější, než je tomu u "subtilního školáčka" Simkina. Když Galstyan během tance začal hledat, tak jak to má předepsáno, po kapsách cigaretu, ukázalo se, že žádnou nemá. Bystrým zrakem však cigaretu našel ležet přesně uprostřed jeviště, kde mu vypadla. Přidal tedy pár kroků, cigaretu zvedl a pokračoval dál. Jako by to tam mělo být. Závěrečný potlesk pak jasně ukázal, že "Les Bourgeois" je vděčné taneční číslo přesně na typy představení, jakými jsou právě gala.

Zajímavé bylo také číslo "Wie lange noch", zřejmě by tam měl být v názvu otazník, ale v programu není. Hudba Kurt Weill, choreografie Krysztof Pastor. Poněkud hlasitá hudba - zpěvačka zpívá německy za doprovodu klavíru - byla dost rušivým elementem, abych se dostatečně soustředil a užil si to. Když jsem se na to teď díval na Youtube, tak jsem měl mnohem pozitivnější pocit, než večer na Gala. Tančili: Anna Tsygankova a Tamas Nagy.

V programu uvedené "Adagio" na Bachovu hudbu v choreografii Maurice Béjarta bylo nahrazeno "Symfonií" (pokud jsem moderátorovi na začátku gala dobře rozuměl). Bohužel však nejmenoval ani choreografa, ani skladatele, takže si netroufám zde uvádět své tipy. Toto číslo bylo na mne nějaké dlouhé a musím se přiznat, že mne moc nebavilo. Tančili Aki Saito a Wim Vanlessen.

Zatímco v první půli Louskáček propadl, pas de deux ze "Spící krasavice", to byla jiná káva. Vynikající technika, přesné souznění s hudbou, to bylo podání Niny Kaptsovy a Artëma Ovcharenka. Byl jsem nadšený, i přes menší nehodu v adagiu, kdy tanečnice ztratila rovnováhu, takže se musela oběma rukama opřít o hruď tanečníka, ale stalo se to zrovna, když ji tanečník držel v pase, takže si myslím, že si této chyby moc lidí nevšimlo. Po variacích i kódě byl bouřlivý potlesk a pošramocený Petipa z první půlky byl opět v plném lesku. Velmi zajímavé však pro mne bylo zjištění, že Artëmu Ovcharenkovi bylo jeviště SOP malé. Při variaci a kódě se pohyboval na samém okraji jeviště a i při diagonálních skocích bylo vidět, že brzdí. Zdá se, že Velké divadlo v Moskvě, je skutečně velké…

Pak přišlo finále. Klasická píseň Edit Piaf "Je ne regrette rien", opět v choreografii Bena van Cauwenbergha. Tančila Adeline Pastor, první sólistka Aalto Ballet Theater. Vynikající choreografie, opět velmi efektní a v naprosto dokonalém provedení, ale skutečně dokonalém. Ať točila, kolik chtěla, stála naprosto rovně, osa těla kolmá k podlaze přesně v úhlu devadesát stupňů. Diváci šíleli a pak…, pak byl konec.

Sympatická děkovačka na závěr, potlesk i pro Janu Kůrovou a za rok snad na viděnou. Otázkou bude, kde to bude. Opera to má za pár. Zbývá tedy Karlín, Kongresové centrum a Národní divadlo. Pozor však na velikost jeviště, když panu Ovcharenkovi bylo malé i to v Opeře.

Kdo se nebyl podívat na Gala v pátek, má šanci ještě hned v sobotu. A kdo zůstane doma, tak si téměř všechny taneční čísla může najít na Youtube i v totožném obsazení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama