Pověst Ústeckého divadla se šíří, a když i na Opeře+ pochválili Trubadúra, bylo rozhodnuto. Sobota odpoledne je ideální, neboť v Severočeském divadle opery a baletu Ústí nad Labem hrají od pěti.
Překvapilo mne, že v divadle byla sotva polovina diváků, zbytek byl si na zahrádce někde u chaty.
Scéna byla jednoduchá a už mnohokrát použitá - půlkruh z panelů a nahoře ochoz pro sbor, nicméně se opět ukázalo, jak je toto řešení funkční. Scénu navrhl Ján Zavarský. Velmi účelné bylo i promítání na tuto scénu, například ohně, která pak získala intenzivní dramatičnost. Médii také proběhla informace, že kostýmy dělal módní návrhář Petr Beneš, který si s nimi docela pěkně poradil. Kostýmy byly moderní s lehkým retrem devatenáctého století. Působily honosně a draze a snad až na kostým Liany Sass všem slušely.
Orchestr dirigoval Norbert Baxa a orchestr hrál normálně, nijak mne nerušil, pouze ve finále hrál buď příliš hlasitě, anebo sólisté nedokázali orchestr přezpívat, neboť zpěváky nebylo slyšet.
Lucie Holánková postavila choreografii, která operu podporovala, nešla proti obsahu, ani se nijak neexhibovala a tak tanečníci a jedna tanečnice skvěle oživil inscenaci. Snad jen ve třetím jednání, hned na začátku, měli čtyři tanečníci na scéně příliš málo místa a tak se museli kontrolovat a brzdit a to je vždy vidět. Dva by byli tak akorát. V tomto odstavci je třeba zmínit také neskutečné taneční schopnosti Josefa Škarky v roli Ferranda. Takto pohybově zdatného operního zpěváka jsem ještě neviděl. Dokázal s tanečníky plně držet krok i udržet lehkost tanečního pohybu.
Ať již se o obsahu libreta hovoří cokoliv, jedno je jasné - je to na operu příliš komplikovaný příběh. Režisérce Karle Štaubertové se podařila, řekl bych až geniální věc, interpretovat příběh naprosto srozumitelně. Děj plynul jako po másle, nebyly tam žádné krkolomné vysvětlivky, či nesmyslné exhibice.
Úspěch představení byl velký. Po jednotlivých áriích pravidelně zněl potlesk, občas se ozvalo i nadšené "bravo". Nikolaj Někrasov (hrabě Luna), Liana Sass (Leonora), Josef Škarka (Ferrando) a WeiLong Tao (Manrico) byli odměněni stejným potleskem. Nade všemi ovšem čněla Věra Páchová jako Azucena. Páchová, milována svým publikem, dodala představení lesk světovosti. Věra Páchová, vědoma si svého charisma a hereckých schopností, s postavou cikánky Azuceny doslova kouzlila. Zpěvačka si tak v závěru spravedlivě zasloužila největší ovace, protože jako správná cikánka, očarovala publikum. Škoda jen, že se při celém představení ani jednou nepodívala na balkon, rád bych si také užil mrazivý pohled cikánské čarodějnice. Alespoň při děkovačce to zpěvačka napravila.
Ač by se dalo říct, že v Ústí mají jen "obyčejného" Trubadúra, opět se ukazuje, že i oblastní divadlo může vyprodukovat inscenaci, na kterou se vyplatí jet. Třeba i z Prahy.