close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Nemluv o tom co děláš, nevíš kdo tě poslouchá!

Rusalka 17.1.2011 v 19:00

24. ledna 2011 v 0:21 | klm.007 |  Národní divadlo
Zatímco na mém oblíbeném blogu Operaplus.cz se vždy řeší jak ten či onen zazpíval dobře či špatně tu či onu árii, či vlastně i notu, a který dirigent vede orchestr rychle či pomalu, já neznalý not s hudebním "hluchem" jsem odsouzen hodnotit operu zcela pragmaticky, tedy líbí-nelíbí. Když jsou pak odborníci zděšeni úrovní Traviaty a diváci v hledišti šílí nadšením, je jasné, že takových jako jsem já, bude v divadle většina.

Co tedy vyžaduje obyčejný operní divák? Zřejmě to budou líbivé melodie, nesoucí emoce. Většinou banální příběh - nejprve se on vykašle na ni, pak ona na něj a mezi tím jsou dva plesy = to je Evžen Oněgin. Z toho všeho vyplývá, že podstatné pro diváka není perfektně zazpívaná nota (jistá úroveň však logicky být musí), ale představení jako celek. Divadlo, kde divák zapomene, že se zpívá, divadlo, kde je divák ponořen do příběhu.

Tolik tedy můj poněkud obšírný úvod a nyní k Rusalce. Právě všechny ty výše uvedené myšlenky jsem dnes v hlavě přemítal, když jsem vzpomínal na pondělní Rusalku. Naposledy jsem viděl Rusalku krátce po premiéře, mnohé jsem zapomenul a na mnohé se těšil.

Ačkoliv kousek ode mne seděla dáma, která neustále komentovala Rusalku jak je hrozná (rozuměj režii a výpravu), já si to užíval.

V první řadě se mi líbí Heřmanova koncepce i režie. Ta studená scéna opravdu evokuje nějaké to hluboké ledovcové jezero. Zima tedy ze scény šla veliká. I jednoduchá výprava i pomalé pohyby účinkujících i "baleťák" mezi rusalkami, to vše mi dávalo smysl, u toho vše jsem našel svou interpretaci.

Nastolením scény a atmosféry byly vymezeny hlavní linie příběhu. Dana Burešová to je Rusalka se sázkou na jistotu. Pro mne je to sympatická žena s elegantním hereckým projevem a milým hlasem. Burešová velmi přesně vykreslila charakter Rusalky a díky její obrovské submisivitě mohla vyniknout Jolana Fogašová v roli Ježibaby a Cizí kněžny. Ukázalo se totiž, že díky hereckému výkonu Jolany Fogašové, se z poněkud unylého pohádkového příběhu stal thriller. Neuvěřitelné bylo charisma Fogašové, které dokázala jasně a přímo předat divákovi. I na tu dálku pouhým povytaženým obočím Fogašová dokázala vzbudit neuvěřitelné emoce. V jednu chvíli stařena, pak zase energická Ježibaba či Cizí kněžna s takovým sexuálním potenciálem, že nikdo nepochyboval o jasné Princově volbě. Čitelné vymezení jednotlivých rolí se ukázalo jako velký režisérův vklad. Obvykle nerozhodný Princ, zde jasně stanovil své priority, ať již to bylo prvotní okouzlení Rusalkou, či sex s Cizí kněžnou anebo na konci pochopení, odpouštění a smrt. Takto plasticky vytvořená postava nabízí zpěvákovi kromě zpívání i tu exkluzivitu, že má co hrát. Aleš Briscein toho plně využil, jeho Princ byl opravdovým člověkem.

Vše dotvořil o dvě hlavy vyšší než ostatní Martin Gurbaľ, jehož Vodník nebyl jen hodný tatíček, co jen slibuje, že se pomstí. Vodník zde opravdu koná a nevyjasněný vztah k Ježibabě nabízí mnoho variant interpretací.

I ostatní vedlejší role, skvěle dotvářely příběh. Rozpustilé tři žínky (Lucie Fišer Silkenová, Lucie Hájková a Stanislava Jirků) či komická dvojice jako z dob grotesky Kateřina Jalovcová v roli Kuchtíka a Ivan Kusnjer jako Lovec.

Orchestr hrál sympaticky příjemně, byť někdy měli zpěváci (a to snad všichni) problém přezpívat hudbu. Orchestr dirigoval Zbyněk Müller.

Představení tak dnes mělo šťávu, byl to komplexní útvar, a ačkoliv všichni byli velkými hráči, přece jen Jolana Fogašová všechny strčila do kapsy. Záporná postava se vždy hraje lépe než kladná. Herecký projev Fogašové přesně ukázal to, o čem před mnoha lety hovořil Alfred Hitchcock: "Čím dokonalejší je zločinec, tím lepší je film."

Současné nastudování Rusalky se tak ukazuje jako živým organismem, který má co předat publiku. Ultra konzervativci asi spokojeni nebudou, ale normální divák si v inscenaci určitě najde to, co jej osloví.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hugo Hugo | E-mail | 14. února 2011 v 10:40 | Reagovat

S tím "ledovcovýmjezírkem" by to byl kardinální lapsus.Tam totiž nežije ani plankton,natož vodník a rusalky.Cha,cha!To ani v pohádce.

2 klm007 klm007 | 14. února 2011 v 16:49 | Reagovat

To se velmi Hugo mýlíte. Život, i ten jednobuněčný, o životu podbuněčném ani nemluvě, existuje i v ledovcovém jezírku. Doporučuji nastudovat příslušnou literaturu. Jelikož jsou vodník a rusalky pohádkové bytosti, záleží jen na autorovi, kde žijí. Hezký den a přijďte zas!

3 Petra Petra | 6. března 2011 v 11:25 | Reagovat

Byla jsem na Rusalce včera a chtěla jsem vědět, jak na ní reagovali jiní čtenáři/kritici.
Po veskrze negativní kritice v LN a méně negativní kritice v HN jsem konečně narazila na příspěvek, který oceňuje režijní a scénografické pojetí. Obávala jsem se zmodernizované pohádky, ale dostalo se mi vizuálně nesmírně dobře pojatého existenciálního dramatu. J. Fogašová na mě také zapůsobila velmi silně, ale nejsem si úplně jistá zpěvem. Působilo to, jako by jí docházel dech (podobně V. Prolat jako princ a M. Podskalský jako Vodník), ale nejsem odborník, tak nemohu zhodnotit.

4 klm007 klm007 | 6. března 2011 v 20:25 | Reagovat

Díky za příspěvek![3]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama