A opět derniéra. Kamarádka chtěla Tranzit vidět, tak jsem neodolal a šel jsem také. Ačkoliv je to vyloženě ženské představení - neboť kterého muže by zajímal předčasný přechod, bezdětnost i osamění - já jsem si to užil díky skvělé režii Štěpána Pácla. Ten totiž vytvořil neskutečně neskutečný a přitom reálný snový příběh. Když si představím své sny, které si málokdy pamatuji a které ne vždy jsou příběhy, tak ta nelogičnost času, místa a děje, vytváří přesně takové pocity, jaké člověk zažívá při Tranzitu.
Lucie Juřičková (Anna - Marie) se potácí v jakémsi mimoprostoru a její laskavý hlas marně hledá východ a východisko z podivné situace. Juřičková je skutečně v hlavní roli tohoto komorního příběhu úžasná. Svým vnitřním klidem stimuluje i výkony ostatních spoluhráčů. Ať již to je stokrát jiná a pořád stejná Lucie Štěpánková (Dívka), či tajemný, sexem nabitý Pavel Batěk (Kaa), kterému lze tak snadno podlehnout. I ostatní dva herci Vladimíra Striežencová (Do) a Radovan Klučka (Mladík)v menších, ovšem ne nevýznamných rolích, jsou přesně zasazeni do příběhu a spolu s Juřičkovou rozehrávají úžasný příběh.
Na Tranzit budu rád vzpomínat.