close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Nemluv o tom co děláš, nevíš kdo tě poslouchá!

Gottland 21.3.2011 v 19:00

7. dubna 2011 v 15:08 | klm.007 |  Švandovo divadlo na Smíchově
Zdá se, že Švandovo divadlo na Smíchově se stává úspěšným inscenátorem divadelních her, zobrazující dějiny dvacátého století. Ve vzduchu však visí otázka: "Jak vzdělaný musí být divák, aby inscenaci pochopil?" V inscenaci Gottland se totiž objeví doslova smršť postav. Hodně se vysvětluje, ale i tak je potřeba maximální soustředění, aby člověk nevypadl z kontextu. To byla vlastně velká výtka mnoha diváků, kteří ve frontě na kabáty komentovali jinak velmi úspěšnou hru.

Doporučuji tedy potenciálním divákům, kteří nejsou pravidelnými diváky Historie.cs či nejsou pamětníky, aby si koupili program. V něm jsou mini medailonky všech postav a to docela vtipně popsány.

A jaký tedy Gottland je? Je vynikající. První část se odehrává v jakési internetové kavárně, kde jsou všechny postavy připojeny na Facebook. Ve druhé části se nacházíme v muzeu Karla Gotta.

Mám vlastně jen dvě výtky. Jednak se díky množství postav, které hrají stále stejní herci, může stát, že se stane příběh nepřehledným. Ač se mi druhá část (po přestávce) velice líbila, byl to vlastně takový bonus, bez kterého by se hra obešla. Pak by se dalo tempo mírně zvolnit a divák by nebyl v presu, jak zaznamenávat jednotlivé postavy. K určité nepřehlednosti také přispívá také uniformní oblečení herců, kteří jsou černobíle oblečeni. Některé postavy mají jen jednu dvě věty, takže kdo zaváhá nemá šanci postavu identifikovat.

Pokud si však člověk zvykne na styl vyprávění, dostává se do neuvěřitelných souvislostí, které by člověka opravdu samovolně nenapadly. Petr Štindl a Dodo Gombár zdramatizovali původní text, který napsal Mariusz Szcygiel.

Z toho kvanta postav vystupuje několik, které jsou rozhodně nezapomenutelné. Nade vším trůní Kristýna Frejová v roli Lídy Baarové. Frejová dokázala stvořit velkou divu. Snadno přesvědčila všechny, že je nejkrásnější ženou Evropy a že se vlastně tomu Goebbelsovi není co divit, že ztratil hlavu, když jí potkal. Ve druhé části má pak Frejová výrazný kostým, který ještě více zdůrazňuje výjimečnost Baarové. Ovšem nejenom Baarovou Frejová hrála. Na řadu přišla i Helena Vondráčková. A ejhle! I zde Frejová velice lehce, přesvědčivě a vtipně zobrazila popovou zpěvačku. Bylo úžasné sledovat Frejovou, jak snadno hereckým projevem obě tolik odlišné postavy charakterizovala.

Velmi příjemným překvapením byl Filip Čapka v roli Jana Antonína Bati. Čapka obvykle obsazovaný do rolí "týpků , promiskuitních a nepříliš inteligentních pařmenů" zde podal excelentní výkon. Na gesta skoupý Čapka dokázal vynikajícím způsobem vymodelovat velkého podnikatele. Síla Baťovy osobnosti vystupovala skrze Čapku, který Baťovo jednání v plné výši obhájil. Nemusel jsme se vším s Baťou souhlasit, ale pochopil jsme jej. Na každý další výstup Čapky jsem se těšil, možná i proto obhajuji druhu část inscenace, kde má Čapka v roli Bati velký prostor.

Zuzana Onufráková. Postava Magdy Goebbelsové, tedy manželky pana ministra, by byla tak směšná, kdyby nebyla tak děsivá. Onufráková stvořila monstrum a když vyprávěla, jak zabila svou kopu dětí, běhal mi mráz po zádech. Na druhou stranu její postava Marty Kubišové, byla plná lidskosti a opravdovosti.

Příběh architekta Otakara Švece, autora Stalinova pomníku, znám. Nicméně Stanislav Šárský stvořil velmi lidskou postavu. Unavený starší muž, pod neuvěřitelným tlakem komunistického režimu tvoří kamenné monstrum. Šárský pojal postavu architekta velmi civilně. Za celou dobu snad ani nezvýší hlas. Naopak, rezignovaný tón hlasu předpovídá tragický konec. Ta beznaděj lidského života je v Šárského podání nekonečná.

Robert Jašków stvořil postavu Jana Procházky, autora známého Ucha tak nějak obyčejně. Procházka v jeho podání byl takový "obyčejný normální muž". Nicméně Procházkovu manželku Vlastu hrála Apolena Veldová a právě souhra obou herců stvořila neuvěřitelný pár. Dva obyčejní lidé, kteří by asi moc nezaujali, se však vzájemnou láskou probojovali mezi nezapomenutelné postavy. Oba herci vložili do postav tolik lásky, že nikdo nepochyboval o tom, že Vlasta miluje svého muže. Vlasta Procházková je zosobněním milující manželky, manželky pečovatelky. V přítomnosti Vlasty je Jan Procházka pevný v názorech, ví, že se může na manželku spolehnout. I v té politické hrůze byli spolu šťastní. Herci tak vytvořili pár, který žije jen pro sebe a společnými silami se snaží odolat tlaku totalitního režimu.

Jisté výhrady mám k postavám Lea K. a Nick 666 v podání Petry Hřebíčkové a Mário Čermáka, kteří byli jakýmisi komentátory a glosátory v internetové kavárně. Podle mne to byly zbytečné postavy. Ovšem velké výhrady mám k postavě Zdeňka Adamce. Tento mladý muž se před několika léty upálil na Václavském náměstí. Tak jak je postava zobrazena ve hře, je již za etickým rámcem. Bylo to skoro až nechutné.

Pokud tedy mohu někomu doporučit tuto hru, pak jsou to lidé zvídaví, kteří mají jakési povědomí o letech nedávno minulých. V mnohém je to komedie, nasmál jsem se dost, ale na druhou stranu člověka mrazí a nemilosrdně nám všem nastavuje zrcadlo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama