Jakožto milovník opery jsem si nemohl nechat ujít derniéru Maškarády čili Fantoma Opery. Viděl jsem to nyní asi po třetí a pořád jsem se bavil. Ty hlášky týkající se opery jsou prostě tak pravdivé a tak směšné. Byl přítomný i sám autor Terry Pratchett.
Svěží představení tak jasně ukázalo, že dramatizace románu může být i ku prospěchu věci. Lepší reklamu si na svá díla pan Pratchet rozhodně nemůže představit.
Ačkoliv jsou všechny postavy naprosto skvělé, nemohu nezmínit naivního pana Štandlíka, ředitele Opery v podání Miroslava Táborského a jeho pragmatický protiklad pana Sardelliho, uměleckého šéfa, kterého tak dokonale vytvořil Jan Vondráček.
Zajímavou perličkou byla lehká režijní úprava posledního představení, neboť Jaroslava Pokorná v roli stařenky Oggové byla po operaci kolene a tudíž měla problémy s chůzí. Kde to šlo, herečka si pomáhala francouzskými holemi, a kde to nešlo, seděla na kolečkovém křesle, které řídila přímo režisérka inscenace Hana Burešová.
Jelikož zde nemám tolik co psát, neboť vše co jsem měl na srdci, jsem již k této inscenaci napsal, chci se zmínit o jedinečném uměleckém období Divadla v Dlouhé. Toto divadlo posledních několik let prožívá zlaté období. Ucelený soubor pod uznávanou autoritou Hanou Burešovou vytváří jednu zajímavou inscenaci za druhou. Skoro by se dalo říct, že nejen dramaturgický výběr, ale pak i samotná inscenace hry je téměř vždy sázkou na jistotu. A jelikož zde již nemohu doporučit Maškarádu, neboť je již dernierována, doporučuji navštívit Divadlo v Dlouhé. Určitě nebudete zklamáni.