Státní opera Praha po všech těch peripetiích dotáhla romantický balet Giselle k premiéře. Pokud zavzpomínám, nejprve měl choreografii dělat Ďumbala, pak nějaká Lotyška či Litevka, kterou oslovil Dohnanyi a nakonec Hana Vláčilová. Těžko říct, zda se tohle vše projevilo ve výsledku, či to byla jen shoda okolností, ale dnešní premiéra vyšla tak na 60%.
Téměř amatérsky provedené první jednání bylo k smrti nudné. V souvislosti s druhým jednáním to vypadá, jakoby se Vláčilová zaměřila jen na druhé jednání, které bylo vynikající, a na začátek už nezbyl čas. Sbory byly v první části bez jiskry a oba hlavní představitelé se nezmohli na jedinou kapku emocí. V televizní reportáži se Zuzana Hvízdalová vyjádřila v tom smyslu, že jí je první jednání bližší, neboť je rozverné, je tam zápletka, je to o ději. Bohužel se však tanečnice zaměřila pouze na technickou stránku role a na emoce nezbylo místo. I ona slavná variace prvního jednání, postrádala lehkost a bravurnost. Až v závěrečné scéně šílenství a smrti se konečně Zuzana Hvízdalová projevila jako opravdová Giselle.
Její partner Michal Krčmář byl v technických věcech přesvědčivější, hlavně byl jistý ve skocích. Ale i on postrádal výraz. Albert je v jeho podání nevyzrálý mladík, skoro až student, který nemá nic z toho, kvůli čemu si dívky fotky svých miláčku vylepují nad postel.
Oba hlavní hrdinové, se v prvním jednání soustředili na techniku, v šatně nechali emoce a díky tomu se první jednání prostě nepovedlo. Místo barvitě vykresleného příběhu a nějaké psychologie postav, vypadali oba tanečníci jako dovádějící děti. Giselle postrádala lásku a Albert sex.
Richard Hlinka naopak velmi dobře charakterizoval postavu Hilariona. Jeho pohnutky byly srozumitelné. Láska, žárlivost i nenávist, to vše dokázal Hlinka interpretovat. Hilarion naplno zasahoval do vztahu Giselle a Alberta a jen díky němu se děj sunul dopředu.
Obvykle zanedbatelná postava Bathildy, která bývá oděna do honosných šatů, postava procházející se po jevišti v podání Ivy Povrazníkové dostala jasné kontury. Bathilda stejně jako Hilarion posouvala příběh, nebyla nudná, ale jasně srozumitelná.
Kdyby tak zářila Zuzana Hvízdalová v roli Giselle, jako zářila Daria Lazucova ve svatebním páru, to by byla jiná káva. Lazucova byla jediná optimistická postava ve "veselém" prvním jednání. Daria Lazucova s roztomilým úsměvem tančila lehce a sympaticky. Veaceslav Burlac opět prokázal své kvality. Technicky velmi zdatný tanečník spolu s Dariou Lazucovou tančili skvěle. Svatební tanec tak dal konečně šťávu unylému začátku.
Svatební tanec je takovým prubířským kamenem celého souboru. Tanečně náročné pas de deux potřebuje tanečníky na úrovni sólistů, pokud je nemá a tančí je "obyčejní sboristi", dopadá to tristně. Netřeba chodit daleko. Při poslední inscenaci Giselle v Národním divadle, byl svatební tanec děsivou desetiminutovkou. Nikoliv zde. Lazucova a Burlac obstáli.
Sečteno a podtrženo. První jednání nudné, neboť Zuzana Hvízdalová tančila jen technicky, bez emocí. Stejně tak i Michal Krčmář se zaměřil jen na technickou stránku věci. První jednání od označení propadák zachránil Hilarion, svatební tanec a závěr prvního jednání, tedy smrt Giselle.
O přestávce jsem musel čelit dotazům svých známých, proč jsem Giselle tak chválil, když je to tak pekelná nuda. Dokonce kamarádka první jednání označila za statické, což je u baletu asi ta nejhorší nadávka.
Když však ve druhém jednání na scénu vstoupila Rebecca King v roli Myrthy, již po pár krůčcích bylo jasné, že Myrtha premiéru zachrání. Neuvěřitelné charisma, síla osobnosti, to vše Myrtha měla. Když byla na scéně, vše bylo v jejím stínu. Správně by se tanečnice měla jmenovat Rebecca Queen, neboť ona se stala královnou večera.
Vynikající byl i celý sbor víl. Vysoká synchronizace tanečnic i nápaditá choreografie Hany Vláčilové dala průchod emocím. Konečně se mohla objevit romantika. Druhé jednání bylo velmi dobře secvičené, jakoby vůbec nepatřilo k jednání prvnímu. Ani minuta nudy, vše do sebe dokonale zapadalo. Úžasná smrt Hilariona i partneřina Giselle a Alberta. Ten rozdíl obou tanečníků, jací byli v jednání prvním a jací v druhém, opravdu nabízí spekulaci, kolik času trávili s přípravou jednotlivých jednání.
Hvízdalové evidentně lépe sedne Giselle mrtvá než živá. Ačkoliv i zde není zcela technicky dokonalá a k primabaleríně ji čeká ještě hodně dlouhá a trnitá cesta, tak její herecký projev konečně korespondoval s očekáváním. Na Alberta byla láskyplně shovívavá a na Myrtu odhodlaně bojovná.
I Michal Krčmář si vedl ve druhém jednání lépe. Albert byl zlomený člověk, který pozdě litoval svých činů.
Oba tanečníci v pas de deux v závěru předvedli své taneční umění na velmi dobré úrovni. Zejména Michal Krčmář zatančil svou variaci v doslova soutěžním duchu, vypilovanou do nejmenších detailů.
Choreografie Hany Vláčilové se držela klasické verze, přesto její zásahy byly osvěžující a inspirující. Zejména ve sborových scénách dokázala Vláčilová zaujmout svými choreografickými nápady.
Orchestr pod vedením Tomáše Braunera hrál klasicky baletně, tedy nijak mimořádně. Podstatná je spíše hudební verze díla. Pražské nastudování obsahuje plno hudby, které není v jiných inscenacích obvyklé. Je to třeba ženská variace ve svatebním tanci či předehra k druhému jednání. Zajímavé to jistě je, na druhou stranu rukopis Adolphe Charles Adama je natolik specifický, že jakékoliv pozdější doplnění jinými autory je hodně slyšet. Ale taková byla doba, že se jaksi nedodržovala autorská práva. Státní opera tak touto doplněnou verzí vzdělává baletní publikum, které má Giselle notoricky naposlouchánu.
Scéna Martina Černého se drží osvědčeného schématu, hrad v pozadí snad mohl být výraznější. Buď technickým nedopatřením, nebo chybou v návrhu byli vidět lidé chodící za zadní oponou znázorňující les ve druhém jednání. Vidět byli od lýtek dolů. Tato skutečnost dost rušila, prosím opravit.
Josef Jelínek jako obvykle vytvořil kostýmy, které by se mohly označit za klasickou klasiku, která slušela všem.
Překrásný program s titulní fotkou obsahuje kvalitní čtení i fotografie. Rozhodně program patří k tomu lepšímu co je v republice k dostání. Jistě by pro diváky zajímavé, kdyby se fotka z titulu prodávala jako samostatný plakát či alespoň pohlednice.
Závěrečný, téměř skandovaný potlesk, jasně ukázal, že se Giselle líbila. Volalo se i bravo. Uvidíme, jak si tento romantický titul povede v běžném provozu, než Operu zruší. Vzhledem k vynikajícímu druhému jednání doufám, že všichni zúčastnění dopilují začátek, aby byla radost z tohoto baletu ještě větší.
A ačkoliv jsem byl dnes dost kritický, těším se na opětovné setkání s Giselle. Také se těším, až se mi bude líbit na 100%. Snad Operu do té doby nezruší.
Děkuji za kritiku. Umělec si má každé kritiky vážit jen bych příště zde rád viděl Vaše jméno jako vy emoce...