Činoherní studio ústí nad Labem hostovalo v Divadle pod Palmovkou s hrou, která se zaobírá tzv. divokým odsunem Němců po druhé světové válce. Zajímavý text, který by se jistě hodil do dramaturgického plánu Švandova divadla, kde se na tuto dějinnou epochu specializují.
Ústečáci si s tím také poradili, ovšem režie se nepovedla a tak se herci mohli hodně snažit, leč všechno marně. Duch svatý mne osvítil a ještě před představením jsem si pročetl kompletně program. Díky tomu jsem porozuměl pak vlastní inscenaci. Mám však pocit, že kdybych si obsah nepřečetl, že bych hru asi nepochopil.
Velmi popisná scéna Štěpána Jiráka byla velmi pěknou dobovkou, nicméně inscenaci jako takové uškodila. Tím, že byly kulisy tak realistické, tak to svádělo k dojmu, že i hraní bude klasické. Jelikož však herci ztvárňovali i jiné postavy, stala se inscenace matoucí.
Režisér Filip Nuckolls nedokázal z jistě zajímavého textu vybudovatjasný dramatický příběh. A tak nezajímavější bylo sledovat proměnu herců - obzvláště ve srovnání s expresivním revizorem - zde všichni působili velmi ukázněně. Byla to radost sledovat, jak přirozeně herci změnili identitu, ovšem marnost nad marnost, jejich postavy byly prázdné. Poselství hry je jasné a nezpochybnitelné - spravedlnost neexistuje a každý dobrý skutek je po zásluze potrestán . Chyběla však dramatická cesta k výsledku a katarze v závěru.
Jistě by bylo zajímavé, kdyby se hry ujalo jiné divadlo. Ten text Jana Tichého v sobě potenciál zaujmout diváka má.